ClintEastwood

Řekni heslo! - Posílá mě Disney. Tolik hlášek a gagů v kouzelném snímku úžasného Roberta Zemeckise, který posouvá dál a dál hranice animovaného filmu a míchá žánry s takovou lehkostí a originalitou, že to bere dech. Animovaní hrdinové (Kreslouni) se výborně doplňují s těmi skutečnými a předvádějí se ve stominutové show, určené pro opravdu široké publikum. Z kreslených postaviček samozřejmě exceluje Králík Roger (objeví se i hostující hvězdy, jako Bugs Bunny či Mickey Mouse) a z hereckého obsazení opravdových herců pak Bob Hoskins a démonický Christopher Lloyd. Výborná Zemeckisova podívaná, která jen potvrzuje jeho výsostné postavení mezi hollywoodskými režiséry. A soundtrack Alana Silvestriho, je opět prvotřídní (několikrát jsem se přistihl, že nakrátko přestávám sledovat děj a kochám se pouze hudbou, silně mi evokující Predátora). Pokud to byl Zemeckisův a Spielbergův experiment, tak se doopravdy povedl. Krásný film a nádherně vytvořený svět.

Dlouho předlouho jsem se filmu Nelítostný souboj vyhýbal, i když v něm figurují dvě světové hvězdy toho nejzářivějšího formátu - Robert De Niro a Al Pacino. Asi jsem tušil, že tento snímek pro mě nebude tím pravým ořechovým. A tak nějak se také stalo. Herecké výkony dvou výše zmíněných pánů, jsou totiž tou největší a bohužel i jedinou světlejší devízou filmu. Ten se jinak strašně loudá (170 minut je opravdu dost), táhne a občas působí nudnějším dojmem (hlavně tolik časté povídací pasáže). Na film, který má 89%, je 47 nejlepší a 129 nejoblíbenější na databázi, bych toho čekal trošku víc. Žádná super scéna, žádná jízda, nedokonale připravený loupežný plán. Zachraňuje to trošku povedený konec (inteligentnější zde překvapivě prohrává), který, když přivřu obě oči, posouvá film ke čtyřem hvězdám. Když film o policajtech a sympatických bankovních lupičích, tak v sestavě Keanu Reeves, Gary Busey a Patrick Swayze se svou partou maskovaných exprezidentů ve snímku Bod zlomu.

Oskar Werner, jako požárník Montag, ve sci-fi snímku Francoise Truffauta - Fahrenheit 451, kde požárníci místo hašení, požáry zakládají. Jejich zlost je vylita na nevinných knihách, které jsou zakázány a jejich držení či dokonce čtení, je těžkým zločinem. Knihy dávají lidem pocity, sny, ideály, pomáhají jim při hledání své vlastní identity a proto jsou považovány za zlo a jasnou totalitní mocí (vládou) hromadně ničeny. Postupem času Montag začne knihám opět přicházet na chuť a postaví se proti režimu. Film, který by si neměl nechat ujít žádný milovník sci-fi žánru, režiséra Truffauta, či spisovatele Raye Bradburyho, který napsal knižní předlohu. Za zmínku stojí také hudba Bernarda Herrmanna, který se opravdu vyznamenal a jeho temné tóny skvěle doplňují napínavý děj. Je otázkou, zda je závěr filmu skutečným happyendem. Lidé stejně knihy pálí, ale než tak učiní, naučí se dokonale celé jejich znění, aby už jim je nemohl nikdo vzít. Myšlenka dobrá, i když mrazivá, ale těch pár závěrečných minut, kdy se skupina lidí po lesích bifluje texty knih, trochu sráží výsledný dojem z jinak výborného filmu.

Kurt Russell se tváří dost tvrdě, má drsné hlášky, je málomluvný, ale jedná velmi rázně - silná podoba s Clintem Eastwoodem, v jeho starších akčních snímcích (aby také ne, když role byla psána Eastwoodovi přímo na tělo, ale on ji posléze odmítl). Útěk z New Yorku, je béčko jako mrakodrap, ale pro fanoušky sci-fi, Kurta Russella či Johna Carpentera - béčko sakra zábavné, opentlené slušným soundtrackem samotného režiséra pro mě tolik kultovní Věci (1982). Prostě povinnost. Děj je přímočarý a tak to mám u tohoto žánru rád. Všude hoří sudy s odpadky, lidé vylézají v noci z kanálů a hledají jídlo, městu vládne jakýsi Vévoda, který má pod palcem celý New York, všude je spousta potkanů atd. A do toho všeho musí Snake (Kurt Russell) proniknout, aby zachránil prezidenta USA a svůj vlastní život. Potěší i tradiční lekačka s probíhající postavou v pozadí, což je takový Carpenterův trademark. Ve vedlejších rolích se představí například Harry Dean Stanton (Frajer Luke, Vetřelec, Zelená míle), Lee Van Cleef (Pro pár dolarů navíc, Hodný, zlý a ošklivý) či Donald Pleasence (Halloween, THX 1138). Postapokalyptická klasika.

New York 2022, detektiv Thorn (Charlton Heston) vyšetřuje vraždu bohatého muže, který si jako jeden z mála může dovolit žít v luxusu, pohodlí a užívat si sexu s krásnou společnicí. Město je děsivě přelidněné, chybí potraviny, vzduch je znečištěný a voda zkažená. Když Thorn provádí prohlídku bytu oběti, odcizí lahev alkoholu, mýdlo a kus hovězího masa - to vše je totiž nedostatkové zboží a k mání je pouze Soylent (jakési sušenky bez chuti). Cestou domů se pak musí prodírat přes desítky bezdomovců, spících na jeho schodech. Soylent Green, je ponurý sci-fi snímek, který poukazuje na možné katastrofy, jenž mohou jednou lidstvo potkat. Režisér Fleischer příběh vypráví jako temný thriller, který v závěru nabere přece jen větší tempo, než v první hodině, která je spíše konverzační. Snímek už dnes asi divákům neřekne tolik, co před 38 lety, ale už jen přítomnost hvězdy takového formátu, jako je Charlton Heston, je určitým lákadlem a film toho nabízí ještě mnohem víc. Chtěl jsem dát tři hvězdy, ale za ten mrazivý závěr a děsivé zjištění o Soylent Greenu dávám čtyři.

Ředitel malé televizní stanice, Max Renn, hledá pro své vysílání pořad, který by dokázal rozmazlené diváky uchvátit něčím neobyčejným, něčím, co doposud neměli možnost vidět, až jednoho dne narazí na nahrávku z Pittsburghu, nazvanou Videodrome. Postupem času, se začíná měnit Maxova mysl a on sám jen stěží chápe, co je iluze a co realita. Výborný James Woods, solidní soundtrack Howarda Shorea a několik typických Cronenbergových trikových sekvencí, při kterých se divákům zvedá žaludek (krásné osmdesátkové triky alá Moucha, Věc atd.). Videodrome se kdysi zařadil mezi filmy, které byly sice v době uvedení kasovním propadákem, ale postupem let se jejich nadčasovost naplno ukázala a snímek má i dnes co říci a má své jasné kvality. Dokázal například předpovědět velký zásah médií do lidských životů, akční scény z pohledu střelce (tzv. Doomovky) či placená porno videa. Pro fanoušky sci-fi povinná podívaná.

Režisér Paul Greengrass, má na své pomyslné pažbě velice slušné zářezy a snímek Let číslo 93, mezi ně určitě patří. Film se rozjíždí pozvolna, avšak každou minutou nabírá na téměř vražedném tempu a v závěrečné půlhodině maximálně graduje a připraví divákovi zážitek, na který hned tak nezapomene. Strhující závěr, kdy mi nepříjemně po zádech přejížděl mráz, bohatě vynahrazuje slabší, ale neméně zajímavou a důležitou první polovinu. Asi nejlepší film s tématikou 11. září, který jsem doposud viděl.

Dobrá sonda mezi fotbalové bezmozky, se závanem nostalgie, která však už dnes neřekne tolik, co na konci 80. let. Škoda ale je, že už se dnes na film nemůžeme podívat s nakyslým úsměvem, pod dojmem civilizovaného fotbalového národa, který má ukázněné a slušné sportovní příznivce a tento ožehavý problém dávno vyřešil...

Nečekaně nabitá podívaná. Digitální opice vypadají jako živé, triky jsou skvělé, hudba výborná, děj ani na vteřinku nenudí a příběh je i přes jistou předvídatelnost povedený. Zapomněl jsem na něco? Jistě, na herce. James Franco je výborný. Je to další z mladých zástupců herecké kategorie, kterým bude brzy Hollywood ležet u nohou. I přes jeho herecké nadání a sympatický projev, je on, stejně jako ostatní herecký tým, během filmu upozaděn za zástupem inteligentních digitálních šimpanzů, vedených - Caesarem. Ten když poprvé promluví, divák zažije filmovou extázi. Ve filmu je použito několik odkazů na původní Planetu opic z roku 1968, ať už jde o jména opic (Maurice, Cornelie), let do kosmu, film s Hestonem promítaný opicím či přímo doslovnou hlášku (Nesahej na mě, opice jedna špinavá!), kterou samozřejmě v originálním filmu nepoužil nikdo jiný, než sám Taylor (Heston). Aneb, jak se z výzkumu léku na Alzheimerovu nemoc, může vyklubat krvavá (r)evoluce. I díky závěrečné akční půlhodině, musím dát vysoké hodnocení, protože tento zážitek si ho zaslouží. Těším se na dvojku, doufám, že přijde. Hail Caesar.

Je opravdu obdivuhodné, že Tarantula vznikla v roce 1955. Po trikové stránce má totiž co nabídnout i dnes, téměř šedesát let od svého natočení. Příběh je sice klasický - typické, hororové béčko z 50. let, ale béčko zábavné a kvalitní. Tarantula je docela napínavá (líbí se mi hlavně scéna, kdy se obří pavouk dívá oknem do ložnice mladé ženy), triky jsou opravdu povedené (v žádném případě úsměvné), herci jsou sympatičtí a díky krátké stopáži snímek rychle uteče a nestačí nudit. Perličkou (pro mě ne nezajímavou) je, že roli mladého pilota, který v závěru filmu zachraňuje město před pavoučím terorem si střihl Clint Eastwood. No jo, už v 50. letech to byl sakra frajer...