verbal

Tenhle Štefan je fuckt třída a navazuje přesně tam, kde Damiano Damiani nechal Koráda Katániho sežrat chobotnicí. Místy si sice trochu hraje na Refna, nicméně na rozdíl od dánského nudila je každý jeho lysohlávkový záběr tisíckrát vyvážen sugestivně brutální realitou, která vám na patře zanechá nepříjemnou sýrovou pachuť nemytého italského ocasu. Bez jakýchkoliv servítek ukazuje, že Smolíkovic kočka už dávno není ta centrálně řízená Puzova romantická partička nonšalantních staromilských dědků s růži v klopě ručně šitého obleku od Armániho, nýbrž z řetězu urvaná banda hnusných vymaštěných cigošů, vypatlaných socek a bezskrupulózních smažek v sériových teplákovkách od Umbra, vkusně doplněných v Turecku šitými kundami z Boženky, která se bez jakékoliv hierarchie vzájemně řeže padni komu padni a bez jakékoliv úcty k životu terorizuje každého okolo. Do toho pár Babišů berluskoniovského typu bezostyšně hrabe u každého nabídnutého koryta, k čemuž se naprosto bezbožně přidávají i jako vždy nenažrané kudlanky a rozšiřují vatikánský imobiliář. Některé reálie velmi nápadně připomínají povltaví, až na to, že se tam mluví latinsky. No, takovému donu Vitovi by dozajista v hubě zhořkla cassata a rozkutálely se mu pomeranče, načež by ho jeblo z toho, jak se ta pečlivě pěstovaná tradiční chobotnice rozprskla v hejno zkurvených piraní a z Cosa nostry je teď Cosa lora, chaos dezorganizovaného zločinu. Genitálně natočený a hnusně mrazivý spektákl, po kterém si člověk přeje, aby někdo okamžitě odřezal Apeninský poloostrov a přilepil ho k Africe!

Když si esoterický uspávač hadů zobne artová antikokotika, najme kameramana, který za přístrojem výjimečně neusíná a nenechává jej pak sáhodlouze čumět do jednoho bodu, ukecá uhrančivě charismatického Benedikta Býkovského, že to tentokrát opravdu nebude až tak unylá pičovina, a na dort posadí Emilku, z níž mi tvrdne i molitanové čalounění v sedačce, dokáže i on natočit opravdu sugestivní, surově syrové honění mexických dýlerů rostlinných potravinových doplňků. Nezbývá než doufat, že se Denis vzdá zneužívání průmyslových rozpouštědel i do budoucna a bestiální zvěrstva pro pozérské ufony jako Zmizení a Nepřítel už se nebudou nikdy opakovat. Američtí soudruzi evidentně cílí po Alkájdě své píár na nové „světové zlo“ a ta narkovlna posledního roku mi přijde tak trochu jako Tvajlajtovská příjice, ale třeba jim tam brzy taky konečně přistane pár syrských mazlíčků s kalašnikovy, než nám ty furtdokolové kartely stihnout začít pít krev jako Patyzón romanticky založené náctileté kravce.

Tak nám Džej Džej kalkuloval, kalkuloval a kalkuloval a nakonec mu vyšlo, že nejlepší bude pro Mikymause, který se brutálně vycinkal na výpalném Jirky Lukáše, ukrást plány Hvězdy smrdí a vyždímat z té neinvence aspoň memoriál artritických gerontů. A to měl, kurva, k dispozici v podstatě nový začátek a mohl v té předaleké galaxii vymýšlet takové vyfikundace! Zbytek magie udělalo píár, otylí pojídači horkých psů, co se i v padesáti stále převlíkají za princeznu Leiu a šermují se při bárbekjů s ostatními kokoty světelnými meči od Hasbra, si patrně z těch popkornově popkulturních odkazů nastříkali do imperiálního bakelitu od téhož výrobce, no a Strýček Skrblík v dresu nejkýčovitějšího kurviče vkusu našich dětí skáče šipky do hromady zlaťáků, přičemž se mu v očích protáčejí přeškrtnutá eska. A přitom jde jen o sice spektakulární, ale sprostý komerčně kalkulativní impotentní plagiát, v němž si ochablý sušický Han a povislá princezna nasmrkali tlustého Merylyn Mensna, který je hrozivý asi jako medvídek Pú. Celý ten zmar ještě vhodně doplňuje naprosto prkenná džedáj rytířka alá Hangrgejs a ultimativně nesympatický negroameričan, kterému od začátku nepřejete nic jiného než pár frajerů v bílých kápích a hořící kříž před kokpitem Falkon Milénia. A jsem docela zvědav, jestli se jim Luk Skajvókr dožije pokračovaní, nebo si příště Endy Serkis zase zaglumuje a zaVolkruje.

Duc, duc, duc, duc … Tak pome na to, dopiči!: Raz, štyri, sedem, deväť – áááá - / Keď vychodniarská gazdzina raz pojebala cigoša, tak potratila niečo, čo hneď mala hodiť do koša / No dobrá každá sociálka, aby bol aj chlast aj chalka, tak ta pokurvená zygota rástla v riadneho kokota, oujé. / Obe triedy na základke robil peklo svojej matke, a všetci s nádejou dúfali, že raz aspoň bude kopať kanály (Keď gádžo dá...) / No tri sfetované sudičky chceli morgošské básničky, tak ta vypatlaná briketa začala grcať do geta: – Tak teraz akože refrén, dopiči, nie? Poď, Darinka, ty kurva prijebaná, a trtni mi tam dáke tie poondiate Zvončeky - Rytmus v piči, to je to čo máme spoločnééééé, cigánska dikcia, maďarské smažky nie sú náročnéééé. Čo je to rým? Na to ja jebem zvysoka! Veď za tie sračky aj tak mám Bently do roka.... Oujé / A meníme Rytmusa, tak pozor, tupí robotníci, všetci ruky hore a nech sa hlási ten, kto je rovnaký cicinbrus ako ja. Tak raz, dvanásť, tri, deväť - / Keď si vyprážaný hňup myslí, že je Ajs Kjub, prednáša ako retard a Kompton robí z Piešťan. / Potom si vlastný film aj zaplatí a v ňom si sprosto strieka do gatí a ty len zízaš, čo je to za hnusa, ta kopa cigánského nevkusa, oujé. / A tak ta mrdnutá dilina prepchala sa až do kina, lebo lepší než každá robota je robiť zo seba kokota. / Ale národ, čo platí takú hnidu, zaslúži plošnú genocídu, ou kurva jé!!! / Tak pocem znova, ty suka moja silikónová, jebneme to tam ešte raz. Bude to popiči! – Jebání / jebanie, krásně zní / krásne znie, táto recitácia ozaj skurvene. Odkundes som a nemám vôbec žiadny hlas, no jebem na to, nech vidia, aký som mamľas. / A všetci: Je to mrazivé memento, koľko tu žije dementov, čo také hnusné lopaty posadia rovno do vaty, ou kurva kurva jé! Aka fuka funda luka ... /

Normálně bomba! Tancošovi a Farzekašovi se mydlí tyčkama od smetáku, lítají u toho luftem jak motorový Číňan a pohrdají i fyzikou pro zvláštní školy. Všechno je v poho, dokud ta stara mindža mama Tancošová nevytasí takovou fajnou, měděnou násadu, a chce ji dát Soně Horvátové! Takovou krykou totiž jak někomu jebneš, tak je kantáre hned na první tečku, nehledě na cenu za kilo ve sběrně, more. Proto není divu, že na ní dostanou zálusk i erďavo diliny Fero Kotlár s Arankou Lapešovou a jedou po ní jak starý Čonka po desetileté neteři. Mamu Tancošovou dokonale otráví svými kecy tak, že se radši vysere na džekpot a hodí do automatu poslední sociálku, a tu kryku Horvátové vyčorujou. Soňa je z toho úplně v piči, až nemá chuť ani na psa, ale naštěstí narazí na šukare čavo Milana Mižigara. Ten ji vyškolí ve speciální technice bojové Kámasútry „Chara miri mindž“, společně pak do těch dvou dilin vykerujou a bo jsou chandža bojovnici, zruší jim dávky a VIP kartu do sběrny na věky. Soňa je šťastna, protože má kryku a Mižigara, který až přestane byt Pendekar Tongkat Emas, může jít klidně kopat za Telekom a aj kanálový poklop úplně sám uzvedne. Trapná cigánská telenovela!

"Ptáte se mě, proč jsem to udělal? Inu, hnala mě přeci vpřed ta nezkrotná touha všech artistů překonávat hranice lidských možností! Jo, a taky jsem jeblý exhibicionistický pičus!" Robert Zeměpis zase po pár letech přilezl s opravdu fantasticky natočenou a skvěle zrežírovanou … kýčovitou forestžumpoidní rektobolnou klauniádou s androgynní Kateřinou Macháčkovou, která tam ke konci chvilku čurákuje na laně mezi nejoblíbenějšími přistávacími plochami Talibanu. Připadal jsem si, jakoby se mě někdo snažil přežrat cukrovou vatou, přičemž mě u toho nutil držet cizí penis a hladit kočky. Ačkoliv je závěrečná čtvrtina vskutku spektakulární a ten slizký cigánský homožonglér hraje opravdu dobře, absolutně to nepřebije první devadesátiminutovku, po které dávivě poblijete manéž, v hubě vám zůstane pachuť, jako byste zrovna někde v Zátiší se slunečnicemi a ovocem přeblafli troubícího jelena, máte ukrutný břichabol, levou ruku zasviněnou ráfkovým tvarohem a pravou plnou kočičí srsti, na kterou jste alergičtí. Rád bych věděl, jestli by se o něm taky psaly Harlekýny a točily patetické sračky, kdyby se ten Největší z Prakokotů tehdy rozmajznul o Menhetn a přibral sebou pár kravaťáků, zrovna mířících do kanclu přehřívat hypotéky. Ale patrně ano, Bean Ládinek jich už taky pár má.

No je to tam, kurwa, syncy! Domňyval sem se, že pjepřym do Grundyka jakusy pierunsku chujovinu, bo všeci na Čéesemu vime, že na tym Tytrubko jen jeble kurduple exybyjonisticki bacaju waltry, bo si mysli, že po tych tupych dřystach snad smoči, ale ve finišu akorat rozčvachtaju partyju dvanastek a vytvrdi bandu bukanyru. A le!!! Čumněl sem na to pak přisambohu jak snopel do kurevni! Notypyčo, jak se semkne yntelektualňy vykvjet Ostravsko – karvinskeho reviru, su z teho v piči až na Dombase. Kurwa kult!!! A zapiště si to za ušy, bo je to pravda, když to řykam ja, samotny Čuk Rorys, největšy cyp na jih od Dolu Lazy! Je mi jako jasne, že kajkery pražski skurvysyn z teho budě vypleštěny jak filcka z ortosanu, škrabať se rozpačytě na řyti a už vidim ty bulate pindy „Helééé, co tohle jako mělo béééjt za píííčovinu, to mě teda voméééj!“, ale jebat je, pičusy. Je to, kurwa, umnělecke dilo a koloryt razovity jak cyp. Bo taxe žije u nas na severu, jak fajně spiva Jarek. Jako, su tam syce scenarystycke hrubki, bo každy spravny bulač vi, že Rejgn in blat je kurwa o ligu vyš než Hel evejts, a sem tam moc rychle slopli všecek ten katerynk z Božkova a tak hraju no řekněme jak po dvanastce na čelbě a neadekfatně svému přyrozeni, ale Kriminalka Fryštat - Waloszek s Szarovskim, to je estetyčna pastwa pro očy i ducha a okamžitě s nima chcu mit finsky dvojdomek na Kopaninach! No jasna plna palba, bo je to to nejlepšy šlonske kyblařske porno, jake sem kdy viděl! Ale jak stě nigdy nedupali nabitu tlustu štětku jmenem Monyka na pochcanych hajzlech v orlovskem kadečku, nězažili denaturovaně spity kvatryr v Kurvinej - Mizerově albo rumove defile s pepermintowym ocasem v knajpě Na Rychtě, U Jaryna nebo Po fajrontě, rači si misto teho pusťte plyn.

Komerční zombí epidemie v posledních letech sice naštěstí vytěsnila Tvajlajtem nastartovanou apokalypsu homoidních krvesajů, avšak vykopat z té obří sériové hromady nekrotických sraček něco, co se bez váhání nedá v rámci žánru mrtvolné kokotmédie odborně kategorizovat jako „slaboduchá pičovina pro zpomalené náctileté kokoty“, je vskutku jako hledat nehnijící mrtvolu v masovém hrobě. Sem tam se ale zadaří a člověk narazí na svižnou, vtipnou a inventivní slaboduchou pičovinu pro náctileté kokoty, plnou roztomilých vychytávek, cumlatelných prsatic, zombí kočiček a jelenů, bobříků kafilerování či poměrně sympatických a opravdu hrajících herců nové degenerace s lehce bulvárním nádechem. Představitel hlavní role je totiž jasným genetickým důkazem toho, že se Tomáši Hárdymu minimálně jednou někde v Texasu protrhla šprcka a ústřední slizák zase ukazuje, že si Árny i po všech těch tunách bobulí dokázal nakonec z posledních koulí nasmrkat alespoň metrosexuálního chcípáka, ze kterého sice Mistr Olympia nikdy nebude, ale zato ho zatím nepostihla dětská obrna jako dedyho.

„Také mám nepříjemné zkušenosti s duchy! Když mi jednoho sychravého podzimního večera na panství Faggots Manor připravil skotský majordomus Anghnus ledvinkový puding s fazolkami dle receptu vévodkyně z Fartchesteru, usral jsem si tak, že z toho vyhaslo v krbu a v celém východním křídle se rozhýbaly závěsy.“ SHELLEY, Percy Bysshe. Óda větru západnímu – předmluva. Nikdy nepublikováno. *** S vědomím toho, jak temné erkové poetiky a mrazivé gotické imaginace byl pan Býkovský schopen ještě před sedmi lety, musí člověk potlačovat zvracení, pocit pohrdání a smutek nad dalším komercí Holého údu zkurveným talentem, který se po mangoidních homotransformerech začal utápět v prostoduchých duchařinách. A tak ve výtvarně perverzním, úchylně vybarvičkovaném viktoriánském sídle, kde se musí čurákovat se svícny, protože elektřinu natáhli jen do sklepa, a kde k tomu výtahu chyběly už jen jezdící schody a travelátor, po nichž by se všichni ti až žertovní bubudigianimáci mohli po nocích prohánět a strašit zvláštní školou povinné dementy, někomu dírou ve střeše scénáristicky kape na karbit. Nad ubohou, nudnou a vyčpělou zápletkou by možná tak před sto lety Dafné dy Muryjé samým napětím uhladila mastifa Šarlotky Bronteové, avšak soudobý divák akorát otráveně dosmaží Sájlenthil, představí si Mery Šely ve spodním prádle, načež mu z toho všeho povisne Ušer a jde znuděně spát. Svůj táhlý prd navíc náš mexický otyloň ještě vytunil dvěma nejhnusnějšími neherečkami současné bizáromatografie. Slečna Vašíkovská sice svým obvyklým unifikovaně zpruzeným výrazem „Mámoparnakundě“ do toho obludária alespoň trochu zapadne, ale Džesyka je jako vždy odpudivě tragická a brutálně nedává ani tu šílenou krávu, i když tady stačilo jen neuroticky přežvykovat jetel a sem tam kompulzivně zabučet.

LÁSKA je mrdka, vycákaná ve tři dé do objektivu kamery. LÁSKA jsou zfetované surrealistické kundožvásty dvou až tří narušených pomatenců. LÁSKA je neustále honění nějakého vyrachtaného slizkého cigoše. LÁSKA je neumětelské, unylé a sterilní píchání jedné až dvou zoufale asexuálních prkenných pičí na červeném prostěradle. LÁSKA je panické prstění načechraného bobra, provázené lhostejně chladným funěním. LÁSKA je důkazem, jaká to hluboká životní moudra, existenciální jinotaje a prudké artové metafory lze nalézt na dně plechovky s Toluenem. LÁSKA je porno, které ochabuje a vysušuje. LÁSKA je mrazivým mementem toho, že kdejakého narušeného rádoby artového Kašpara dneska pustí s „filmem“ až do Kán a pak i do kinodistribuce. LÁSKA je totálně otravná, trapná, povrchní, nudná, frigidní a hloupá narkomanská pičovina. LÁSKA je dementální potrava pro vysmažené pozérské ufony, co na výletě prohlásí za umění i freneticky vyblitý salát z lysohlávek a zelených makovic. LÁSKU zažijete i tak, že si na pestrobarevnou zeď přicvaknete statickou fotku z katolického porna a dvě hodiny na ní budete čumět za hřmění Bachových preludií a mumlat si u toho kýčovité a tupé dělnické psychobonbonmoty. Vskutku transcendentní zážitek!