SOLOM.

Další díl připomínající spíše parodii na krimi seriál, než seriózní případ. Snaha o humorné vložky z prostředí televizní show dokázaly občas rozesmát, ale samotný případ nic extra nenabídne. Asi nejzajímavější na něm bylo hudební číslo zpěvačky Carly Rae Jepsen a taneček v zákulisí. Atraktivita této sedmé řady posledními díly dost skomírá až na hranici průměru-podprůměru…

Poslední díly této série už jsou opět jen čirá tvůrčí fantasmagorie, která má s realitou dost velké problémy. Jasně, vražda v letadle se stát může, že si toho všimne jen málokdo – nebo spíš skoro nikdo – no prosím, že Castle začne vyšetřovat, dokáže přeposlat otisk prstu podezřelého do databáze, v klidu „zatkne“ tři lidi bez většího odporu, přitom mu bude dělat nevolnost turbulence – jo to jsem se musel už i smát. Tady už se dost vaří z vody a začíná se projevovat zoufalost a zbytečné natahování tohoto seriálu, jehož kouzlo a počáteční vtip už dávno vyprchalo…

A já naivně myslel, že se už k té trapárně se zmizením Castla tvůrci raději vracet nebudou…celá ta story o únosu, Thajsku, borcovi ala Chuck Norris, teroristech, vymazání paměti – to je jen další fantasmagorie a vaření z vody. Pomalu jde kvalita jednotlivých epizod zase dolů. Tento díl se mi popravdě moc nelíbil. Snad se to ještě zlepší, protože jinak bych už musel sáhnout po podprůměrném hodnocení. Bavím se čím dál méně…

Taneček ve sprše mohl být bez „hry stínů“ a záclonky a dal bych mnohem větší hodnocení. Takhle si musíme vystačit jen s trapným tanečkem „trojnásobných vítězů“ a vyšetřováním ne zrovna zajímavé vraždy. Motiv možná zajímavý byl – korporace a velké automobilky jsou ochotní jít i přes mrtvoly, ale postrádalo to potřebnou atmosféru a vtipná na tom mohla být právě jen ta taneční soutěž.

Ryan si chtěl přivydělat, místo toho se stane přímým svědkem vraždy a čeká ho řada nepříjemností, stejně jako jeho rodinu. Politické zápletky nemám zrovna moc v oblibě, nicméně ocením alespoň to, že se tady více angažoval do případu i někdo jiný než jen Castle nebo Kate. Finální rozuzlení bylo trošku úsměvné, ale potěšila účast kdysi mé oblíbenkyně ze seriálu 24 hodin Reiko Aylesworth.

Šikmooká vrchní inspektorka dělá Kate vrásky na čele. Je tak neskutečně dokonalá a chytrá, že se u ní projeví závist a „pocit méněcennosti“. Společně s tím ale dojde i na kupu problémů, protože exotický host jaksi nehodlá respektovat pravidla…Bitka v tělocvičně mohla být fajn, jen kdyby to neutnul hned v začátku střih. On celkově ten příběh měl zajímavou (ovšem ne zrovna originální) myšlenku, jenže tvůrci se rozhodli vše ostrouhat. Což z této epizody dělá jen další dost průměrný díl.

Každý si hrdiny představuje a podporuje jinak. Někteří milují ty komiksové, další si rádi dávají na svůj profil ukrajinské vlaječky :D, jiní za !!!Svou Vlast!!! položí raději svůj život, jen aby měli svou hrdost a ochránili své rodiny, než aby zbaběle utíkali…Jeden z mnoha příběhů, které se nechali inspirovat skutečnými vlastenci a situací, která probíhala s pádem nacistických vojsk. Herecké výkony většiny zúčastněných jsou dobré, stejně tak i atmosféra. Je fakt, že jistý druh propagandy tehdejší doby (doby vzniku) nelze přehlédnout.

Steven Seagal patříval dlouhou dobu mezi moje oblíbence. Než se z něho stala chodící bečka sádla, co máchá jenom rukama a začal hrát v ultra levných sračkách. Tenhle film už taky patří spíše do těch hodně průměrných – lehce podprůměrných. Ale pořád nám je zde nabídnuto alespoň několik zajímavých bojových scén a přestřelek. Úvodní výroba zbraní z gramofonu a trubky byla směšná, nicméně postupem času se to zlepšovalo. Scénář samotný žádná velká sláva, návštěva v rumunském striptýzovém baru mohla být delší, sám jedu v červenci do Bukurešti a Brasova, tak možná do nějakého ze zvědavosti zavítám…Eva Pope byla v té době celkem pohledná baba a rozhodně se na ní dívalo lépe, než na směšné sestřelení helikoptéry a digitální výbuch. 40%

Amatérské kousky občas dokáží mile ale mnohdy spíše (ne)mile překvapit a tento patří do té druhé kategorie. Ani se moc nedivím, že na většině databází už odstranili z žánrů horor. S tím to má opravdu pramálo společného (no spíše vůbec nic). Doslova utrpením bylo se na tento paskvil vůbec dodívat do konce, nicméně musím smutně podotknout, že jsem už viděl i ještě větší sračky a to už je co říct.    Sice to netrvá moc dlouho, ale nudit se u toho bude divák téměř po celou dobu. Všechno působí extrémně lacině (dialogy, herecké výkony, emoční scény) a když už na vás nevybafne roští z podpaží, nebo propocené kruhy na tričku režiséra, tak zase civíte na rádoby párty se štětkami, nadrženou producentkou a milostný trojúhelník rádoby herců, z nichž jeden vypadal jak mladší verze našeho Pavláska (Lukáš je ale mnohem lepší bavič a „herec“). Po nějaké dobré atmosféře nebylo téměř celou dobu ani vidu ani slechu.   Aby to trošku zdramatizovali, dojde i na pěstní souboj, podvádění a finální zúčtování s cizoložnicí. Jenomže zbytek tohoto kousku je vyplněný hromadou nezáživných keců a scén, při kterých jsem si musel dát taky něco „ostřejšího“, protože bez panáků bych se na to asi nedokázal dodívat až do samého konce. Tohle vážně můžete klidně minout zcela bez povšimnutí a o nic nepřijdete. 10%

Není nic nového pod sluncem, že když už do kin míří nějaký film (nejen hororový) s větším rozpočtem a marketingovou masáží v médiích i televizi, společnost Asylum a jim podobní nezahálí a rychle „splácají“ nízkorozpočtový paskvil s podobných či zavádějícím názvem, aby se přiživili. A ani tento film není žádnou výjimkou. Lacinost a narychlo načmáraný scénář z toho smrděli na sto honů a celková kvalita filmu byla dosti mizerná. Staré filmy o exorcismu jsem měl docela rád, ale většina těch novodobých jsou jen lacinými kopírkami bez špetky originality a i z toho důvodu tento subžánr patří dnes již k mým méně oblíbeným.    Jose Prendes je typickým režisérem pro Asylum. Je to už třetí film, který jsem od něj viděl a můžu říci, že tento tvůrce moc kvalit nepobral. Přiživuje se na slávě jiných, vykrádá náměty, kde se dá a s minimálním rozpočtem točí jeden céčkový paskvil za druhým, jen aby uspokojil své chlebodárce. Protože pro diváky to rozhodně nedělá. Občas se mu sice podaří navodit alespoň trochu zajímavou atmosféru, ale nic extra co by stálo za řeč. I zde je film plný nudných dialogů, zdlouhavých scén o ničem, a když už konečně dojde k nějaké akci, je rychle utnuta střihem. Abych mu však jen nekřivdil, i tady dojde na nějaké ty krvavé šrámy, podříznutý krk, rány pánvičkou do hlavy, ďábelský smích a hlavně špatné (slabé) masky posedlých.    Závěr sebou přinese i lehounce zlepšenou atmosféru a hned několik důležitých postav zemře, ale to je tak vše. Zápory jasně převažují klady a já vám tento film rozhodně doporučovat nebudu. Podobně laciných filmů o vymýtání existuje celá řada a tento velmi brzy upadne v zapomnění. V mých očích jen další zbytečnost, kterou si můžu odškrtnout ze svého seznamu. Příště by mohli do role jeptišky obsadit alespoň méně „silikonovou“ herečku, ten její ksicht byl neskutečně umělý a moc tomu nepomohl ani pupkatý Hellraiser na důchodě Doug Bradley.