ripo

Ján Kroner ako neprávom odsúdený úradníček chce pre všetkých ľudí dobro. No raz sa musí rozhodnúť.... Kroner ako sme ho všetci dobre poznali - jednoducho skvelý.

Podľa mňa jedna z najlepších psychoticko paranoidiných postáv vo filme a tým pádom aj hviezdny výkon Mela Gibsona !

Moje tri hviezdičky sa trýkajú len prvých troch dielov. Potom to bolo také naivné, až to bučalo ... A tá Vydrova rola - deimos a phobos

Film „Sadko" režiséra Alexandra Ptuška, známého autora loutkového filmu „Nový Gulliver" i barevné pohádky „Kamenný kvítek", je zajímavým pokusem o filmový přepis národní pohádky-byliny. Zajímavý v tom, že používá pouze základních motivů předlohy a rozvinutím všech možností moderní barevné techniky a nenásilné tendence dává pohádce bohatý filmový spád, zachovávaje přitom její národní charakter. Autoři filmu se však dali zlákat právě těmito filmovými možnostmi k tomu, že věnovali málo pozornosti překreslení především hlavního hrdiny filmu a jednotlivých postav a věnovali se spíše barvitému vylíčení prostředí. Tento nedostatek však vyplývá již z předlohy samé, neboť v pohádkách jsou vždy hrdinové poněkud schematisování. Přesto si však film právě pro dobrodružnost příběhů a barvitost prostředí získá úspěch u našich diváků. Filmový přehled 34/1953

Film laureáta státní ceny Josefa Macha „Rodná zem" ukazuje jako dosud žádný slovenský film krásy slovenských hor. Exteriéry tohoto filmu byly natáčeny v Bielovodské dolině pod Belanskými Tatrami a ve Ždiaru. Ke spolupráci na filmu přizval režisér Mach soubor SĽUK, soubor Lúčnici a mnoho lidových umělců. Někteří členové SĽUKu vytvořili i hlavní postavy filmu, Hedviga Melicherová Veronu, Gita Dalmadyová Zofku, Martin Ťapák Martina. Členům souboru připadl také odpovědný úkol vybrat z bohatého materiálu slovenských tanců několik, které by nejlépe charakterisovaly bohatost a živelnost tanečního projevu slovenských lidí; proto zařadili choreografové Martin Ťapák, Juraj Kubánka a Štefan Nosál do filmu myjavský tanec „bunkošový", „cepíkovy" tanec z Horehroní a východoslovenský „čapášový". Výběr písní pro film, měl-li representovat svéráznost slovenské lidové hudby, nebyl také snadný. Hudební skladatel Tibor Andrašovan vybral písně tří typických slovenských oblastí — ze středního Slovenska z okolí Detvy, goralské písničky severního Slovenska a východoslovenské písně s prvky ukrajinskými a maďarskými. -Z práce všech těchto umělců vznikl radostný film, jehož hodnoty jsou především v jeho dokumentární části, to je v reprodukci písní a tanců, a pak v překrásných záběrech slovenských hor, které dokazují, že jen pod nimi se mohu zrodit, žít a tvořit i v dnešní době právě takoví lidé, kteří chtěl film ukázat. POZNÁMKA: Režisér Josef Mach natočil od r. 1946 filmy „V horách duní", „Velký případ" (oba ve spolupráci s Václavem Kubáskem), „Nikdo nic neví", „Na dobré stopě" „Zelená knížka", „Vzbouření na vsi", „Rodinné trampoty oficiála Třísky", „Racek má zpoždění". Za film „Akce B" byl v r. 1952 vyznamenán státní cenou. — Scénárista dr Ivan Bukovčan je spoluautorem námětu k filmu „Katka", spoluautorem scénáře dokumentárního filmu „Tatranský pohár", autorem scénáře filmu „Boj sa skončí zajtra" a autorem námětu a spoluautorem scénáře k filmu „Mladá srdce". — Kameraman Karol Krška natočil filmy „Varúj", „Vlčie diery", „Priehrada", „Mladá srdce". Za práci na filmu „Boj sa skončí zajtra" byl vyznamenán v r. 1951 státní cenou. — Hudební skladatel Tibor Andrašovan napsal hudbu k filmu „Katka". Filmový přehled 9/1954

Národní umělec Petr Jilemnický byl učitelem na Kysucku. Zde poznal zblízka bídu a zaostalost slovenských kopaničářů, vykořisťovaných vesnickými boháči, státem a církví, a jim věnoval svůj krásný román „Pole neorané", napsaný v době největší hospodářské krise a nejkrutějšího zotročení chudých zemědělců, v roce 1932. Hlavní myšlenkou, prostupující celým dílem, každou episodou románu i filmu, je růst postav k uvědomělosti. V tom je hluboký smysl cesty Pavla Húščavy do Vítkovic, v tom je smysl Koreskova působení na Pavla i odhalení Magátovy podlosti a pletich starosty Širance. Výsledkem je poznání, že proti organisovanému boji proletariátu jsou páni bezmocní. Sem dospívá Pavel Húščava, veliký příklad pro tehdejšího pracujícího člověka, strhující svými vlastnostmi a růstem k bojové uvědomělosti, jimiž může být příkladem i pro člověka dnešní doby. ... Poznámka: Vlado Bahna natočil jako svůj první celovečerní film podle vlastního námětu dokument o stavbě slovenské Trati mládeže „Ocelová cesta" (1950). Další jeho prací byl rovněž dokumentární film, tentokrát barevný „Dúha nad Slovenskem". Za tento dokument o výstavbě Slovenska po r. 1945 byl Vlado Bahna vyznamenán v r. 1952 státní cenou. — Vladimír Mináč, který zpracoval do scénáře román Jilemnického, je autorem námětu slovenského filmu „Boj sa skončí zajtra" (1951), — František Lukeš, Bahnův spolupracovník u kamery také při filmu „Dúha nad Slovenskem", natáčel v roce 1950 dokumentární film „Tatranský pohár". — Šimon Jurovský je autorem hudby slovenských filmů „Varúj" (1947), „Ocelová cesta" (1950) a „Lazy sa pohly" (1952). Filmový přehled 6/1954

Dílo klasika slovenské literatury, národního umělce Janka Jesenského, od jehož úmrtí uplynulo deset let, je zejména v Čechách poměrně málo známé. Možno proto jen uvítat, že se diváci mohou nyní seznámit alespoň s malou částí jeho díla, s filmovou veselohrou „Štvorylka" podle stejnojmenné Jesenského povídky. (V českém překladu vyšla naposledy v letošním roce ve sbírce povídek „Sluneční lázeň".) Filmové zpracování se od povídkové předlohy v mnoha směrech odlišuje, většina postav je převzata z jiných povídek Jesenského nebo bohatěji charakterově rozpracována, forma je po dramatické stránce daleko sevřenější a satiricky vyhrocenější, avšak to hlavní, autorův záměr vysmát se maloměšťákům, jejich malicherné nadutosti, omezenosti a sensacechtivosti, se autorům filmu podařilo zachovat a ještě podtrhnout. Učinili tak nejen s vkusem a s pietou k dílu Jesenského, ale navíc se jim podařilo téměř anekdotický příběh rozehrát s takovou dávkou humorných a nápaditých situací, že to „Štvorylku" nesporně řadí mezi naše úspěšné veselohry posledních let. Režiséry této první slovenské historické veselohry jsou Jozef Medveď, - mladý slovenský filmový pracovník, který po absolutoriu pražské filmové fakulty Akademie musických umění v roce 1952 pracoval jako režisér a scénárista v slovenském dokumentárním filmu, a laureát státní ceny Karol Krška, jemuž bylo u příležitosti desátého výročí znárodnění československé kinematografie uděleno vyznamenání „Za vynikající práci", za úspěšnou činnost v oboru umělecké filmové fotografie. V hraném uměleckém filmu debutoval jako kameraman v roce 1947, kdy s režisérem Martinem Fričem natočil první poválečný slovenský film „Varúj!". O rok později spolupracoval jako kameraman na filmu „Vlčie diery", v roce 1950 natočil film „Priehrada". Velkého úspěchu dosáhl filmovou fotografii snímku „Boj sa skončí zajtra", za niž byl v roce 1951 vyznamenán státní cenou II. stupně. Po spolupráci s režisérem Václavem Kubáskem na filmu „Mladé srdcia" natočil Karol Krška s laureátem státní ceny Josefem Machem první slovenský barevný film „Rodná zem". Filmový přehled 49/1955

Rýchlokvasný, porevolučný počin, snažiaci sa čerpať z úspešnej predlohy, ale filmársky odfláknutý.

Tento fim mal originálnu myšlienku, len bola povrchne spracovaná. Ako by si tvorcovia povedali, že to má byť na 90 minút a viac ani minútu. Pravdu povediac, čakal som od tohoto filmu viac. Charakterové vlastnosti postáv sa otáčali rôznym smerom, asi ako fúkal vietor ....

Jemný, emocionálny, avšak nie limonádový či tuctový film. Film pre každého i pre toho, kto vraví, že nemá rád sci-fi žáner. Výborný herecký výkon H.J.Osmenta (ale i medvedíka Teddyho O:) ). Kto sa šiel pozrieť na tento film s tým, že to malo byť dielo Stanleyho Kubricka, sústreďoval sa len na nepodstatné fakty typu, čo by bolo, keby .... Ja som sa od tejto myšlienky odosobnil a musím povedať, že sa Spielbergovi tento film vydaril.