ripo

Výstava, uspořádaná v lednu 1952 v Bombaji, ukázala indickým návštěvníkům, že Sovětský svaz a lidově demokratické státy překonaly kapitalistickou výrobu, že produkují všechny druhy zboží, technických zařízení a strojů nejlepších kvalit. Film je dokumentem úspěchu exposice Sovětského svazu. — Fílm je doplňkem přednášek o obchodních stycích Sovětského svazu a lidově demokratických států s ostatními zeměmi zejména pro osvětové složky, masové organisace, Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí a pod. Filmový přehled 12/1954

Německý film „Mořští rybáři", uvedený v Československu po prvé na VII. Mezinárodním filmovém festivalu v r. 1952, informuje o podílu rybářů na úspěšném plnění německé pětiletky. Budování přístavů a rozvoj stavby lodí patří mezi její důležité úkoly. Do konce r. 1955 má rybolov dosáhnout pětinásobné výše. — Film doplní besedy osvětových složek i zábavné programy. Filmový přehled 12/1954

Dokument, natočený k 10. výročí podepsáni československo-sovětské smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci, sleduje ve zkratce všechny významné události těchto deseti let — boj proti fašismu, osvobození, dvouletku, pětiletku, v nichž Sovětský svaz osvědčil lidově demokratickému Československu pomocí své přátelství. — Film je určen jako doplněk programů osvětových besed, SCŠP, případně jiných masových organisací k oslavám Měsíce čs.-sovětského přátelství. Filmový přehled 12/1954

Již z krátkého filmu „Lenin v Praze" dostalo se našim divákům podrobných informací o pobytu V. I. Lenina v Praze v r. 1912 a o šesté všeruské konferenci sociálně demokratické dělnické strany Ruska. Film „Museum V. I. Lenina" ještě doplní tyto informace a zároveň zhodnotí význam musea otevřeného v lednu 1953, které má vysokou politickou úlohu — stát se školou vítězného revolučního boje proletariátu. — Film vhodně doplní stranické školení, besedy masových organisací a osvětových složek, právě tak jako výklady na školách. Filmový přehled 12/1954

Cesta k realistickému umění je cestou k živé realitě, to jest cestou k základním problémům života, viděným „s hlediska toho, co se rodí a co se vyvíjí". Jasným příkladem toho je nový film režiséra Renata Castellaniho „Za dva groše naděje", který po velikém úspěchu u širokého obecenstva získal i vysoké ocenění na mezinárodním foru. Castellani začínal samostatně pracovat ve filmu v době, kdy nedostatek svobody vyjadřování brzdil rozvoj italské kinematografie — za vlády fašismu. V jeho prvních dílech převažovaly rafinované obrazové komposice scény, pohyby herců byly řízeny potřebami ryze výtvarného účinu, dramatický rytmus byl určován visuálními efekty atd. O thematice jeho filmů z té doby se dá říci jen to, že byla ušlechtilá. První film, který vytvořil po válce, byla prostá, ne příliš náročná veselohra „Můj syn profesor", která ukázala snahy tohoto režiséra zobrazit na plátně skutečné lidi a ne loutky a vyjádřit skutečné lidské city a ne pouhé zvukové a optické představy. — Prvním dílem Castellaniho, hodným pozornosti pokrokové kritiky, byl film „Pod římským sluncem". Nebyl to film ještě realistický, byl spíše naturalistický, poněvadž nezaujímal stanovisko k tomu, co vyprávěl. — Dalším filmem režiséra Renata Castellaniho z údobí poválečného byla žánrová veselohra „Je jaro", která sice prozrazovala více než předchozí filmy tohoto režiséra jeho sklony k naturalismu, avšak vedle hluboce lidských a procítěných scén tu došel — uplatnění i smysl pro ostrou satiru. — Z nového Castellaniho filmu „Za dva groše naděje" však již zmizela většina chyb, kterých se tento režisér dříve dopouštěl. Jeho dílo se plně zařazuje k ostatním dílům soudobé italské kinematografie, jež spějí jednoznačně k realismu. Především je třeba zdůraznit, že na rozdíl od „žánrových veseloher" „Pod římským sluncem" a „Je jaro" je film „Za dva groše naděje" komedií sociální. Rozdílnost je na první pohled zřejmá; „Za dva groše naděje" je příběh dvou mladých lidí z jižní Italie, kteří se nemohou vzít, poněvadž on nemá práci a ona nemá potřebný souhlas rodičů. Castellani rozvíjí tento velmi vážný a reálný problém (poněvadž ve skutečnosti velmi mnoha mladým lidem brání chudoba a nezaměstnanost ve splněni jejich tužeb oženit se) formou veselohry; současně se však pokouší podrobit hlubšímu rozboru jeden z typických výseků ze života lidu jižní Italie, a to přímo ze života malého městečka Boscotrecase nedaleko Neapole, kde film natáčel. A tu je třeba Castellanimu přiznat, že zobrazuje realitu způsobem velmi přesným a působivým, a že jeho rozbor sociálních poměrů daného prostředí je hluboce pravdivý. — Castellani vytvořil tuto sociální komedii bez účasti profesionálních herců přímo v autentickém prostředí neapolského kraje, kde se děj odehrává. To, co u tohoto filmu zvláště zaujme, jsou jeho představitelé, kteří jsou ve svých rolích dokonalí. Zde, jako již předtím ve Viscontiho filmu „Země se chvěje" nebo ve „Zloději kol" Vittoria de Sicy se italský lid představuje na plátně ve své skutečné podobě a projevuje se tu svou vůlí k životu. (Výňatky z článku Glauco Viazziho v časopisu „Film a doba", ročník 1952, číslo 6.) Filmový přehled 12/1954

„Za mír a přátelství" — v tomto znamení zahájil IV. Světový festival mládeže a studentstva předseda presidia Národního shromáždění Rumunské lidové republiky Dr Petru Groza. Po Praze, Budapešti a Berlínu to byla Bukurešť, kde se v létě r. 1953 sešla opět mládež z celého světa, aby zde ještě více upevnila svá dřívější přátelství a navázala přátelství nová. Není a nemůže být míru bez skutečného přátelství. Nemůže však být skutečného přátelství bez předcházejícího vzájemného, upřímného a čestného poznání. Od okamžiku, kdy se lidé poznají, kdy nabývají přesvědčení vzájemné důvěry, od tohoto okamžiku začíná přátelství, které je jedním ze základních pilířů míru. Světové festivaly mládeže, jak nás o tom celou svou náplní přesvědčily, jsou právě tím vhodným místem vzájemného poznávání. Jsou místem nejen výměny názorů, myšlenek, ale jsou také místem, kde silnější podávají pomocnou ruku slabšímu, kde zkušenější předávají své poznatky méně zkušeným v boji za svobodu. Světové festivaly mládeže jsou nejlepší cestou, kterou mladí lidé nastoupili k vzájemnému poznání a tím i k stálému upevňování světového míru, jak nás také o tom přesvědčuje film „Setkání v Bukurešti". Filmový přehled 11/1954

Vodní polo, jedna z nejnáročnějších míčových her, je v Maďarsku tradičním sportem. Maďarský film o této hře podrobně rozebírá hlavní zásady přípravy maďarského representačního družstva pro poslední olympijské hry. Film pro svůj výlučně instrukční charakter je určen pro tělovýchovné složky. Vhodně jej doplní český film „Hrajeme vodní polo". Filmový přehled 11/1954

Český instrukční film o vodním pólu, u nás dosud dosti málo rozšířené míčové hře, rozbírá nejen hlavní zásady treningové přípravy, jak to činil na konkrétním příkladě maďarský film „Vodní pólo", ale poučuje o pravidlech hry, o správné a úspěšné taktice. Ukázky hry předvedlo národní mužstvo ČSR. Film je určen tělovýchovným složkám. Filmový přehled 11/1954

Populárně vědecký film „Útok neviditelných" rozebírá některé příčiny rozšiřování zhoubné nemocí dobytka, slintavky. Vysvětluje, jak se onemocnění zvířat projevuje, jakými cestami se nákaza šiří a především ukazuje na prostředky, které má dnes věda po ruce, aby epidemiím zabránila. Film je cennou instrukční pomůckou pro zemědělské pracovníky. Filmový přehled 11/1954

Instrukční zemědělský film o hlavních agrotechnických zásadách obděláváni úhorů v Sovětském svazu byl vyroben pro ministerstvo zemědělství SSSR. Film doplní vhodně instruktáže o správné agrotechnické přípravě úhorů v odborných školách, kursech, besedách ministerstva zemědělství a jednotných zemědělských družstvech. Filmový přehled 11/1954