flanker.27

Můžu jen potvrdit, co napsali všichni komentující přede mnou (nevím samozřejmě, kdo a co přijde po mně). Dá se říci, že je to něco mezi hraným filmem, dokumentem a instruktážním videem. Chybí prakticky jakákoli dějová linie mimo samotné splnění úkolu. Názorně je ukázán cíl akce, postupné plnění jednotlivých kroků, taktická situace a zapojení jednotlivých druhů zbraní na obou stranách do boje. Jak napsal např. Ampi, přestože je film natočený více z pohledu "Bílých" (tj. Wagnerovců), je vidět i práce "Žlutých", kteří k úkolům přistupují stejně, jsou rovněž odvážní, dokáží improvizovat a bojují stejně úporně. A ano, každý, kdo si myslí, že rozumí válce a boji, kteréžto zná z jiných filmů a počítačových her, by se na to měl podívat, a to bez politických předsudků. Film byl mimochodem inspirován bitvou o Popasnou, která proběhla zhruba před rokem. K filmu taky doporučuju vidět tento rozbor. Poznámka technického hnidopicha: na začátku jsou uvedeny dva tanky "bílých" jako T-72B, ale jsou to T-80. To je snad jediná nekonzistentnost filmu.

Miluju, když mi zmizne hotový text recenze. Tak ještě jednou. Neil Marshall si několika filmy dokázal vydobýt přízeň publika akčních hororů a filmů jiných žánrů. Psí vojáky miluju a Descent a Centuriona mám docela rád. Ale pak, zřejmě se vzrůstajícími ambicemi, se to začalo zadrhávat a nakonec to končí u The Lair, filmu, který by sice teoreticky mohl být návratem ke kořenům, ale dělá to tak špatně, že po nich spíš šlape. Problémy začínají už s akční hrdinkou pilotkou (viz dále), která si ví rady s kniplem i s kalašnikovem a pobije sama půl oddílu Tálibánu, pak najde bunkr, v něm monstra, pak se k párty připojí vojáci z blízké základny a skončí to u MOAB. Že ty přestřelky mezi režisérovou manželkou (tahle mánie obsazovat manželky režisérů do akčních rolí je smrtelný mor akčního žánru - P.W.S. Anderson a Milla Jovovich, Renny Harlin a Geena Davis a další) a Tálibánem (který má přesnost stromtrooperů) jsou směšné, by se možná dalo překousnout, kdyby to pak fungovalo s monstry, ale ono je to pak pořád špatné. Když si vzpomenu na psí vojáky, tam běhali tři chlápci v ne moc dobrých kostýmech vlkodlaků a přesto to skvěle fungovalo, protože děj byl zábavný, paragáni byli dobře napsaní borci a ztvárnění byli dobrými herci a akce vzdor minimálnímu rozpočtu skvěle šlapala, tady je to prostě všechno nesympatický kompars i mimo hlavní drsňačku, triky, byť na ně padlo jistě mnohem víc než u vlkodlačí akce, jsou dost unylé a je to hrozně nudné a nezáživné. Tu a tam se sice objeví střípek toho, co kdysi v Marshallových filmech fungovalo, tj. humor a nadhled (třeba když se jeden z vojáků zakousne do chapadla mutanta, který ho chce sežrat, a tak se osvobodí), ale jsou to jen odlesky zašlé slávy. A zdá se, že to bude pokračovat i do budoucna.

Tento záznam je z roku, kdy jsem se narodil. Pamatuju si z dětství, že byl uveden v televizi, ale tehdy jsem byl příliš malý, abych plně pochopil předváděné. Až jako "mladý dospělý" jsem se dostal ke knize a filmu a nakonec i do divadla, V novějším nastudování hrál Krále Svatopluk Skopal a Petra Jan šťastný, v dalších rolích ze jmen co pamatuju Ladislav Frej, Martin Zahálka, Václav Vydra, Oldřich Vlach, Jan Potměšil. Protože i to už je asi dvacet let, tak to nemůžu říci jistě, ale myslím, že byla v novém nastudování hra mírně upravena, některé dialogy přepsány a myslím že i posloupnost některých vedlejších scén byla změněna. Bylo to stejně dobré jako toto zpracování, kdy je zážitek vidět naše přední herce v takových rolích.

Víceméně se shoduji s tím, co jsem postřehl v komentářích ostatních. Protože se mi to ale celkově docela líbilo, tak chci, aby komentář vyzněl pozitivněji. Zmíním proto nejdřív to negativní, tedy že závěrečný zvrat je notně přitažený za vlasy. Samo téma volavky by se určitě dalo pojmout logičtěji, aniž by to postrádalo napětí. Na druhou stranu spousta mnohem velkoryseji pojatých thrillerů je přitažená za vlasy mnohem víc. No a to pozitivní. Opět se potvrzuje, že i na malé ploše se dá vytvořit velké napětí a snad i strach jen pomocí několika vhodně zvolených prostředků a replik, herci odvedou slušný standard (Satoranský jako tak trochu obdoba Normana Batese rozhodně stojí za to) a Jan Pohan má nádherný hlas.

Sportovní filmy jsou víceméně dvojího druhu. Buď oslavují velký sportovní počin nebo velkého sportovce, všechny ty Zázraky na ledě, Legendy 17 a podobně, nebo naopak oslavují "ducha sportu" skrze nějakého toho sympatického outsidera, kde nám je zpravidla více či méně komediálním stylem předkládáno to poselství o pravém duchu sportu, kde není důležité vyhrát, ale zúčastnit se (Eddie the Eagle, Kokosy na sněhu a podobně). Tedy, abych použil jednu repliku z filmu, to nejlepší co z člověka sport dostane. Zato příběhů o tom nejhorším, co z člověka sport dostane, převedených na plátno, snad není ani jako šafránu a nejvíc se takové momenty najdou asi jako nějaké velmi vedlejší linky těch filmů, které jsem jmenoval předtím. Samozřejmě v dnešní atmosféře metoo lze čekat, že se podobné zápletky ať již skutečné či pouze "skutečností inspirované" jako tento začnou objevovat více, a nemusí jít zrovna jen o sexuální zneužívání (vzpomeňme třeba na Bélu a Martu Karolyiovy v americké gymnastice, kdy všichni věděli, co se děje, ale protože to přinášelo medaile a navíc šlo o "uprchlíky do svobodného světa", všichni se kolektivně dívali jinam). Pokud ano, pak doufám, že se zjeví především za účelem upozornění na skutečné problémy a nikoli jen pro vezení se na aktuální vlně. K filmu samotnému. Cítím velmi smíšené pocity, několik scén je velmi dobře napsaných (třeba když se trenér ke konci pokouší hlavní hrdinku manipulovat předstíranou omluvou a "sebeotevřením"), jindy ale příběh postrádá logiku (třeba když nová mladší parťačka vůbec nepostrádá svůj deník). Navíc dle mého film ne úplně dobře buduje vztah mezi oběma plavkyněmi, kdy začnou mít víc společných scén až skoro ke konci, a to včetně tréninku (přitom první polovina filmu je vyplněná často dost zbytečnými scénami). Navíc mi vůbec nesedl závěr. Ano, za dané situace najít správné řešení (či spíše jakékoli řešení) určitě nebylo jednoduché, ale to, jak se zachovala hlavní hrdinka, by spíš jen způsobilo skandál, než aby to mladší holce nebo komukoli jinému nějak pomohlo. Celkově určitě nejde o špatný film, nicméně jeho nejsilnější stránkou je asi kamera, příběhem a psychologicky naneštěstí zůstává někde na pomezí realistického filmu ze sportovního prostředí a umělé fikce.

Někdy je lepší nebýt reprezentován.

Lokace krásné, kamera dobrá, kostýmy ucházející. Námět sám je dobrý, ale převedený do příběhu ne právě šťastně. Moc často jsem si říkal tenhle nápad by se dal použít tak a tak, ale film, resp. scénář, s ním naloží hrozně neobratně a uměle. Třeba ta konfrontace bratrů působí strašně jalově a to, jak se pak jeden z nich tak rychle a bez boje vzdá následnictví prakticky jen tak, bez pořádného důvodu, jen na základě výhrůžek někoho, kdo by se mu nemohl postavit (a proč ho vlastně varoval?), působí hrozně nedomyšleně. Taky by se k němu hodilo víc výčitek svědomí, vzhledem k tomu, že má dojít k jeho prohlédnutí a polepšení. Prostě potřebuju postavy dostat tam a tam, tak nad tím moc nepřemýšlím a udělám to tím nejodbytějším způsobem. Takových situací je tam spousta a často skoro zabíjejí to všechno ostatní. Taky záporné postavy jsou až primitivně karikované, Karel Dobrý většinou strašně řve, a zbytečně, všichni okolo jsou hrozně pasivní, bez odmlouvání přijmou vládu zlé královny a stejně stoicky reagují na to, když její vláda padne. Místy se to zbytečně vleče, zatímco jindy je to v důležitých momentech hrozně překotné. Dal bych tak dve celé peť, zaokrouhlím na tři, ale je to škoda, tohle mělo na mnohem víc.

Karel Dvořák je takový novodobý major Hradec, kolega majora Zemana, kterého Česká televize zřejmě bude vysílat všude tam, kde bude (námi podporovaným) náckům nejhůře. Rozdíl bude asi jen v tom, že Jelínek je lepší herec než Novotný.

V podstatě podepisuju honajzův komentář. Ano, 1. oddělení nebo Devadesátky jsou samozřejmě někde jinde, ale troufám si tvrdit, že mimo nich je Modrava v záplavě často až směšných pokusů o různé variace krimi žánru to nejlepší, co která televize od roku 1990 v oboru krimi vytvořila. Samozřejmě velké plus je za nádhernou šumavskou přírodu, ale i herecké obsazení je docela sympatické, postavy normální (tohle je případ, kdy ženská vedoucí funguje), případy nejsou nějak uměle komplikované a je to celé takové normální. Jestli by Šumava byla vylidněná? No, to se říká o Midsomeru taky. :) Je to tak 70 %, ale trochu nadhodnotím.

V devadesátých letech jsem coby nedospělý demokrat, co sežral všechnu moudrost světa, tento film zatracoval jako propagandu nastupujícího komunismu, ale snad jsem od té doby trochu vyrostl a zmoudřel. Je to pohádka o světě, který takhle nevypadal, ale to byly prvorepublikové společenské romance hemžící se šlechetnými milionáři, uznalými továrníky a počestnými chudými děvčaty také. Tady se to hemží pracovitými truhláři, zedníky či elektrikáři, kteří dělají dobré dílo, když dětem opraví útulek. No a co, vždyť je to stejně hezké, nemluvě o tom, že herecké obsazení je té nejvyšší kvality (i když některé dámy, když nahazují omítku, očividně drží lžíci poprvé v životě :) ).