NinadeL

#15 DCEU. Závěrečný film DC Extended Universe je Aquamanův sequel. Film šlape jako hodinky, vychází z klasického konceptu buddy movie, ve kterém se úhlavní nepřátelé z jedničky stávají pod vlivem okolností parťáky a společně bojují proti novému nepříteli. Což je něco naprosto ideálního pro feel good divácký zážitek. Jason Momoa a Patrick Wilson mají charisma na rozdávání, podmořský svět je velmi atraktivní na pohled a je fajn vnímat všechny ty architektonické nápady a faunu a floru. Pro filmaře je něco takového vždycky zajímavou výzvou, ostatně koncept Atlantidy láká ke zpracování už od antických časů. V kině to musela být pastva pro oči. Samozřejmě bych si užila víc prostoru pro Kidmanku/Heard/Lundgrena/Morrisona, ale vzhledem k tomu, jak dlouho se na film čekalo, je výsledná podoba víc než ucházející. Jednička byla věnována dvojici Aquaman/Mera, dvojka je o dvojici Aquaman/Orm.

Slaboučká, generická žánrovka. Parta mladých dospělých je v pavoučí pasti spolu s celým obytným domem kvůli jedné jediné chybě. V Lucerně se sice hodně posnažili a rozmístili umělé pavučiny a pavouky, ale to je asi tak všechno, na co se dá vzpomenout v dobrém. #čsfdprojekce

9/9 Formálně stejně sebevědomé jako Semestr. Jinak je to jen klasická snaha dostat do mainstreamu současný svět mladých. A to je vždycky trochu cringe.

Hlavní písnička k seriálu Cave Club.

Základní premisa show je pořád výborná. Kentovi si žijí svůj život ve Smallvillu a vychovávají pubertální syny. Lois se zabývá lokálním plátkem Smallville Gazette. Na scénu se dostává Bizarro a sestra Lois, Lucy Lane. Cliffhanger z minulé série je rozvinutý do linky Natalie Lane Irons a Johna Henry Ironse, což jsou postavy z alternativního vesmíru, v komiksech mají suprácké alter ego Steel. Ano, to má přímou souvislost s filmem Steel a epizodou Heavy Metal ze seriálu Superman: The Animated Series. Závěr je vysloveně epický. Sice je zjevné, že zápletka z paralelního vesmíru pomohla hlavně štábu zvládnout covidové a post-covidové produkční problémy (protože relativně velké množství herců hrálo dvě různé postavy a nikdo jiný tam prakticky nebyl), ale drama se dostavilo i tak. A nebylo to jenom o zrání Superboyů, což je rozhodně fajn.

13/13 Normalizační seriály Evžena Sokolovského jsou negativním pojmem. A skutečně byla chyba je po revoluci ostrakizovat a tím na ně upoutat ještě větší pozornost. Mnohem lepší způsob, jak se s tímto dědictvím vypořádat, by byla občasná repríza v neatraktivním čase, což by uspokojilo poptávku pamětníků, nostalgiků i profesionálů a nevznikla by skupina lidí, kteří by k tomu přistupovali jako k novodobému trezoru. Protože po umělecké stránce jsou Sokolovského seriály naprostý omyl, po letech jsou navíc nechtěně notně komické. Normální divák by o ty dlouhé statické záběry z pracovního prostředí nezavadil a pamětník by maximálně zavzpomínal na herce a herečky z té doby a byl by klid. Toto se ale nestalo a do odvysílání na slovenské JOJke si člověk mohl o Zákonech pohybu přečíst lecjaké teorie a z nich vyplývající závěry. Co naplat, že se tentokrát Sokolovský spojil se starým praktikem rozhlasu i televize, s Milošem Smetanou, když společně neuhlídali ani ty základní dějové linky na pomezí provozu národního podniku Radiana a soukromých životů těch největších kádrů. Milostné peripetie jsou k uzoufání neuvěřitelné, pracovní problémy rádoby dramatické, jednotlivé postavy šustí papírem a když už se občas povede alespoň nějaká ta krátká scéna nebo dialog, daná situace vyznívá do ztracena. Vysloveně trapné jsou rozdíly mezi kladnými a zápornými postavami, důraz na nového ředitele vychází nikoli z jeho skutečných schopností, ale z jeho povahy Mirka Dušína. Pro Viktora Vrabce to byla první hlavní role, což se ukázalo jako další mínus. Cosi zajímavého se zde pokusil odehrát cholerický Casanova Štěpnička, odkvetlý seladon Ráž nebo za všech okolností charakterní Růžek. Všichni ostatní měli smůlu. Finále s německy hovořícím Ševčíkem byla už naprostá parodie, která měla jen demonstrovat, že závody celého Československa jsou jedna velká rodina a nějaké trapné západní Švýcarsko do toho nemá co vstupovat. Pro milovníky dobových reálií lze z celého seriálu vystřihnout pár minut z tehdejšího brněnského veletrhu.

Tohle jsem si chtěla otestovat na projekci s cílovkou, takže Divadlo Horní Počernice byla jasná volba. Sál ze dvou třetin plný, domácká atmosféra, ve foyer občerstvení. Koncept dokumentu o Jandovi s Jandou navodil domácí atmosféru, takže se zpívalo a komentovalo nahlas. V multiplexu tohle člověk nezažije. Malířová Špátová své medailonky tvoří s láskou a pokorou, nepřehání to s kritikou, ani netlačí na pilu. Díky své průpravě zná svého diváka a ten tandem zkrátka funguje.

Výtečný film, jehož jedinou chybou je, že to není typický Burton plný nihilismu a atrakcí. A nehraje tu nikdo z jeho notoricky známých herců - Johnny Depp, Helena Bonham Carter nebo Eva Green. Burton v očích některých natočil kacířský civilní film proti svému trademarku (ačkoli si ponechal alespoň toho Danny Elfmana). Což masy neodpouští a vidíme to i na slabém ohlasu. Ale odvážní diváci, kteří nemají rádi škatulky, se mohli setkat se zajímavým životopisem Margaret Keane (1927-2022) a Waltera Keanea (1915-2000) a hereckými koncerty Amy Adams a Christopha Waltze. Jedná se o příběh probuzené emancipace v umění z přelomu 50. a 60. let, přičemž je to neskutečná podívaná do světa mužů, (ne)naplněných ambicí, kýče a pokrytectví v moderním umění. Mé srdce si sice nezískal ani jeden z manželů, protože oba měli své chyby, ale o to to bylo divácky nosnější.

Tohle je jen jeden z mnoha zářezů na dlouhém seznamu adaptací L. Franka Bauma a není to zase až taková škoda, že to nevyšlo. Umím si představit mraky jiných seriálů, které mohly být skvělé, ale pilot jim nevyšel. Nejblíže k tomu projektu má mini série Tin Man a seriál Once Upon a Time.

Velmi uspokojivé pokračování. Druhá série se soustředí na vztah Anne Lister a Ann Walker, samozřejmě se svého vrcholu dočká i Mariana Lawton, jak slibují plakáty. Ano, jistě, reálie 30. let 19. století nemusí být každému po chuti, ale zde jsou pojaty velmi srozumitelně. Konec konců i dnešní divák velmi dobře rozumí snahám příbuzných obohatit se mezi sebou na úkor toho zdánlivě nejslabšího článku. V tomto případě je plánovanou obětí Ann Walker a když neuspějí pomluvy založené na jejím vztahu s Anne Lister, pokusí se jí švagr ožebračit na základě slabomyslnosti. Ale má to krásné poselství v závěrečné epizodě, které je čitelné už v jejím názvu. Nelze žalovat co není nelegální. Ať už mají chamtivý a pomlouvační lidé názor jakýkoli. Ještě jedna série by byla fajn, ale i takto je to dobrý a funkční celek.