Olík

„Toto je volání o pomoc těžařské lodi Červený trpaslík“. To co začalo jako seriál, skončilo jako kult s velkým K. Bohužel se ani tato klasika (jako spousta jiných seriálů) postupem času nevyhnula snížení kvality, především přerušením účinkování Chrise Barrieo. To však seriálu neubírá na právu pyšnit se přídomkem kultovní seriál. A nezapomeňte na direktivu Vesmírného sboru # 96156 „Bude-li důstojník přistižen, jak očichává sedlo rotopedu v dámské tělocvičně, bude propuštěn bez soudu.“ :)

Mám rád Charlieho Kaufmana jako scénáristu, uznávám Philipa Seymoura Hoffmana jako herce, ale zároveň se musím přiznat - v tomto „obyčejném příběhu“ (jak ho nazval B!shop) jsem se ztrácel, jako už dlouho ne. Vzkaz těm, kteří chtějí prožít nenáročné filmové odpoledne – tudy cesta nevede!

viděno poprvé: Myslím, že z tohoto tématu šlo vyždímat víc humoru - lidské nervy drásající kousky „ďábelského“ psa sice nebudou nikdy aspirátorem na filmové ceny, ale skýtají neskutečně mnoho možností k použití jednoduchého přesně mířeného gagu. Tvůrci se bohužel místo toho vydaly cestou tematické schizofrenie s podrazem největším a to kapesníky vyžadujícím koncem (Abych tedy šel s pravdou ven tak musím přiznat, že jsem se s ohledem na svojí psy milující povahu konce účelně nezúčastnil, ale z ostatních komentářů mi je jasné, na kterou strunku režisér zadrnkal). Co dodat závěrem než, že v jednoduchosti je síla a jednoduchost je právě ta esence, která s přibývajícími minutami čím dál tím víc chyběla.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------viděno podruhé, s ročním odstupem: Buď jsem o 365 a půl dne moudřejší nebo nevím, ale asi jsem narazil na nové a mnou dříve neobjevené Marleyho stránky. Prvoplánové labradoří akce mnohou být pro někoho pouze zdrojem nenáročného humoru – já jsem v nich však našel spouštěče modelových situací, které více než baví, odkrývají aspekty lidské chování, což dělá z filmu něco víc než lacinou rodinnou komedii. Ještě k jedné věci jsem se po roční přestávce odhodlal - nevypínat přijímač před koncem filmu. Když jsem usušil poslední slzu, musel jsem znovu konstatovat, že šlo o podraz na diváka.

Fred Wolf za a pánové Zahn, Covert, Hill, Heffernan, Long, Dante a jim podobní před kamerou. Z této kombinace nemohlo vzniknout opravdu nic jiného. Oč víc byli hlášky a gagy dementní o to více jsem se bavil.

Při sledování americké road movie o putování hlavního hrdiny po neexistující dálnici 60 plné bizardních míst a svérázných postaviček, mne napadá pouze jediný příměr a to dospělejší bratr Alenky v říši divů. Scenárista a režisér Bob Gale si k mé potěše kromě hlavního představitele v podání Jamese Marsdena vzpomněl i na své staré známé Christophera Lloyda a Michaela J. Foxe, mou platonickou lásku Amy Smart a především v tomto dobrodružství vynikajícího Garyho Oldmana. Jestli někdo tento film nevyděl, tak rychle sjednejte nápravu.

Přesně takovou komedii si přestavuji na štědrý den po salátku s řízkem, při rozbalování dárků.

Jednoduchý, barevný muzikálek. Příjemné písničky i taneční choreografie. Jen dvě věci mi nedali spát (a to ne v dobrém slova smyslu) Zac Efron (vůbec mi tam neseděl) a John Travolta v ženské roli (až moc připomínal Eddieho Murphyo v Zamilovaném profesorovy)

Souhlasím s názory, že nejde o kdovíjaké umění, ale dvě věci nejde tomuto filmu upřít. Za a) objevil pro film nové herecké tváře (Biggs, Suvari, Klein, Reid, Hannigan, Scott atd.) Za b) odstartoval novou vlnu zájmu o teenegarské komedie a nutno podotknout, že žádná z jeho následovníků nedosahuje kvalit „prciček“ ani z poloviny. Já osobně považuji tento film za jeden ze stěžejních pro moji generaci.

“Wild thing, You make my heart sing, You make everything, groovy, Wild thing“ Taky Vás mrazilo v zádech, když Charlie Sheen nastupoval na hřiště? Pro toho kdo má stejně jako já rád žánr „sportovní komedie“, odpaluje banda Clevelandských Indiánů jedno z nejzábavnějších sportovních dobrodružství v historii filmového průmyslu. Jednoduché, neoriginální, prvoplánové a přesto účelné a jedinečné! Kolikrát jsem zavítal do videopůjčovny pro VHSku s pány Berengerem, Sheenem a Bernesenem na obalu? – pro mne srdeční záležitost s velkým S.

Trochu nenápadný u nás ne příliš známý, ale o to kvalitnější sitcom v nostalgickém retro stylu 70 let se vším co k této době patří jako je marihuana, rokenrol, vzpomínky na Vietnam, sex nebo hospodářská krize. Pozvolným seznamovacím rozjezdem se dostaneme k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v tomto žánru zplozeno. Jedinou vadou na kráse je fakt, že odchodem stěžejních postav, seriálu ke konci dochází dech, ale i tak se „sedmdesátky“ směle můžou přiřadit k legendám, jakými jsou např. Přátelé. Ještě bych rád upozornil na vynikající komické výkony, kterým kralují Ashton Kutcher, Debra Jo Rupp, Kurtwood Smith a především Topher Grace, který je i pětihvězdičkově nadabován.