Anthony

Jeden z filmů, kde jsem se smál takřka nepřetržitě. Hodně gagů ale hraje s momentem překvapení - pokud film již vidíte podruhé, tak to až tak vtipné není. Mnohé scény ovšem takřka zkultovněly. V práci jsem slyšel říkat, když se blížil konec pracovní doby: "jdeme dělat Fantozziho." S Villagiem se mi ovšem už žádný jiný film nelíbil.

Nadšený potápěč Besson se vyřádil, podílel se na scénáři i na podmořských záběrech. Obrázky z hlubin patří k tomu nejlepšímu, především úžasné snové scény. Filmu dost pomáhají výborné výkony především Barra a Rena. Hudba (Eric Serra) a zvuk získaly Césara. A Bessonovi se pod vodou tak zalíbilo, že se později vrátil s Atlantisem.

Film natočený podle autobiografické knihy Antoinetty Giancanaové se zabývá jejím bouřlivým vztahem ke otci, známému mafiánovi. Film je zajímavý především výkonem Tonyho Curtise, který zde hraje mafiána Giancana a bravurně pokrývá 40 let jeho života. Docela se mi i líbila hudba méně známého Lee Holdridge.

Jeden z nejlepších Scorseseho filmů. Propracovaná mafiánská sága ho opět dala dohromady s De Nirem, který těžko zklame. Velice vyčnívá Joe Pesci, který podobnou roli pak ještě zahrál v Casinu. Nejlepším filmem to ovšem je i ve filmografii Raye Liotty a Lorraine Braccové. Nominace na Oscara za film, režii, scénář a střih a pro Braccoovou, Pesci ho za vedlejší roli získal. V Británii byl film oceněn za nejlepší film, režii a scénář a v Benátkách získal Scorsese Stříbrného lva za režii.

Film od průměru odlišuje zvláštní halucinogenní atmosféra (občas zběsilý klipovitý střih, prazvláštní představy či sny). Ovšem právě tato klipovitost mě spíše rušila. A bez těch formálních hrátek zůstává jen velice prostinký příběh. Zůstává tak alespoň výborný výkon Bena Kingleyho coby psychopatického gangstera.

Vedle Shawshanku nejlepší adaptace Stephena Kinga. Mistrovský thriller, který se opírá o skvělé výkony Jamese Caana a především Kathy Batesové - získala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon roku 1990, ale pro mě je to asi nejlepší ženský herecký výkon všech dob.

Vydařený remake s výbornými výkony především Lemmona a Scotta (ten za to získal Zlatý glóbus, pro který si samozřejmě nepřišel). Bohužel starší verze je pro mě dokonalá a nedostižná, znám ji prakticky nazpaměť a každá odchylka od ní mě tu znervozňovala a bránila mi ve větším prožitku.

Objektivně vzato má ten film víc jak na jednu hvězdičku. To bych ovšem nesměl vidět úžasný francouzský originál Otec a otec s výbornými Dépardieuem a Richardem - film, který miluju a tenhle americký remake mu nesahá ani po kotníky - spíše mě dost štval - nejvíc snad ty trapné exhibice mého oblíbeného Robina Williamse (snad jeho nejhorší výkon).

Tento propadák mi zase nepřišel tak strašný. A ani mi tu nevadí Geena Davis, spíše mi přijde dost bezkrevný Modine. Pravda ovšem je, že je pro mě při sledování filmu hodně podstatná hudba a John Debney zde složil jednu z nejlepších hudebních kompozic pro film vůbec. Možná proto jsem k tomuto snímku docela shovívavý.

Možná trochu moc dlouhý film stojí na strhujícím výkonu Richarda Dreyfusse, který musel zvládnout vývoj postavy během 30-ti let. Za svůj výkon byl nominován na Oscara i Zlatý glóbus a bylo na něm dost vidět zklamání, když ho nedostal (tehdy se ke všem možným cenám propil Nicolas Cage). Závěr je patřičně dojímavý, jedním z emocionálních vrcholů filmů je Lennonova písnička Beautiful Boy (zpívaná samotným Dreyfussem).