Scaevola

Uvažuji nad tím, s jakým očekáváním přistupuje divák k této "klasické" záležitosti. Existuje někdo, kdo neví, o co se jedná? Existuje někdo, kdo si nepřečetl synopsi o bláhovém vědci a nebezpečném objevu a z názvu filmu si neodvodí zbytek? Existuje někdo, kdo neviděl simpsonovskou parodii? Pravděpodobně je to má vlastní chyba, leč vše zmíněné se slilo v pravdivý předpoklad, že budu sledovat pád nadějného génia a jeho pomalou transformaci. To mi bohužel nestačilo, ačkoli se J. Goldblum snaží a G. Davis nadějně přihrává. A připočtu-li k tomu můj odpor ke hmyzu všeho druhu (a lásku k pavoukům), ohromen jsem jednoduše nebyl.

Hned na úvod, aby nebylo pochyb: Je to brak a poetika "Twillight", je-li co takového, ční z každého okopírovaného záběru. Avšak oproti zmíněnému se tenhle nástin filmu nebere vůbec vážně, natož aby mluvil o osudu, je nečekaně rozpustilý, drzý a splašený, jak se k náctiletým protagonistkám hodí, a navíc vším tím proplouvá jakýsi sexuální podtón, který je sice možná způsoben pouze výstřihem hlavní hrdinky, leč dodává téhle taškařici správnou příchuť ve stylu "St. Trinians".

Nevím, jestli není něco špatně přes všechnu zřejmě upřímnou ochotu každého ze zúčastněných, když nejnosnější postava je matka budoucí milenky učně hlavního hrdiny. Logika kamsi odplavala a zbývá nám pouze generické fantasy sázející na velkohubé prvoplánové triky. Možná, že knižní předloha toho v sobě má víc, ale film neomylně míří k hromadě jiných, rychle se z paměti vytrácejících pokusů.

Scény z vesmíru jsou okopírované ze "Star Wars", scény ze Země zase až nápadně připomínají "E. T. mimozemšťana" a podobné filmy o střetu vesmírného odpadu s pozemskými/americkými reáliemi. K tomu hlavní hrdina vypadá jako plastiková kopie Conana švihaje mečem tam, kde všichni ostatní používají blastery. A ostatní kostýmy se ztrácejí v synthetické hudbě... Inu 80. léta v plné kráse. - Až teď jsem se dozvěděl, že ona plastikovost má původ v jisté hračkářské firmě a tohle celé je vlastně jen masivní product placement. No budiž.

Sheldonův splněný sen - absolutní řád a vláček. Ale aby bylo o čem vyprávět, musí se jeden z životní smůlou obtěžkaných jedinců vzbouřit, aby... nebudu spoilerovat, leč lední medvěd mne nepřesvědčil. Skvělé panoptikum duševně postižených postav je doplněno o strhující scénář pečlivě střídající momenty akce a (myšlenkového) údivu.

Nepředpokládané se stalo pravdou a musím říci, že jsem se u horroru (a navíc takhle starého) už dlouho tak dobře nebavil. Ne že by tu bylo jakési mrazení v zádech či nepříjemný pocit v tmavém pokoji, ale precisně vystavěný děj a dokonale gradovaná posedlost pečlivě vybraných hlavních postav mne uchvátily. A přitom tu vlastně není nic objektivně nadpřirozeného, jen paranoia, asociálnost a pocit viny. Výtečné!

Pomalá výstavba děje by vůbec nevadila, kdyby se poté alespoň něco začalo dít - něco jiného, než (znovu)objevení na první pohled sice strašidelné, leč jinak nudné holčičky s poněkud předimensovanou hyperaktivitou. Zmiňovat podivné chování jejích rodičů asi nemá ani cenu a vrchol všemu nasadilo nevysvětlení podstaty celého rituálu, jenž byl vlastně jen spouštěč pro nic. Ještě štěstí, že A. Gillen na úplném konci předvedl svůj posedle vědoucí úsměv využívaje nevysvětlitelného plynutí času v záhrobí.

Přestože na filmu není při prvním shlédnutí patrná celá pětice režisérů - čímž jsem byl velmi překvapen -, výsledek je nezáživný a zdlouhavý a to ani nezmiňuji podivnou zápletku se záměnou. S. Knight je sice vskutku osudová žena a J. Nicholson společně s hudbou (!) se velmi snaží, ale studio Hammer v téže době zvládalo to samé bezkonkurenčně lépe a s lepší atmosférou.

(spoiler) Krutě zneklidňující, vytrhávající z automatismu vnímání, dovádějící/domýšlející náš způsob života ad absolutum - ale nechci se pouštět do jakési nepromyšlené kritiky západní civilisace, když už se i tomuto seriálu povedlo něčemu takovému vyhnout. Problém vidím jinde: Většina z nabízených příběhů by totiž mohla skončit někde uprostřed své stopáže a bohatě by to postačovalo. Nač mít týrání prasete na obrazovkách celého světa, když stačí ono vědomí; nač mít do nechutných detailů zpracovanou zápletku o nevěře, když by se stačilo zamyslet nad nahráváním myšlenek u večeře; nač nechat animovanou postavičku ovládnout svět, když by stačilo... Abych shrnul sám sebe, geniální ústřední myšlenka seriálu je nahlodávána a rozrušována plytkou komerční snahou o sensaci. A jsme zase na začátku.

Asijská odpověď na "Matrix"... důkaz, že interkulturní překlad vskutku fungovat nemůže... pokus využít poetiku videoher ve filmu bez výrazného omezení... Těžko říci, jak se rozhodnout a jak hodnotit film, který tak okázale staví na jinakosti, jež možná ani jinakostí není. Můžeme si být jisti, že ony postavy, motivy a věcičky nemají nějaký odlišný nebo mnohem širší význam v rámci východoasijské (pop)kultury? Či jde opravdu jen o další level akce, efektů a prvoplánového ohromení? Vím pouze to, že jako akční vybíjená na mne tento snímek příliš nefungoval, zbytek je ztracen mezi pixely.