Najhorší človek na svete

Hodně neuchopitelný film. Vypadá jako komedie, ale ve skutečnosti se jedná o takové artové mírně neosobní drama. Třicetiletá Julie neví, co chce. Na svůj věk asi klasika, nicméně by ji to už mělo pomalu dojít. No a tak jí potkávají trampoty a trápení života tak, jako nás všechny, ale i něco navíc. Chvílemi to působí vtipně absurdně, aby to přes průměrná dramata skočilo na něco, co je emocionálně alespoň zajímavé a smutné. Jenže se tu podle mě hrozně střídají emoce. Výsledek je nakonec takový, jak jsem řekl na začátku. Neuchopitelný a možná navíc i emocionálně dost rozporuplný. Na Skandinávce nezvyk. (02.11.2023)

Taková norská Amélie z Montmartru pro publikum 16+. The Worst Person in the World je v mnoha ohledech jedno z nejzajímavějších a nejlépe napsaných romantických dramat poslední doby. Sice se to nevyhýbá určitým klišé, ale zase s tím umí dost dobře pracovat. Vlastně bych řekl, že ten film se především hodí pro pozdní dvacátníky (případně brzké třicátníky) bez dětí, kteří ještě stále se svým životem trochu experimentují, trošku se hledají, plus začínají mít onu menší depku z oné přibližující se životní hranice, jež určuje, zda se dá člověk ještě považovat za "mladého". Joachim Trier tak ve filmu mimo jiné zkoumá i onu absolutní nevyzpytatelnost lásky, co nás občas přinutí dělat věci, kvůli kterým si opravdu připadáme, jako ta nejhorší osoba na světě. A to i přes ono přesvědčení, že děláme dobrou a správnou věc. Výsledkem je tak velice milý film, který má hodně silnou první a druhou třetinu, ale v té závěrečné strašně ubere na plynu a zesentimentální, což mu vlastně hodně uškodí. A přitom to po většinu času jelo tak krásně. Obzvlášť "podváděcí" scéna na cizí párty byla kouzelná. A hlavní představitelka snad ani nemohla být vybrána lépe. Rozhodně velice slušný kandidát na Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. Průměrné 4* (19.02.2022)

„Já nevím, jestli chci děti. Jako bych nikdy nic nedokázala dotáhnout do konce. Přecházím od jedné věci k druhé.“ Tohle prohlášení hlavní hrdinky naprosto přesně definovalo její rozpoložení a zároveň většinu filmu. S Julií jsem vnitřně malinko bojoval. Místy jsem jí velmi dobře rozuměl, jindy zas o něco méně a dával za pravdu spíš jejím partnerům (tedy především Akselovi). V každém případě mě tahle generační výpověď velmi zaujala, bavila a za slabší bych označil právě pouze to občasné mnou nepochopené chování hlavní hrdinky. I závěr mi přišel dost střízlivý. Nicméně, tou „komedií“ v žánrech se nenechte splést, až na pár úsměvných míst je to čistokrevné, hodně pocitové drama. Takové, jaké Joachim Trier opravdu umí točit. Jeho Repríza a především Oslo, 31. srpna se mi sice v tomhle ohledu dostaly pod kůži o trošku víc, přesto režisérův nejnovější počin vidím na solidní 4*, za mě spokojenost. „Určitě si o tobě pamatuju věci, které jsi zapomněla.“ - „A naopak.“ - „Ano, to možná taky. Až umřu, všechny tyhle věci o tobě odejdou se mnou.“ (04.12.2022)

ač bych se měl datem narození také řadit mezi mileniály a mám celkem rád taková ta vztahová dramat ze života, která si na nic nehrají, Nejhorší člověk na světě mě z větší části úplně minul (platí hlavně pro emoční stránku). Ne snad, že by se tady nenašlo pár věcí, ve kterých se může vidět snad každý, ale osobně mi nebyla hlavní hrdinka sympatická natolik abych měl potřebu jí jít v ústrety. Možná sem jen některé aspekty dívčího/ženského života nepochopil (přeci jen nejsem žena), ale nemyslím si, že by její nerozhodnost, nestálost a tendence chovat se jako afektovaná p.ča tam kde k tomu není důvod mělo něco společného s tím v jaké společnosti žije a hodně situací tady spíš zavání značnou klišovitostí. Narozdíl od loňského severského kandidáta na Oscara tak tentokrát všeobecné nadšení nesdílím...60% (21.03.2022)

Pojednání o prologu, dvanácti kapitolách a epilogu ze života téměř třicetileté Julie, která hledá své místo v životě a snaží se vyrovnat sama se sebou, se svými emocemi i s partnerskými vztahy. Relativně úspěšný pokus o generační výpověď, jenž se zároveň snaží dotýkat několika dalších vážných témat, uhrane krom přirozených hereckých výkonů trojice hlavních postav především elektrizující režií a sympatickým humorem. Chytře napsané dialogy místy mírně zavání přemoudřelostí a vyprávění se nejen kvůli dělení do kapitol, ale i kvůli přílišnému těkání mezi jednotlivými motivy zejména ke konci trošku rozpadá. Film je tak nejsilnější v několika hodně působivých a výrazných jednotlivostech a pasážích, jako je ta s nevinným jiskřením na hraně nevěry na večírku, ta s prožíváním jednoho dne s životní láskou v dočasně pozastaveném městě nebo ta s houbičkovým raušem. Zamýšlené dojetí na závěr se sice nekoná a dvě hodiny jsou kvůli pozvolna uvadajícímu tempu možná příliš, i tak jde ale o čas strávený velmi příjemně a přínosně. (28.08.2021)