Scaevola

Pokorně musím přiznat, že druhý díl Ramba to měl nesmírně těžké, protože Topper Herley byl kdysi dávno v mém dětství prostě první. Že pak celý snímek působí jako parodie sebe sama, tedy nepřekvapí. Ale zároveň musím říci, že se tvůrcům poměrně dovedně podařilo propojit prostoduchou, nerealistickou vybíjenou s troskami psychologie a vietnamského traumatu, přičemž si film tvrdošíjně klestí cestičku vzdor vší mainstreamové kultuře, jež vnímá válku jako selhání humanismu: O to však Rambovi nejde - vždyť on přišel vyhrát, co politici nedokončili!

Herecký chameleon opět ukázal svou sílu a nikdo mi nevymluví, že N. Cage je vzdor výběru svých filmů geniální. Samotný snímek stojí zcela na jeho výkonu, přestože se scénář poměrně účinně snaží parafrázovat (či snad parodovat) post-postmoderní kulturu prostřednictvím fantastické zápletky. Ta ostatně zůstává nevysvětlena tak, aby vyznění působilo ještě úderněji se svým zneklidňujícím poselstvím. Snad by bylo záhodno si ještě více pohrát s prolínáním snů a skutečnosti, ale je jen mrzká výtka ve srovnání s výtečným celkem.

Očekával jsem prostinkou akční řežbu, avšak dostal jsem náročné drama se sociálním i psychologickým přesahem, pročež zcela chápu kulturní status hodnoceného dílka. Co mi ale nejde pod vousy, je neherectví mladinkého S. Stallonea, kostrbatý střih i zbytečně dlouhá a samoúčelná pasáž v jeskyni. Snímek se zajisté může pyšnit podařeným vyprávěním o antihrdinovi prostřednictvím jiných postav i stupňováním napětí (zjevení generála mi vzalo dech!), a konečně i nečekaným protiválečným vyzněním, ale ani tak se optikou uplynulých čtyřiceti let po čistě technické stránce nevyhoupne nad zábavný, nicméně neobjevný průměr. Snad bych hodnotil jinak, kdybych ho byl viděl kdysi dávno, ale nyní nemohu.