Réžia:
Matthijs van Heijningen jr.Scenár:
Paula van der OestKamera:
Lennert HillegeHudba:
Emilie Levienaise-FarrouchHrajú:
Gijs Blom, Jamie Flatters, Susan Radder, Jan Bijvoet, Tom Felton, Theo Barklem-Biggs, Scott Reid, Marthe Schneider, Justus von Dohnányi, Hajo Bruins (viac)Obsahy(1)
Je rok 1944 a 2. svetová vojna sa pomaly chýli ku koncu. Kým Červená armáda už oslobodzovala strednú a východnú Európu, západní spojenci sa pokúsili o sériu vlastných operácií. Jednou z nich bola bitka v ústí rieky Šeldy. Práve tu sa vo víre historických udalostí ocitli britský pilot, holandský mladík, bojujúci za nacistické Nemecko a členka holandského odboja. (RTVS)
(viac)Videá (2)
Recenzie (113)
Film má velmi silnou depresivní atmosféru a hrůzy války zobrazuje realisticky a bez patosu a za to si zaslouží uznání. Všechny tři dějové linky jsou plné temnoty a beznaděje. Bitva v ústí Šeldy vypráví příběhy obyčejných lidí z období 2. světové války, které naplno zasáhla válka a jejich činy utvářeli historii. Snímek mě ani trochu nenudil a naopak jsem si ho užil. Přál bych si, aby podobných filmů vznikalo co nejvíce. ()
Válečný filmy jsou až někde v pozadí mojí žánrový oblíbenosti. Šeldu jsem si pustil , protože to má vynikající hodnocení, a s nizozemskýma filmama se až tak často nesetkávám. Vypadá to docela nákladně. Příběh to má taky slušnej, což je v případě válečňáků super, protože většinou to bejvá jen bezduchý střílení. Celkově mě to ale nijak moc nezaujalo. 50%. ()
Řekl bych, že taková ta 4 hvězdičková klasika... Něco tomu chybí, ale je to hodně promáknutej film. Podobnej je poměrně málo. Film o tak trochu jiným vylodění než sme zvyklý... Jeden podobnej sem nedávno viděl, taky to bylo od těch seveřanů. A víš jakej je rozdíl mezi severským a americkým válečným filmem? V tom americkým se víc střílí (většinou). Tady se taky párkrát vystřelilo, ale jen na začátku a pak na konci. ()
Válečný film, ale ne v plné palbě. Je to škoda hlavně proto, že do něj bylo asi dost investováno a vypadá velice výpravně. Z toho je půlka filmu pomalá a točí se okolo pocitů pár postav, a to na úkor celkového dojmu. Něco vzdáleně podobného už tu bylo v sovětských válečných filmech. Tím ale neshazuji pocitovou stránku úplně. Ve válečné části jsou silné momenty. Například když anglický a německý voják (oba mladí kluci) stojí proti sobě, míří na sebe a oba váhají vystřelit. 70%. ()
Holanďani mě v tomto případě oklamali, protože název filmu byl poněkud zavádějící. Bitvu totiž pojali téměř komorním způsobem a snímek pojednával spíše o holandském odboji, který dodal spojencům v průběhu války množství cenných informací. No, a protože mě filmy o odbojové činnosti baví, nemůžu si stěžovat. Vlastně můžu. Vadí mi, že se začaly válečné filmy točit pouze v angličtině. Začínám mít pocit, že je anglicky mluvící publikum alergické na titulky, ale mně fakt vadí, když mluví Holanďan s Britem, oba mluví anglicky a předstírají , že je mezi nimi jazyková bariéra. Ve starších válečných filmech mluvili Němci německy, Francouzi francouzsky, Britové a Američané anglicky a vše řešily titulky. Na tento nový způsob si nemůžu zvyknout. ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (35)
- Německého těžkého kulometu MG-42 se spojenečtí vojáci všeobecně obávali. Dokázal vystřelit 1 500 ran za minutu a přezdívalo se mu „Hitlerova bzučící pila“, protože jeho palebná síla dokázala snadno roztrhat těla. Když se zvukař Herman Pieëte dozvěděl, že přeživší veteráni popisují jeho zvuk jako „trhání plátna“, přimíchal do zvukové stopy skutečné zvuky trhání plátna a papíru. (Johnny.ARN)
- Zvukový design filmu byl rozsáhlý: průměrný holandský celovečerní film té doby obsahoval asi 500–600 samostatných zvukových stop, zatímco tento film jich má více než 1 700. Některé zvuky obstaral Charles Maynes, který byl střihačem zvukových efektů u filmu Hvězdná pěchota (1997) a zvukovým designérem u filmu Dopisy z Iwo Jimy (2006). Zvuk ruského tanku T-34 musel být také zakoupen, protože existovala pouze jedna jeho dobrá nahrávka. (Johnny.ARN)
- Kluzáky krátce používaly ke komunikaci s vlečnými letouny vysílačku, ale jak je vidět ve filmu, kromě hmotnosti a spolehlivosti to není nejjasnější způsob komunikace a představuje riziko odhalení nepřítelem. Dlouho před operacemi z roku 1944, které jsou ve filmu ukázány, vedl mezi kluzákem a vlečným letadlem další tenký drát, který sloužil k ovládání interkomunikujícího telefonu, po němž se bezpečně a soukromě dorozumívali. (Johnny.ARN)
Reklama