Scaevola

Další z řady filmů, které se rozhodly nahradit antické jádro mythu realistickým vysvětlením, a to zase vzápětí moderním mythem o neporazitelném akčním hrdinovi. V takovém rámci potěší krvavý rating a dostatek bojových scén (jako by někdo až příliš hrál "Total War") a naopak rozladí nedostatek odhalené starověké prostopášnosti. Nic víc totiž čekat nelze a dodám, že mi to až tolik nevadí.

(pro neznalé předlohy obsahuje spoilery) Dopadlo to lépe, než jsem očekával, a přeci to mohlo být ještě o trochu lepší, berte proto následující komentář jako hodnocení zarytého příznivce Tolkienova a fanouška Jacksonovy adaptace. Nemusím snad ani opakovat, že rozdělení příběhu na tři části bylo zbytečné ze všech hledisek vyjma toho komerčního; byl tak narušen přirozený pohádkový rytmus vlastní předloze, a poslední část je proto bezpodmínečně nutné vnímat jakožto závěrečné scény celého díla a nikoli jako samostatný film. To je ostatně má jediná výraznější výtka, vše důležité je totiž ukončeno pádem Hada a divák se může soustředit na prosté očekávání, jak efektně bude pojato finální střetnutí. A ono efektní vskutku je. Přes všechny sebevražedné troly, zemské červy, typické "orly ex machina" a velkohubá prohlášení producentů sice nedosahuje epičnosti bitvy na Pelennorských polích, leč to ani nebylo žádoucí: Vzhledem k počtu zůčastněných elfů a trpaslíků se nutně jednalo spíše o šarvátku, která umožnila autorům zacílit na mnohem důležitější osobní souboje hrdinů, jak to ostatně naznačily předchozí části "Hobbita". Již proto mne vyvrcholení nadchlo, vždyť smrt všech trpaslíků (kruté zabití, oběť za lásku i patetický pád krále) byla skvěle pojatá, nezhrozí-li se kdo, použiji-li tohoto výrazu. Jednoznačně kladný zážitek mi mírně kalí sestříhanost některých scén (útok na Dol Guldur vyzněl naprázdno, Gandalf mizí z příběhu po anglicku, zdá se, že Erebor zůstává opuštěn, není jasný veledůležitý osud Dáina Železné nohy, ...), avšak to jsem ochoten odpustit očekávaje rozšířenou a jistě ještě mnohem vytříbenější edici. K závěru považuji za nutné zmínit, že Tolkienův příběh byl především pohádkou, z čehož vyplývá omezená role lidí a realismu v rámci fantasy. Vůbec mne tedy netrápí, že P. Jackson - či spíše G. del Toro - pojal trilogii jako přebarevnou vyprávěnku o magičtějších místech Středozemě, než jsou "lidštější" království Jihu. - Rozšířená edice přinesla mírné projasnění ztemnělého obzoru, a zároveň i vystřízlivění po dlouhé zábavě. Přesně jak jsem doufal, byl vysvětlen osud některých pozapomenutých postav (Dáin se konečně stal králem a Medděd je stále stejně zbytečný, jako byl), avšak v kontrastu k tomu byla nechtěně zvýrazněna nedomyšlená místa ve scénáři a slabší dějové linky. Už je jisté, že Šmakova smrt měla bezpodmínečně být na konci minulého dílu, zde nemá místo, smysl a ani nevyvolává potřebnou atmosféru, a dále se musím ptát, proč mít ve filmu celou pátou armádu, když ji pak tvůrci nechali zdecimovat jediným náletem orlů? Technicky dokonalou podívanou usměrňují herecké výkony, přičemž dodávám, že ten R. Armitagea nebyl nejhorší a že polohu šílenství zvládl nad očekávání dobře, byť mu scénář nabídl jen hloupost a prudkou změnu nálad. Při potvrzení kladů, které zmiňuji výše, to vše bohužel ústí v nevyhnutelný závěr, že po shlédnutí delší verse příběhu musím snížit své původní hodnocení.

Vídaje ji pouze ve společnosti mnohem silnějších hereckých spoluhráčů, nevěřil jsem, že by S. Turner sama utáhla celý film. Otevřeně konstatuji, že jsem se mýlil, neboť i J. Rhys Meyers jí pouze sekunduje, a dodávám, že kromě klasických poznámek k tomuto typu snímků (libovolná x-čata jsou vážně děsivá, zbytečně jasný konec nikdy neuspokojí nabídku vyvolanou postupným budováním atmosféry, ...) nemám, co bych vytknul.

Samozřejmě nemohu pominout skoro až geniálně dojemné herectví J. Phoenixe, několik mrazivě nápaditých detailů varujících před netrpělivě blízkou budocností a především úžasnou smyslovou záměnu romantiky obrazové za zvukovou, ovšem na to, že jde vlastně o banální milostný příběh "post-moderního" muže, byl tento snímek až přespříliš dlouhý.

(obsahuje spoiler) Jednoznačně nečekané. Povedeně vystavěný film si zakládá na typicky hammerovské atmosféře a scénice, a to, co mu uplynuvší léta ubrala na technické stránce a efektech, nahrazuje dnes už nevídaným zpracováním thematu zombie. Oproti ostatním horrorům, jež jsem shlédnul, totiž těží z původních mýtů haitského voodoo a jeho věčných otroků a dnešní mainstreamové nemrtvé nakažené bohovévíčím nechává v klidu spát.

Stallonem zamýšlený původní koncept byl podle mého završen ad absolutum už v předchozím díle, který vystřílel nejnemožnější nápady a použil nejkanoničtější hvězdy (hlavně Norrisovu kobru). Tvůrci si patrně tohoto nedostatku byli vědomi, a proto zaveleli k jakési generační obměně. V obecnosti nejsem vůbec proti přimíchat ke starému železu trochu high-tech hračiček, leč místy se na hony jasná zápletka (jeden tým to zvorá a druhý zachraňuje) zahlcuje představováním a nikam nesměřujícím povídáním. Navíc i perfektně zvládnutá, byť možná zbytečně digitální akce je drobátko rozmělněna. Zeptám se tedy jednoduše - kam se poděla úderná stopáž těsně nad hodinou a půl?

Když odhlédnu od toho, že spíše než "české" to bylo "československé" století a některé postavy nebezpečně balancovaly na hraně své vlastní parodie, byl jsem nadmíru potěšen velkým prostorem, který tvůrci ponechali divákovi k volné, tj. ideologicky nezatížené interpretaci. Osobně bych nejvýše hodnotil díl pvní ("Velké bourání") a poslední ("Ať si jdou"), ale to z důvodů, které by se přísně vzato při posuzování uměleckého díla neměly brát v potaz.

Opulentní výprava a rozmáchlá dějovost přes všechnu německou důkladnost sehlává na jediné věci: Pakliže je motivem příběhu srovnání vědeckého pokroku a potažmo racionálního přístupu ke světu vůbec s fanatickým zaujetím náboženského výkladu, proč je kořenem hrdinovy motivace magická a ve své podstatě vírou daná schopnost vidět smrt? Nevím, nakolik je tento fatální nedostatek dán knižní předlohou nebo zda si ji pouze scénář upravil podle svého, ale vetknul tak do filmu palčivý problém, na nějž nenabízí odpovědi.

Ve své podstatě přesně to samé, čím byla jednička. Vezměte na to celou rodinu, pokochejte se poctivou animací a několika dechberoucími krajinkami a krátce si pobrečte u rodinného dramatu.

Křesťansky fantastická báchorka o lásce a vraždě se po celou dobu stopáže nenápadně rozpadá na mnohé střípky velmi různého charakteru - nad některými se zachvěje srdce romantiků s vášní pro věčnou osudovost, nad jinými se pozastaví cynik radující se z černého humoru a ještě nad jinými se zaradují příznivci nadějné a neustále svlékané J. Temple. Jenže právě v oné rozpadlosti tkví největší problém, jako by se tvůrcům nepodařilo značně komplexní příběh sehrát do jediného filmu. Většina motivů se ruší navzájem s jinými a žádná linka snímku na mne neměla očekávaný dopad, přičemž se nad celým tímhle spletencem vznáší podivná aura etické neukotvenosti. Ne - nevěřil jsem jim.