Star Wars: Sila sa prebúdza

Bože!!! Dve hodiny som sa šťastne usmieval. Teda - okrem okamihov, keď som sa hlasno smial, hlasno rumázgal alebo si obhrýzal nechty od napätia. Viem, že je to nostalgia. Viem, že film je v podstate remake ep IV, že zloduchovia sú trochu srandovní, že sa to miestami pohybuje na hrane paródie... Ale to nič nemení na absolútnom fanboyovskom nadšení z konečne kvalitného návratu do preďalekej Galaxie. Všetko je hmatateľné, herci sú super a réžia dravá. (18.12.2015)

Při troše generalizace a relativizace bych sem mohl zkopírovat komentář k Jurskému Světu, protože Epizoda VII je totéž v bledě starwarsovém. Chápu, že potom, co Disney vysázel Georgi Lucasovi ten těžko představitelný ranec peněz, nechtěl se hned prvním krokem pouštět do žádných nepředložeností, a v podstatě skrze J. J. Abramse elegantně zakličkoval v poli permutací, aby přinesl Star Wars novým generacím publika, a zároveň přitáhl zpět miliony fanoušků z těch generací starších. A nikoho lepšího na tu práci objektivně sehnat nemohl, jak dokazují první dva "nové" Star Trek filmy. Háček je v tom, že čeho je moc, toho je příliš, a už samotné "original" Star Wars se pohybovaly na hranici směšnosti (a Epizody I-III někdy i za ní). Když hlavnímu fyzicky přítomnému záporákovi (skutečný hlavní záporák vypadá jako něco, co uteklo z Green Lanterna nebo v lepším případě z potitulkové sekvence něčeho od Marvelu - možná na počest tripu těch, kdo ho vymysleli, se taky jmenuje Grand Mástr Smouk, tedy pardon, Snouk;)) vtisknete do ruky laserový Excalibur, a pojmenujete ho Guy Loren, nebo Kyle Oren nebo tak nějak, a necháte ho předvádět záchvaty zuřivého vzteku střídané slzením, nezachrání to ani Adam Driver, který - má-li co hrát - dokáže předvést velké věci. Jinak v Epizodě VII najdete všechno, co ke Star Wars patří - záhadného teenagera nabušeného midichloriany, tajemného zakrslého mimozemšťana, slizkého důstojníka imperiální flotily, Sitha (který není Sith, samozřejmě;)), nějaký ten humor, špičkové vizuální efekty, obsesi na architekturu metr širokých mostíků bez zábradlí nad kilometry hlubokými propastmi, a tak dále, a tak podobně. Takže ano, účel to splnilo, ale pokud jde o příběhový obsah a jeho rozplizlost, má to výrazně blíž epizodám I až III než staré dobré "první trilogii" epizod IV až VI. 70% a šmitec. Znovu se podívám jen v případě, že by další dvě epizody byly tak dobré, že si zaslouží vidět celou trilogii jako celek. (10.08.2017)

Aha, nikoliv pocta, ale remake. To bych od Abramse nečekal. Za těch 40, resp. 10 let je navíc jen Daisy Ridley a fajn bitka ve sněhu. Jinak nic, žádný posun. Ani technický (srovnatelné s epizodami 1-3 !), ani příběhový (variace stále stejného konceptu - dobro vs zlo, impérium, ničení atd.). Největší zklamání roku. (19.12.2015)

(1001) Adama Drivera miluju už od Nitra Llewyna Davise a tady ještě ke všemu brečí, takže jeho atraktivita stoupla tak o tři sta procent, to je jasná věc, ale stejně se příliš fanouškovského nadšení nedostavilo. A protože rozčílená jsem nebyla (jaké překvapení), tak si nebudu stěžovat na všechno, jak bývá mým dobrým zvykem, ale jenom na dvě věci: 1. Ty dva záchvaty vzteku spojené se sršením jisker moc sexy nebyly a ráda bych, aby vypadaly jinak. 2. Co to mají tvůrci za problém s načasováváním? Nic ve filmu netrvá tolik času, kolik by mělo. A to mluvím především o emocích, protože o ničem jiném ten film pro mě nebyl. Děj těžištěm rozhodně není, ať už pro to, že je jednoduchý a přímočarý, a nebo proto, že je schematicky okopírovaný - ale to jsem se právě po zralé úvaze rozhodla nevyčítat, protože původní trilogie je vlastně taky ten jeden samý scénář natočený třikrát a žádný pořádný fanoušek si na to nijak zvlášť nestěžuje - takže atmosféra a prožitek by měly být to, o co tady kráčí. Jediný cool moment, který se opravdu povedl, byl ten první "traitor" výkřik, zbytek tak nějak vyšuměl do ztracena. Tým klaďasů je klasicky bezbarvý a nevýrazný (hehehe, černoch, ženská a Žid ještě automaticky charisma neznamenají) a záporáci bohužel monologují a pokoušejí se vyvolat děs stejně rutinérsky a schematicky. V žádném okamžiku jsem neměla o nikoho strach a skoro nikde jsem nebyla doopravdy zainteresovaná do scény - s výjimkou prvního setkání Kyla a Rey v lese a jejich následného rozhovoru, při kterém si Kylo poprvé odhalí tvář. A všechny ostatní situace mi přišly strašně rychlé a jakoby odbyté z povinnosti na první dobrou. Než mám čas si uvědomit, co se tam stalo, a pořádně si to užít, už se běží někam jinam vstříc dalšímu předvídatelnému plot pointu. Jedině sentiment, který do filmu zanášel Han, dostal času dost, ale na ten si zase příliš nepotrpím. Kdyby aspoň ty očekávané situace nějak překvapivě ústily, třeba kdyby poté, co Kylo udělá ten spoiler, zjistil, že možná není dost silný, aby to unesl, a zareagoval prakticky jakkoliv jinak, než tak, jak zareagoval... Nebo kdyby všechna esa z rukávu nebyla součástí marketingové propagace a člověk se je doopravdy dozvěděl až z filmu... No vyvíjím si v hlavě několik verzí svých fanfikcí a doufám, že ti opravdoví scénáristé pro příště dovedou aspoň trochu doopravdy překvapit. A nejvíc ze všeho bych si přála, kdyby třeba objevili, že mezi dvěma či více lidmi můžou existovat i jiné vztahy než povinná romance, slepé následování a černobílé nepřátelství. (30.01.2016)

Nejhorším morem současného Hollywoodu je fanouškovské podbízení. Meta-pokračování legendární série je spíše fetišem a exkurzí do zábavného parku s názvem Star Wars. Všechno, co si pamatujeme a máme rádi, se tam musí vrátit, od vedlejších postav až po příběhové leitmotivy. A co hůř! Ta nostalgie tam není pouze v samotných proprietách a zákonitostech tamějšího světa, oni tu nostalgii prožívají i samotné postavy. Boha jeho! Aby si divák prošel tím slastným pocitem, jako u prvních Star Wars, tak stačí snad světelný meč a ne že se tam budeme piplat v Hanově sentimentu. Naštěstí J.J. Ambrams je nemalý režisér a v momentě, kdy buduje své vlastní postavy, tak to je ten čas, kdy jsou nové Hvězdné války tím nejpoctivější blockbusterem široko daleko. Člověk jen zírá, nadšeně fandí postavám a nechává se opojně vtáhnout do jiného světa. Divák těm postavám dokáže odpusit i to, že před rokem by asi nejspíš maturovali, neb tvůrci se nezalekli ani silných ženských hrdinek a ani národnostních menšin. Jupijájou, nové Hvězdné války splácí daň za stereotypní předešlé díly! Jen se obávám toho, že zatímco se dnes remakuje všechno možné, tak naše děti už nebudou mít co remakovat, bo jsme za těch pár dekád vlastně ani nic moc původního a kultovního nenatočili. Smutná zpráva pro budoucí generace. (20.12.2015)