honajz

Dvousečný film, který vyžaduje od diváka plnou pozornost, ale na druhou stranu v určitých chvílích by bylo lépe, kdyby nevyžadoval... Myslím, že autor si trošičku naběhl. Ale popořadě. Už zpočátku se musíme smířit s tím, že je to 4:3, černobíle a kvality jak ze 30. let 20. století, navíc tak neuvěřitelně přesvícené, až je to chvílemi nepříjemné či dokonce není ani pořádně vidět, co se v obraze děje, Ocitáme se ve zvláštním světě, kde rostliny nerostou a jsou to v podstatě mechanické stroje - které ale přesto potřebují zalévat nebo pomáhat kořenům. Což je hned jeden z prvních momentů, kdy mi pak ale přijde divné, že stařec se stará o jediný (mechanický) strom, ale všude kolem rostou celé hájky stromů, o které se nikdo nestará! Jak říkám, film vyžaduje divákovu pozornost, ale tady by asi měl být rád, že ji divák raději ztratí. Kompozice obrazů jsou ale podařené, až surrealistické - viz „strom“ na konci kolejí ve druhé části filmu -, ale často působí bezútěšně a depresivně. Pokud jde o samotnou kostku - krabici, nejspíše představuje symbol štěstí. To také usedá nahodile (a ano, občas sedne na vola, známe tu říkánku), a když se o ně usilovně snažíme (jako ten tulák-blázen), rozpadne se nám pod rukama (jako bláznovi ta kostka). Můžeme trochu pomoci, ale ono se pak vydá zase samo dál svou cestou. A tady mne štve, že konec nabízí dvě interpretace. Být poslední záběr na cestu barevný, řeknu, že jde o optimistický film - naděje a štěstí byly vypuštěny do bezútěšného světa. Ale protože je konec stále černobílý, spíše mi přijde pesimistický, co se lidstva týče, protože svět přebírá mechanická entita a pro lidstvo zde  nebude místa (ač mu lidstvo vytyčilo cestu - dráhu malovala holčička). Zapůsobilo to na mne asi tak bezútěšně jako Konec srpna v hotelu Ozón, kde jsou naděje lidstva také zmařeny a vlastně také mechanickou částí (zbraní). Podruhé tuhle depresi o neodvratném vyhynutí lidstva kvůli technice skutečně vidět nemusím.

Hodně povedený film, u kterého mi vadí zbytečná délka stopáže a některé kapesníčkové záběry, jichž se Payne žel nevyvaroval. Američané asi mají velké trauma z Vánoc a rodinných setkání, na kterých vyplují kostlivci ze skříně, protože tyhle filmy by mohly klidně mít svůj vlastní žánr. Každopádně napsané a zahrané je to skvěle, nechybí tomu trojrozměrnost a nejednoznačnost postav, lidský vhled i pohlazení, smutek i něco radosti a cti. Navíc je zde naznačena spousta linií, které si můžeme domyslet, jak asi dopadnou, ale ústrojně doplňují hlavní téma. Líbí se mi i ten nenásilný humor, jemný, leckdy sotva postřehnutelný, ale je tam a vždy dobře pobaví. Zvláštní je, že krátce před zkouknutím tohoto filmu jsem viděl zajímavý plakát, jehož heslo mne dostalo: Cíl bez plánu je jen snem. A o tomhle je tenhle film - kromě toho viditelného poselství, že vztahy jsou důležité (Nejsilnější je ta scéna s otcem v psychiatrické léčebně, především to, co zůstalo nevyřčeno. Naprosto jsem v tu chvíli tomu klukovi rozuměl.).

Jako zase Ostrava? Kde nikdo nemluví kratkym zobakem? Beretovou mám brát jako spin off? A dva macho poldové, co vše řeší pěstmi, ale kromě občasného posměchu nebo dočasného přeřazení k papírům to nikdo nijak neřeší? A už zase Jan Vondráček? Není poněkud převondráčkováno? Ale asi musí platit alimenty bo co, tak bere všechno. Celé mi to přišlo až moc nedůvěryhodné, i když jistou atmosféru to má.

Naprostá přehlídka amatérského herectví. :-( Opět je do případu zapleten jeden z policistů, už to je únavné. Navíc většina Pražáků asi ví, že zrovna park na Pankráci je spíše luxusní záležitost, včetně té kafírny na půl cesty, a že by tam fakt nikdo netrpěl jakékoliv bezdomovecké slumy, natož takovéhle „sídliště“. Jako odehrávat se to nad Modřanskou roklí, neřeknu ani popel, podobná bezdomovecká sídliště jsou právě v takto zapadlých lesících, ale takto v epicentru všeho luxusu? Ale i když zkousnu tenhle nesmysl, přijde mi příběh hodně vycucaný z prstu, zbytečně natahovaný a - jak už jsem psal - z valné většiny amatérsky zahraný. Jediný, kdo tu skutečně hraje a užívá si to, je Alexej Pyško, ten jediný si krade scény pro sebe, žel se objeví jen párkrát. Být seriál o něm, něco jako Bezdomovec advokát, asi by se mi to hodně líbilo.

Nutno uznat, že to má slušnou atmosféru, ale dějově a logicky raději opět moc nešťourat do detailů. Někteří herci hrají jako amatéři.

Tahleta angažovanost policistů ve skoro každém případu už mi přijde podezřelá. Jednou jsem viděl takový švédský film, kde policajti musejí provádět trestnou činnost, aby jim nezavřeli policejní stanici. Tady to vypadá, jakože snad poldové taky všechny ty vraždy páchají sami, aby pak měli objasněnost a výsledky. :-) Logiku tady neřeším, raději, protože dostala takových kopanců, až to bolí. Ale u některých těch rekonstrukcí toho, jak se co stalo, jsem stěží zadržoval smích, jak nechtěně komicky natočené to bylo. Jo, a miluju, což je v tomto seriálu použito už po x-té, jak se trénovaný policista nechá nachytat nějakým amatérem a nechá ho, aby jej bacil do hlavy.

Trochu nadsadím, protože při natáčení Svatby upírů jsem byl (a nejen na zámku, ale i v Hořovicích), jakože mladý Hrušínský si krade všechny scény pro sebe, jen Iveta je tady pořád podaná jako taková bezkrevná loutka bez názoru, cíle, směřování, vlastních snah či koníčků (teda kromě chlapů). Docela by mě zajímalo, jestli v ní bylo něco víc, jestli třeba četla nějaké knížky, jestli měla nějaký světonázor (nemyslím rovnou víru, ale i ten Gott třeba věřil určitým konspiračním teoriím - a jako koníček ho bavilo malovat obrazy), jestli ji bavilo něco mimo zpěv. Mimochodem, moje manželka o únosu Ivety nevěděla, přitom mně přišlo, že ve své době šlo o hodně mediálně propírané téma. Jo, a za to nadsazení může také jediná pořádná a skutečná čínská (jakože fakt čínská, ne vietnamská, jihoindická, arabská, thajká apod.) restaurace, která je dodnes v Praze kousek od Pankráce.

Tvůrcům asi došlo, že už jen pohádkou to neuhrají, a tak nasadili skoro surrealistický vzhled scén, podivné barvy skoro jako z hororu. Jen vedení scénáře nechali stejné, tedy povrchně bleskové (rozuměj jako z deníku Blesk), nepřinášejí nic nového ani objevného. Dokonce zde mají chybu, kdy novinářce v kabelce zazvíní telefon - v roce 1993!

Přijde mi, že se tady Kiarostami ještě hledal. Očividně opět vychází z reálné historky (docela bych věřil, že tím chlapem na stadionu, který si s takovýmto klukem povídal, byl on sám), ale ta neunese ani tu hodinu něco. Nehledě na to, že těsně před koncem jsou tam ještě podle mne násilně naroubované noční můry, aby to jako jo mělo přes 60 minut. Líbí se mi opět to reálně podané prostředí, lidičky a jejich život, různé práce. Ale celkově vlastně je to o klukovi, ze kterého takhle fakt nic nebude, který okradl celou školu, a nakonec kvůli čemu? Spousta scén je zbytečně natahovaných - lamentování klukovy matky odpoledne, lamentování večer, lamentování u ředitele školy... Ale chyběl mi v tom celkově nějaký větší přesah, jaký se dá najít u režisérových pozdějších děl. Jo, a zajímalo by mě, kdo dělal hudbu k úvodním titulkům, protože docela vykrádá motivy hudby Francise Laie z Palečka a obra z roku 1972.

Musím říct, že mě celou dobu neskutečně štvala animace, kdy lidské postavy vypadají jako záprdky. Hlavní hrdina měl asi vypadat jako Richard Gere (jo, je to taková Pretty Woman totálně naruby, asi jako kdyby Karkulka sežrala vlka), ale prostě to vypadalo animačně, „jako by to spatlal Lexa“. Tohle měl být regulérní hraný film s nostalgickou náladou, pak by mě možná zasáhl. Jo. vím, o co autorovi jde, a ano, tohle pochopí spíše lidé po padesátce, kteří bilancují svůj dosavadní život, cítí se nedocenění, prázdní, bez cíle. Tady hlavní hrdina má navíc pocit, že mu všichni lidé kolem splývají v jedno, ale to bude spíš tím, v jakém prostředí se pohyboval a pohybuje. Kdyby měl za kámoše třeba druida, asi by se už vymykal. Vlastně i tahle povrchnost mě na filmu štvala - že nejde příběh do hloubky, že vlastně o té postavě vím strašně málo a že navíc chybějí důležité prvky jeho života, abych mohl víc procítit, oč jde. Líbil se mi ten fór, že hrdinova manželka vypadá přesně jako Anomalisa po letech, to také o lecčems vypovídalo, ale pořád je to jen ten povrch. Jinak příběhově nic moc nečekejte - chlap po půlhodině filmu přijede konečně do hotelu, hledá babu na noc a ráno při očekávaném projevu k zaměstnancům se snaží občas říct, jak se vnitřně cítí. Tady vzpomenu opět můj oblíbený psychologický román Agathy Christie Já nebyl u tebe, když začínalo jaro, kde autorka podobné pocity hlavní hrdinky dokázala předat a využít daleko ústrojněji, psychologičtěji, uvěřitelněji, hlouběji a plněji.