Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Dokumentárny

Recenzie (135)

plagát

Terry Pratchett: Farba mágie (2008) (TV film) 

Terryho Pratchetta a jeho zeměplochu zbožňuji, ale tento film je povedený tak půl na půl. Dala bych tři hvězdičky, ale z nostalgie dávám 4.

plagát

Maškaráda čili Fantom Opery (2009) (divadelný záznam) 

Nikdy by mne nenapadlo, že Terry Pratchett a jeho příběhy jsou nosným základem pro film nebo divadlo. Vždy jsem měla pocit, že jeho knihy jsou vesmírem fungujícím sám o sobě, vesmírem, který nejde přenést do žádného jíného média. Po absolvování divadelních představení Maškaráda a Soudné sestry v Divadle v Dlouhé jsem svůj názor změnila. Úžasné, vtipné a přesto hra nepůsobí chaoticky, což bych u divadwelních her na motivy knih Pratchetta čekala. Jednoznačně 100%!

plagát

Hudba a text (2007) 

Na tento film bych se dokázala dívat pětkrát za sebou jenom proto, abych ho viděla zpívat Pop goes my heart!

plagát

Návrat do budúcnosti 3 (1990) 

Pro mě nejlepší z trilogie. Opakující se věty, scénky a postavy se mísí s humornou interpretací divokého západu, na který se díváme s mírným nadhledem. Objevují se narážky na spousty filmů jak v naraci, pohybech kamery, zvucích a dalších formálních postupech. Stereotypy tohoto žánru jsou zobrazeny humorně, avšak stále působí jako pocta předním režisérům westernu: Clint Eastwood, Sergio Leone, John Ford. Prostě lahůdka!

plagát

Don't Stop (2012) 

Dávám hodně dobré tři hvězdičky. Super náboj, super téma, jenom tak nějak nedotažené charaktery a dialogy hlavních postav. A ten konec taky nebyl zrovna vydařený, ale na režírní celovečerní debut dost dobré.

plagát

Krev básníka (1932) 

Zajímavé detaily a pokusy o nové filmové ztvárnění. Oblíbené oči namalované na víčkách, pro mě dobrý surrealistický počin, ale něco mi tam chybělo.

plagát

Noc na Lysé hoře (1933) 

Když si představím, kolik špendlíků na to ruplo.. Fiiha, bombastické!

plagát

Marseillaisa (1938) 

Svoboda vždy zvítězí nad aristokratickou buržoazní smetánkou, aneb pohled na jeden z mnoha francouzských převratů, který ovšem přinesl Francii hymnu, kterou jim my můžeme jen závidět. Překvapí nekonvenční pohled na dvě znepřátelné strany, kdy ani jedna, ani druhá není jen černá nebo bílá, dobrá nebo zlá. Edmond Ardisson je pro mne hrdina tohoto filmu a pak samozřejmě můj oblíbený Juliette Carette. Neboť jak je pro Renoira příznačné, zaměřuje se spíše na individuality než na celkový historický obraz. Dějiny se tak stávají přístupnější například lidem jakose já, kteří se nevyžívají v historických eposech, ale raději se snaží vžít do postav, které v takovém filmu vystupují.

plagát

Žid Süss (1940) 

Nebudu tady rozebírat propagandistické motivy filmu, protože tak by film nešel hodnotit. Ale dialogy, režie a vůbec všechny formální prostředky filmu jsou nepovedené, film působí jako parodie na propagandistické filmy, ačkoliv je jedním z nejhorších. Herecky je film dobře obsazen, takže za to dávám tu jednu hvězdičku, ale víc ani ťuk.