Matty

Dan Aykroyd musel pro roli Elwooda zhubnout 90 liber (cca 40 kilo).

James Belushi měl původně hrát po boku Aykroyda a Goodmana, ale nesedl mu termín natáčení.

Elwood si za celý film sundá své sluneční brýle jedinkrát, v kanceláři policejního náčelníka. Oči si ale stejně zakrývá rukou.

V jedné scéně Cab (Joe Morton) zmiňuje, že když Bratři Bluesovi posledně vystupovali, způsobili, mimo jiné, škody v hodnotě 24 milionů dolarů, což byl rozpočet prvního filmu z roku 1980.

Pro roli Bustera byl zvažován Macaulay Culkin.

Budka, ze které Elwood telefonuje, je vyzdobena graffiti se jmény „Max“ a „Rachel“, což jsou jména dětí Johna Landise.

Najít do role jednoho ze zálesáků herce s prakticky neexistujícím chrupem nebylo snadné. Burt Reynolds nakonec doporučil Herberta „Kovboje“ Cowarda. Když John Boorman tomuto herci s obavami vysvětloval, jak by měl zahrát klíčovou scénu prvního lesního „střetu“, Coward mu s bezelstným (a bezzubým) úsměvem odvětil „Dělal jsem spoustu horších věcí než tohle.“

Herci nebyli kvůli omezení financí pojištěni a většinu kaskadérských kousků prováděli sami.

Ve stejné době, kdy Angličan Boorman natáčel v Americe Vysvobození, natáčel Američan Sam Peckinpah, který o Dickeyho novelu také projevil zájem, v Anglii Strašáky (1971).

Úvodní dialogy mimo záběr měly původně zaznít ve scéně z lukostřeleckého klubu v Atlantě. Ta měla film otvírat.

Zálesáka, který znásilní Bobbyho (Ned Beatty), hrál Bill McKinney. Svou nejdůležitější scénu komentoval slovy „Vždycky jsem to chtěl zkusit.“ Ned Beatty z toho neměl dobrý pocit.

Natáčení Vysvobození probíhalo z větší části v Georgii, v rokli Tallulah a na řece Chattooga v Jižní Karolíně. (Místa, kde se natáčely některé scény, byly po úspěchu filmu pojmenovány turistickými průvodci.)

Martin Scorsese během natáčení ani jednou nenavštívil Boba Dylana. Nicméně pracoval s nim dříve, během natáčení The Last Waltz (1978).

Název tohoto dokumentu pochází z refrénu písně „Like A Rolling Stone“.

Barbra Streisand a Ali MacGraw odmítly roli Bree Danielsové, za kterou dostala Jane Fondová Oscara.

První film produkovaný bratry Weinsteinovými po opuštění Miramaxu.

K výsledné podobě mnoha scén přispěla improvizace. Scéna, kdy Bree a Toby jedou vstříc zapadajícímu slunci, je jednou z nich. Jediným povelem režiséra bylo, aby Felicity Huffman začala dloubat prstem do břicha Kevina Zegerse.

Souboj s jídlem se natáčel po zavírací době restaurace Howarda Johnsona v Harrisonburgu, ve Virginii.

Francis Ford Coppola řadí Lidi deště mezi svých pět nejlepších filmů.

Hlavním impulsem k natočení tohoto nízkorozpočtového snímku bylo Coppolovo znechucení praktikami velkých studií, které na vlastní kůži poznal při realizaci Divotvorného hrnce (1968). Studiový systém mu neumožňoval uplatnit se jako soběstačný autor.