InJo

Luxusní brutální akční béčko, které si nebere servítky (především s diváky a snahou o seriózní filmařinu). Akce střídá akci, středověk zase postapokalyptickou budoucnost (a naopak) a v hlavní roli kopie Kate Beckinsale, která originál předčí snad ve všech ohledech. Nejzábavnější trashová vykrádačka široko daleko s několika vynikajícími momenty (hudební show před lidskou grilovačkou, dokonalá reklama na Bentley v podobě madmaxovské honičky) a výraznými záporáky (maniakální punkáč Sol je coby kanibal sám k sežrání). Neil Marshall v top formě. 75 %

Filmové adaptace knih Jane Austenové budou nudné snad i kdyby je točil James Cameron podle scénáře Kevina Smithe a s Jasonem Stathamem v hlavní roli. Jinak řečeno - Rozum a cit je zatím první film Anga Lee, který mě zklamal a nebavil. Ale myslím, že pan režisér (stejně jako výstavní herecká sestava, výprava, hudba atd.) je v tom nevinně, jak už jsem v podstatě naznačil první větou svého komentáře. Možná jsem buran, ale mě prostě tyhle honosné telenovely z Anglie 19. století (ačkoli jsou snad vždy od áčkových tvůrců a formálně jim nelze nic vytknout) nedokážou skutečně oslovit a chytit za srdce. Bohužel. Alibistických 60 % od člověka, kterému tento snímek zcela jistě nebyl směřován...

Klobouk dolů. Jestli si nějaký film zaslouží přídomek 'cynický', pak je to právě Maltézský sokol. I na dnešní dobu plnou nejrůznějších kousků 'pokleslého' žánru, od rádoby drsných (i když leckdy zábavných) sračiček typu Pravidla vášně až po skutečné kulťáky (Gauneři, Pulp Fiction), působí postavy mimořádně prohnile a záporně - jeden podrazácký hajzl vedle druhého. Ale nebýt neskutečného výkonu Humphreyho Bogarta a perfektně natempované Hustonovy režie, asi bych se tak dobře nebavil... 80 %

Takřka dokonale zfilmovaný chaos. Skvělá apokalyptická atmosféra, super zvuk a velmi zajímavé monstrum (plus úžasná Giacchinova skladba Roar! v závěrečných titulcích). Nedostatky by se určitě taky našly, ale momentálně nemám vůbec chuť je řešit. 80 - 90 %

Vysokorozpočtový úlet roku aneb Wachowští na tripu. Primitivně jednoduchý příběh a 'tradiční rodinné hodnoty' kontra naprosto netradiční, šílená a ultimativně přestylizovaná forma. A k tomu všemu 'ztracený' polobůh Matthew Fox, který je (jako jediný v tomhle filmu) těžce cool. Vlastně ani pořádně nevím, jestli se mi to spíš líbilo nebo nelíbilo, ale něco do sebe to určitě má a za minimálně jednu projekci to rozhodně stojí. A možná i za víc (už jen díky tomu jinde zatím neviděnému a originálnímu způsobu narace některých pasáží, kdy se postupně vkládá do jedné stěžejní scény ještě několik dalších, jakoby na způsob vrstev). 70 - 80%

Během 4. série jsem o ten seriál nějak ztratil zájem (základní premisa už mi začala připadat neúměrně natahovaná), takže si nejspíš počkám, až definitivně skončí a pak ho (snad) dokoukám... 1. - 3. série: 90 %, 4. série (zatím): 90 %

Pro evolucionisty a lidi zajímající se o časové paradoxy, kauzalitu a "efekt motýlích křídel" musí být Lovci dinosaurů zcela určitě stěžejním filmovým dílem. :-D 30 %

Sice mi trochu vadilo, že postava Henryho Fondy je snad až moc inteligentní a "lidská" a tvůrci jí očividně nadržují, ale stejně mě to nakonec úplně dostalo. Nesmírně vtahující, vrstevnaté (kritika amerického soudnictví, západní společnosti a jejích předsudků - to vše zde lze najít a má to v příběhu své pevné místo) a v podstatě dokonalé konverzační soudní drama, které vám prostřednictvím střetu názorů a povah dvanácti různorodých (samozřejmě, že skvěle napsaných a zahraných) charakterů těžko odolatelným způsobem vnutí myšlenku, že není nic, čím si můžeme být stoprocentně jistí, a že takřka vše se dá zpochybnit. Vinný, nebo nevinný? O to tady nejde. Jde především o míru jistoty, popřípadě pochybnosti. A také o energický režijní výkon debutujícího Sidneyho Lumeta, díky kterému nechybí tomuhle silnému příběhu tempo a gradace od začátku do konce. Malý velký film. 95 %

Britský situační humor přesně podle mého gusta. Roy a Moss rules! ;) 1. - 2. série: 90 %, 3. série: 80 %, 4. série: 80 - 90 %

Filmové umění ve své ryzí podobě. Pomalý, ponurý, depresivní a i navzdory značné náročnosti uchvacující příběh egoistického parchanta s nepředstavitelně silným a ničím neotřesitelným charakterem a životními hodnotami. P. T. Anderson svou absolutně sebejistou režií dává (právem oscarovému) D. Day-Lewisovi jedinečně vyniknout, stejně tak důležitou roli zde hrají i bezchybná práce kamery (taktéž zasloužený Oscar) a místy naprosto fascinující hudební podkres, který minimálně ve vrcholné scéně hořícího vrtu dosahuje dokonalosti. Tenhle film se divákovi ani trochu nepodbízí a hlavně proto asi bude plně doceněn patrně až za mnoho let. 90 %