Smolný pich aneb Pitomý porno

Tenhle film možná vyhrál Berlinale, ale já bych ho nikomu nedoporučila. Je totiž mírně řečeno natočený velmi nekonvenčním způsobem. Hlavní hrdinka, oblíbená středoškolská učitelka, natočí se svým manželem erotické video, které se ale bohužel dostane na veřejnost. Mladou ženu tedy čeká "soud" s rodiči svých žáků o její další působení na škole... Video tvoří prolog k filmu, na který navazují tři části. V té první naše hrdinka prochází ulicemi Bukurešti a divák má možnost nahlédnout do života v současném Rumunsku - jedná se asi o jeden z prvních filmů, kde jsou roušky a povinné rozestupy běžnou součástí života všech postav. Druhá část pro mě byla nejméně stravitelná - nemá totiž žádný děj a zdánlivě nesouvisí s příběhem, je totiž jakýmsi výkladovým slovníkem k různým aspektům lidské historie a biologie člověka. Ve třetí části konečně dochází k zásadnímu jednání učitelky s rodiči, jeho vyvrcholení ale kazí tři stylizované závěry. Shrnutí: Art jako blázen, který rozhodně není pro každého. Pro mě tedy rozhodně ne. (22.08.2021)

Výbornej Radu Jude pokračuje ve šlépějích svého předchozího snímku „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ a znovu tvrdě nakládá rumunské společnosti (a stejně jako v barbarech opět zamrazí, nakolik se dá většina viděného vztáhnout i na českou realitu). Ten film je v podstatě o tom, jak morálně ploší lidí, kterých je - alespoň podle Judeho - v postkomunistickém Rumunsku většina, nejsou absolutně mentálně schopní odlišit dobré od zlého a důležité od nedůležitého. A fungují podle formální morálky zhruba tak z devatenáctého století. Takže ve filmu parta prudérních tupců, mj. úplatkářka, fáter, zelenej mozek z armády, rasista, homofob, popírač holocaustu, antirouškař nebo přívrženec konspiračních teorií, griluje chudáka učitelku, která si dovolila (představte si to!) se svým manželem natočit domácí sextape. Člověku se hned vybaví, jak čeští podporovatelé největšího politickýho odpadu vytrvale přehlíží největší představitelné morální bahno, ale začnou si vždy spolehlivě stěžovat na nedostatek úcty, když třeba někdo napíše, že je Zeman vlastizrádná kurva. Protože rozeznali ošklivé slovíčko, a na víc jejich morální kompas nestačí. (09.04.2021)

V jádru klasická moralita, v jejímž karnevalovém závěru se v reakci na „internetové bunga bunga“ jedné učitelky vybarví pravé charaktery několika pokrytců. Trefuje se přitom do cílů tak pomalých, že je skoro nelze minout. Radu Jude ovšem na společenské a vypravěčské konvence útočí s takovým citem pro absurditu a takovou razancí, jakou se ve východo- a středoevropské kinematografii naposledy vyznačovaly snad filmy Dušana Makavejeva a dalších tvůrců jugoslávské černé vlny. ___ Jude přistupuje k nahotě a sexualitě s podobnou samozřejmostí jako rumunský film Touch Me Not, jehož plakát visí v pozadí úvodní scény sexu. Přestože si jej milující se pár zpestřuje maskami, vulgárním slovníkem a koženými důtkami, jedná se o docela obyčejné domácí š****í, na němž navzdory následujícímu dění není nic pohoršujícího. Mnohem urážlivějící věci se dějí na ulicích Bukurešti v úvodní části, kde vulgarismy a sexualizace žen představuje až děsivě samozřejmou součást městského ruchu. ___ Formální svobodomyslnost filmu o třech stylisticky odlišných kapitolách odráží komunikační nemohoucnost postav, které si kvůli věkovým, třídním nebo náboženským rozdílům a uzavřenosti ve svých myšlenkově omezených světech nejsou schopné naslouchat. Určitá neučesanost, daná i rychlým natáčením, zároveň zesiluje naléhavost Judeho kritiky. Není precizní analýzou společenských poměrů, ale naštvanou eklektickou palbou do diváků, kteří se třeba jen svým tichým přihlížením podílejí na tom, že zanedbatelné poklesky odvádějí pozornost od závažných zločinů a přispívají k rozdělení společnosti; že je vnější zdání (třeba v podobě vyleštěné sochy na školním dvorku) nadřazováno vnitřním hodnotám; že sexismus, rasismus a nacionalismus vytlačují demokratické ideály. Tváří tvář té náloži zdánlivě vyprázdněných observačních záběrů (které ve skutečnosti přetékají významy), nečekaných souvislostí, ztopořených penisů a citátů od Benjamina, Brechta, Eca, Kracauera nebo Kundery zkrátka nelze zůstat lhostejný. Ideální film do apatické doby a pravděpodobně nejvtipnější vítěz Zlatého medvěda. 85% (12.05.2021)

"Smolný pich" je takové intelektuálnější, poťouchlejší a v práci s formou a konceptem anarchističtější "Jak na... s Johnem Wilsonem", kde ale namísto newyorského pábení vystupuje zhůvěřilé dacanství Bukurešti. V kadlubu dokumentaristických, divadelních a narativních postupů jako by Radu Jude zhmotňoval nejen svou corona browsing history sahající od zbytných faktů a trivií přinášejících zamyšlení přes plevel autistických výkřiků diskusních fór až po to péčko. (13.05.2021)

Procházka po Bukurešti, kde směs oprýskaného socialismu a nového barevného světa konzumu plodí pokřivenou společnost i následná lehce mrazivá montáž mouder, objektů a dějinných událostí nabízejí poměrně ostrý obraz ve vyleštěném Athénině štítu. Škoda, že třídní schůzky měnící se v soudní tribunál na něm přestříkaly obrysy dezolátních postav až příliš satirickými spreji. Beru si z toho poselství, že bunga bunga je jednou z mála útěch v tomhle pokryteckém světě.. (09.05.2023)