Videodrome

Z počátku jsem se naivně domnívala, že Woods se vymanil ze své škatulky podivných mužů s revolverem. Nikolivěk. Skvělé je, že všichni kolem něj jsou obdobně tajemní a záhadní. Nejúžasnější podivín je Harlan. Cronenberg míchá svět reality s tím televizně pokřiveným jako zkušený alchymista. K dokonalosti pomáhá zakřivení analogových obrazovek. Z Videodromu zřejmě nejednou čerpal Tarantino, který se pravděpodobně stejně jako já namlsal četných vizuálních vychytávek. Videodrom je skvěle propracovanou alegorií na závislost lidstva na moderních technologiích. Cronennberg v roli vizionáře předkládá dost smutný obraz budoucnosti, v němž digitální závislosti zcela rozkládají osobnost. V kontextu dnešní doby se ukazuje, že rozhodně nebyl daleko od pravdy. (12.02.2023)

Na tenhle bizár je jakýkoliv můj komentář krátký, takže se tu nebudu ztrapňovat nějakými rádoby zasvěcenými rozbory díla, Videodrome je fakt divočina. Na psychedelické úchylárničky a nechuťárničky se každopádně dycinky rád podívám. Cronenberg se mimochodem docela dobře trefil v předpovědi vytváření virtuální reality všemožnými masmédii, i když ta naše současná virtuální realita je přece jen poněkud normálnější. Trefný byl i jeho postřeh, že "Severní Amerika je pořád měkčí a zbytek světa začíná být tvrdý... Vstupujeme do divošské éry... Budeme muset být přímočaří a silní, máme-li přežít..." No, jestli to takhle viděl už v roce 1983, tak by mě zajímalo, co říká dnešní situaci. Navíc Amerika je tvrdá pořád dost, i Rusko, zato změkčilá Evropa je bohužel na odpis... Kromě výborného Woodse jsem strašně moc rád viděl v pořádné herecké akci i Debbie Harry, jednu z mých zpěvaček nejoblíbenějších. A celý konec jsem si stále pobrukoval její "Oooh warm and soft, in the flash...". (22.04.2017)

Tak tenhle Cronenbergův kousek patří rozhodně k tomu lepšímu z jeho úlítlé biomechanické tvorby. Námět je s přehledem stravitelný, dokonce i zajímavý a jen průměrně bizarní, tématika se otírá zlehýnka o snuff a turture, takže já jsem v rámci možností (tedy Cronenbergova světa) spokojený. Párkrát jsem se zasmál prkenému hraní Jamese Woodse, které mě vyložneně bavilo. Dá se. 75% (02.12.2013)

SPOJERY: Dost možná se pletu, ale Videodrome podle mě nemá klasickou mindfuckovou strukturu s pointou na konci. Vlákna reality a disreality zde nejsou zákeřně proplétaná, jak je zvykem, nýbrž jsou spojena, ačkoli netvoří jedno výsledné. Ve finále (a to může být taky chyba na mé straně) je Videodrome nerozluštitelný, avšak je to režijní zájem. Protože stejně jako je hlavní hrdina přesvědčen o hranici mezi televizním světem a skutečným, takovou má divák představu o syžetu filmu, jehož řekněme určitá pravidla již zná a považuje je za neochvějná. Ten je však zde natolik atypický (už jenom uspořádání scén je fakt úchylný), že se tak sledující dostává do stejné smyčky jako hlavní postava. Ta je s divákem naprosto spřízněna - jakmile je přesvědčena o halucinacích, divák je také. Divák neví o nic více ani nemá prostor uvažovat jinak než hlavní postava, která se na konci zastřelí (hned dvakrát pro jistotu).. to pak není divu, že z projekce odejdete s festovním bordelem v hlavě. EDIT: pravidla dění na obrazovce známe stejně jako hlavní postava pravidla naší reality. Přijímáme ji cokoli si pustíme. Pokud začne být dění surreálné, máme tendence to vysvětlovat. U Videodrome si tímhle nepomůžeme. Surreálnost je v tomhle filmu nikoli prvek zcizovací, ale semknuvší. Skrze ni jsou uskutečněny zásadní rozhodnutí a zvraty. Tedy vítězství nového postupu ("Long live to new flesh") nad klasickým ("death to Videodrome"). Evoluce i ve vaší televizi -) (31.05.2011)

Dost veliké zklamání. Videodrome není, narozdíl třeba od The Brood, dostatečně silný. Cronenberg se tentokrát drží nepochopitelně při zemi, nedočkáme se žádných speciálních chuťovek, možnosti, které téma halucinací nabízí, zůstaly totálně nevyužity (ano, kazety v břiše jsou zajímavé, ale že by to bylo něco, o čem tu uživatelé píší "brutální, nechutné, šokující" - to tedy skutečně ne). Narozdíl od Davidových dalších filmů si tento od diváka drží značný odstup, nedokáže ho strhnout, příběh se odvíjí pouze na obrazovce místo toho, aby se odehrával i něm. Totálně odosobněné a neutrální, a to tentokrát i pro diváka. (22.04.2008)