Kód Navajo

Prvé stretnutie majstra z Číny Johna Wooa s vojnovým filmom dopadlo výborne. Film nemá až takú smrtiacu dĺžku ako ostatné vojnové snímky a hrá tu môj obľúbený herec Nicolas Cage takže ja som sa vôbec nenudil. Svoje dlhoročné skúsenosti s akciou využil v scénach z bojiska a do filmu vložil aj istú psychologickú stránku, ktorá by pri vojnových filmoch nemala chýbať. (25.05.2007)

John Woo je režisér akčních filmů a v jiném žánru se očividně necítí. Válka totiž v jeho podání nemá dostatečný náboj. Jediným, ale klíčovým problémem je to, že se chová tak, jako by točil svůj další akční opus a snaží se být za každou cenu nad věcí a cpát do filmu téměř až baletní scény, které ale v případě právě zabitých vojáků nemají šanci mě oslovit. Brutální porce nadhledu, příznačná pro jeho dřívější počiny, tady tak působí jen směšně. Když se v Killerovi nebo Hard Boiled postaví hlavní hrdina mnohanásobné přesile, je to přehnané, ale také stylové. Když v Kódu Navajo vletí Nicolas Cage do zákopu jako neřízená střela a začne kosit protivníky bez toho, aby přišel k újmě, můžu jenom kroutit hlavou. Japonci jsou tady navíc totální pitomci, kteří vyskakují z úkrytu a se skloněnou zbraní a rozhozenýma rukama utíkají přímo před americké hlavně. Je tu pořád vytříbená forma a letadla míjející kameru nebo série vybuchujících tanků berou dech. Obsah je ale zoufale triviální. 50% (08.07.2007)

Myslím, že na porovnání tohohle filmu a Vojína Ryana se dá názorně předvést, jaký je rozdíl mezi geniálním režisérem a režisérem úzce zaměřeným na akční snímky. V Navaju je vše podřízeno efektu, takže zatímco po slavné úvodní scéně v Ryanovi jsem nemohl popadnout dech, při zdejších "střílečkách" jsem si říkal, co asi použili za detonátory a sem tam jsem se musel i pousmát jak moc to má vypadat opravdově. V Ryanovi to BYLO opravdové ! Naprosto nevhodný rejža pro válečný snímek. Měl by se vrátit k akci a "realitu" nechat na jiných. Nicolas Cage to nezachránil a ani to nevypadalo, že by nějak moch chtěl. Nakonec se mi líbili nejvíc oba Navajové a o ně šlo přece především takže 50%. (07.03.2003)

Víte, když chcete do válečného filmu hodit poselství, musíte ho tak pojmout od začátku do konce - viz Tenká Červená Linie. Ne že se nemůžete rozhodnout, jestli je to drama jednoho vojáka stíhaného minulostí nebo snad drama dvou vojáků z různých světů, anebo, a to je vůbec od režiséra s renomé Johna Woo šílenost, střílečka Wolfenstein Goes To Pacific. Jeden zásobník Thomsonu versus četa japonských vojáků, a do toho cosi vrzající pan originální komponista Horner, to je jen jeden z lapsů zakládajících na spalující požár kritiky. Jediná klika je, že se neobjevily zpomalené záběry na letící holubice. Zkrátka - takhle ne. (05.01.2006)

Abych byl upřímný, byl jsem příjemně překvapen. Zaskočilo mne množství bojových scén, navíc byly výborně natočeny. Pravda, příběh byl opět servírován v poněkud patetickém balení, ale nehrál si na víc, než nabídl (na rozdíl od Zachraňte vojína Ryana). Velmi dobrý byl Adam Beach, ale i ostatní herci odvedli své. (17.11.2003)