The Sadness

Takže, kdo si pustí tenhle film proto, aby hledal nějaký příběh nebo nadával na generický scénář, je úplně mimo. Gore fanoušek, psycho maniak a úchyl jako já, si tento snímek užije a ještě k tomu dosáhne u sledováni minimálně třech orgasmů (ok, za jeden mohla moje přítelkyně). Každopádně je Sadness příjemně brutální, krvavý nářez, kde se nikdo nesere s nikým a pro sex do oka se nejde daleko. Přesto si myslím, že se klidně mohlo jít ještě dál a mnoho věcí se mohlo ukázat na kameru, včetně toho sexu do oční bulvy nebo řezačky v nemocnici. Chválím však masky, respektive look nakažených, kteří vypadali opravdu nehezky. Potkat je večer bych určitě nechtěl. Potěší i nepříjemná hudba a několik obskurních vyjevů (mimino bylo fakt k sežrání). Takže suma sumárum, jsem velice spokojený, ale radši bych byl  ještě víc nadšený. Trailer sliboval jatka, ty jsme dostali a nic jiného mě vlastně nezajímalo. Jednou za rok potřebuji ukojit své gore choutky a  tenhle kousek mi je splnil. (07.04.2022)

Když odhlédneme od nadšeneckých výkřiků gore-houndů a vyznavačů extrémů (a režisérových kámošů na IMDB) přináší "The Sadness" v prvé řadě pocit deja vu. Estetika a étos německé 90s hrubešácké vlny amatérských gore filmů se zde mísí s ambiciózní prací s žánrovými klišé asijských low-cost hororů ze stejné doby. Nutno uznat, že na rozdíl od sebezahleděných a mnohdy nechtěně směšných video počinů Andrease Schnaase, Olafa Ittenbacha, Heiko Fippera či Uwe Bolla disponuje kanadský expat na Tchaj-wanu Robert Jabbaz výrazně lepším řemeslným zázemím. Ale na druhou stranu stejně jako oni by tuze rád, aby jeho přehlídka vyhrocené bestiality diváky otřásla a vyvolala dojem něčeho vážnějšího, hluboce vypovídajícího. Bohužel vedle samotné vratkosti Jabbazových v jádru naivních polopravd o temných stránkách lidského podvědomí jeho už tak kulhající dílo neustále padá na hubu kvůli totálně předvídatelnému scénáři a okaté exploataci coronavirové pandemie. Navzdory ostentativně znepokojivým výjevům a zběsile šťavnatým i kreativně zvráceným výjevům tak film vyvolává spíše distancované pobavení, korunované výbuchem smíchu, když vše zakončí povinně temňácká metal vypalovačka přes závěrečné titulky. (08.01.2022)

Podobné gorefesty nepatří úplně mezi mnou oblíbenou odnož hororového žánru, a to především proto, že málokdy bývají tak dobře řemeslně zajištěné, jako je tchajwanský The Sadness. Takže když se jednou za pár let něco takovéhoto zjeví, kdo jsem, abych si stěžoval. Ve svém ranku tohle za poslední dobu opravdu nemá moc konkurenci. Po většinu stopáže velmi drsný a bezútěšný masakr, pro část publika to asi mnohokrát fakt bude za hranou toho, co chtějí sledovat. Mne trochu mrzí, že si to ten bezvýchodný, špinavý, zoufalý feeling nedokáže držet úplně nonstop, přecijen jsou tu scény, kdy z toho ta cheesy béčkovost okatě trčí a připomíná divákovi, že je to ve výsledku jen hororová zábava. Drsná, ale pořád jen zábava. (08.04.2022)

Taiwanská zombie řezničina indonézskeho strihu, kde sa dôraz než na čokoľvek iné kladie na čo najväčšiu brutalitu (i keď zombies tu tentoraz nie sú úplne zombies, ale akýsi pošahaní nadržaní masochisti). Remeselne zvládnuté skvele, ale podobné krvavé jatka v dnešnej dobe už neprekvapia, i keď nepopieram, že ja si ich tiež viem užiť, viď vynikajúca scéna v metre. The Sadness však neprináša nič viac, než ten dôraz na čo najviac preliatych hektolitrov krvi. Rozbíjajú sa tu síce lebky, lámu končatiny, doslovne ošukajú očné bulvy, ale čo z toho keď film nedokáže úplne predať tú znepokojivú atmosféru, o ktorú sa síce miestami snaží, ale až príliš často skĺzne do takej tej grotesknej brutality, ktorá sa nedá brať nijak vážne. A práve kvôli tomu sa mu nedarí budovať žiadne napätie, znepokojenie alebo čokoľvek iné okrem toho znechutenia z rôznych prasáren odohrávajúcich sa na plátne/obrazovke. Pritom by to s ústrednými dvomi postavami, ktoré si k sebe hľadajú cestu zamoreným mestom hravo šlo. Gore fanúšikovia si síce prídu na svoje, keďže podobných technicky zdatných gorefestov sa rodí pramálo (a tých čo majú aspoň nejaké kvality, ešte menej), ale kto čaká čoby len málo viac, bude odchádzať sklamaný. Ja som niekde na pol ceste, práve kvôli tej nejednotnej atmosfére. CELKOVO: 6/10 (09.04.2022)

The Sadness není jen výživný masomlejn, jak by se mohlo zdát. Splatterová linka je pouze jedna z vícero. Milostný příběh Kat a Jima připomene známé tragické příběhy z historie, pověstí i literatury. Zdařilé gore - šťavnaté zákusy, ukousnutý (téměř) nos, opaření a rozdrásání obličeje, práce s nožem (rozkošná rudá fontána až na strop), sekerou, hasičákem nebo deštníkem, střeva ven - doprovázené extrémním sexem (připomínka - D. Cronenberg a jeho Shivers) tvoří další linku. A pak samozřejmě kritika společnosti, co využívá posledních tří let skutečné pandemie. A Jabbaz je ve své vizi nemilosrdný tak, jako býval ve svém díle K. Čapek. Kdopak si na konci vzpomněl na Bílou nemoc? Člověk nemusí být hororový expert, aby pochopil, že gore zde není účelem, nýbrž prostředkem. Proto nevadí, že je až na hraně komična, jelikož tím naopak podtrhuje vážnost situace, v níž se lidé nachází. Popírači konečně otevírají oči, ale už jim to moc nepomůže. Každopádně film si lze užít i jako prvoplánový akční masakr, kterým ovšem není. (19.04.2022)