darkrobyk

Jeden by se rád rozepsal o spoustě zajímavostí, ale všechny důležité shrnul don corleone ...tak to by bylo nošení dříví do lesa. Každopádně pro mne je Zeď jedním z nejlepších hudebních? rockových? no to je jedno, filmů. Popravdě řečeno, takovou vizuální žranici jsem od Alana Parkera nečekal. Velice podařené je skloubení složky hrané a animované. Animovaná část filmu je zčásti snová, zčásti bizarní, metaforická - něžný sex rostlin přechází v brutální zápas, kdy vagina nakonec požírá penis....letadla se mění v kříže, britská vlajka se mění v krvácející kříž, holubice pronásledovaná orlem a všudypřítomná zeď. Žáci ve škole bez tváří padají do obřího mlýnku na maso - všechny zprůměrovat, nikdo nevybočí. Hrůznost totalitních režimů - zkřížená kladiva, pozdravy, projevy. Rasismus. Válka. Justice - řvoucí zadnice se soudcovskou parukou nemá chybu. A nakonec - rozbití zdi, smíření, děti všech ras pospolu...a vynikající hudba, která nese příběh dopředu jako obří vlna tsunami. Stále a dokola si film pouštím a stále nemám dost...

Trojice mladistvých je velmi nesympatická a oni se ještě navíc chovají tak, s prominutím, debilně, že se nelze ztotožnit ani s jedním z nich. V jednu chvíli jsem si přál, aby už je konečně někdo oddělal. Nechápu, co tím scénárista sledoval, ale takhle by se snad ve skutečnosti chovat neměli. Ona už úvodní scéna vypadá zpočátku napínavě, ale v momentě, kdy pronásledovaná dívka za světla narazí hlavou do stromu, který má dva metry před sebou, si najednou řeknete: cha, vtipné, a je po napětí... Dost mi vadilo, že nebyla snaha, aby alespoň jedna postava se chovala tak, že s ní divák bude soucítit. A možná by bylo lepší, aby nepřežil nikdo. I když konec je nejasný, a třeba nikdo nakonec nepřežije...třeba...

Na dnešek jsem si umanul, že zůstanu doma, pustím si nějaké bezva horrory a budu se u toho hezky bát, nebo alespoň strach předstírat. Jenže, jenže nakonec jsem sáhl po něčem úplně jiném, po filmu CONTROL. Tenhle film je ovšem také svým způsobem strašidelný, smutný, mrazivý…hlavně když víte, co přibližně vás čeká. A jste-li fanoušky britské postpunkové skupiny JOY DIVISION, pak samozřejmě víte…a to já jsem. Smutná britská skupina, smutnější už jsou snad jen SWANS, působila krátce, nahrála dvě alba, a přesto se stala jednou z nejvýznamnějších kapel 80.let minulého století…a troufám si tvrdit, že moderní hudby vůbec. CONTROL natočil holandský fotograf a režisér videoklipů / např. U2 nebo Depech Mode/ ANTON CORBIJN a toto jest jeho debut. Film popisuje nejen osudy skupiny, ale především jejího charismatického zpěváka – IANA CURTISE. A musím říci, že jeho představitel – SAM RILEY – je opravdu skvělý. Chvílemi má člověk pocit, že sleduje skutečného CURTISE…. Osud člověka, kterého život vysál do poslední kapky. Přerod úspěšného zpěváka v trosku, jemuž se zbortil svět, rodina se rozpadla, nikdo mu nerozumí. Epileptické záchvaty ho stále častěji vrhají do náručí nočních můr. Smutek a beznaděj se vkrádá do jeho zoufalých očí, texty písní vypovídají o nezměrné bolesti, která se vpíjí do jeho duše a rve ji na cáry. A vy jen sledujete, a buď tušíte, nebo jako já víte, že tohle nedopadne dobře… V pouhých 23 letech se rozhodl pro dobrovolný odchod ze světa…světa, který ho odvrhnul, odcizil se mu, zatratil ho…v jeho představách. Otravu prášky přežil, ale když se mu později okolo krku omotala smyčka provazu, bylo rozhodnuto. Vše se odehrálo tak rychle – láhev alkoholu, depresivní film Stroszek v TV o společenském vyděděnci, záchvat a definitivní rozhodnutí – a přece IAN CURTIS celou svou bytostí k nezvratnému konci delší dobu směřoval. Černobílý obraz a fotografické vidění dává filmu, ve spojení s hudbou, onu atmosféru beznaděje a zoufalství. Radostné davy šílící pod pódiem jakoby neměly tušení, v jakém duševním rozpoložení se zpěvák nachází…a pomalé mrazení se stupňuje až k očekávané jistotě. To když jeho žena vstoupí do domu, který divák pozoruje z ulice, a po snad nekonečné chvíli ticha vydá ze sebe nelidský řev, řev hrůzy a ochromení, lásky a nenávisti, nekonečné, nekonečné bolesti. Malý lístek po sobě zanechal, napsal jej těsně před smrtí: Je to to jediné, co momentálně považuji za správné… Druhá deska vychází až po CURTISOVĚ smrti. Těsně po jejím natočení spáchal sebevraždu. Jmenuje se CLOSER a je skutečným hudebním milníkem. Není to punk tak, jak ho známe. Bývá označována jako cold wawe……chladná, tajemná, skličující, a přeci krásná. Na obalu je sousoší Máří Magdaleny plačící nad mrtvým Kristem…. No, půjdu si pustit nějaký ten horror, protože po tomhle filmu bych jen tak neusnul.

Jednoznačně nejslabší díl celé trilogie. Dlouho jsem mu nemohl přijít na chuť, ale s přibývajícími stále hloupějšími novými českými komediemi jsem si uvědomil, že až tak špatný díl to není. Kdo spal u moře, ví, jak pravdivá slova jsou: Ty cikády řvou jako krávy! A živelné zájezdy Čechů do Itálie vypadaly přesně tak, jak ukázal Troška. Mnozí už na to ale neradi vzpomínají. Ještě více mě při dalších sledováních zaujala jakási ironická nostalgie. Když Matoušková řekne: Zlatý komunisti, ty po mně nikdá nic nechtěli, a kdyby mně to na hlavu spadnout mělo, bylo jim to jedno...., jednoho až zamrazí. A s časovým odstupem, kdy retro je v módě, v TV drhnou normalizační seriály a archivní věci v hlavním vysílacím čase - Chalupáři počínaje a ...když nám pánbůh archiv dal konče, pak je to mrazení dvojnásobné. Stejně jako úvahy - ale jakýpak soudruzi, co sme si to sme si...a my vám to nevzali, ale oni.... A snaha být světoví není v tom, že začneme pracovat, ale že vše zakonzervujeme a uděláme z toho věčný skanzen. V určitých momentech tak přechází zdánlivý humor v břitkou satiru naší společnosti. Zatímco někdo se pošklíbne nad parodií Lenina, jiný si uvědomí, že komunisti jsou stálou součástí naší společnosti, kterou prosákli odshora dolů a nazpět....

Nejlepší díl celé trilogie - snad také proto, že co cenzura vystřihla Troškovi z prvního dílu, bylo částečně do druhého zakomponováno. Každopádně diváci se v létě 1989 hodně dobře bavili a scéna s policajty, tedy příslušníky VB, v závěru vyvolávala hurónské salvy smíchu. ,,Matoušková (sedající na koště), už zas? Vono nestačí, že vás dvakrát sestřelili?" Možná je problém v tom, když se Slunce sledují jen jako komedie...charaktery postav jsou totiž opravdu ze života a nastavují zrcadlo i mnohým z těch, co ani z venkova nejsou. Rozhodně soudobé české komedie nejen že nebaví, ale z větší části jsou vrcholem stupidity a trapnosti ( kam bohužel spadly i všechny Kameňáky....). Prosimvás, soudružky děvčata...hale předsedo, neurážej....

Mám sentimentální vztah zejména k prvnímu dílu. Jednak jsem jej viděl v klasickém venkovském kině na chmelové brigádě, jednak Hoštice mám coby kamenem dohodil, žijí tam moji dobří kamarádi a ještě k tomu často přes Hoštice jezdím vlakem, a to nejde nevzpomenout si větu: Hoštice, máme zpoždění, nezastavujem! A hlášky typu: toho králíka sníš, i kdybys tu měl sedět do rána, co by za to daly děti v Africe! či - jaký barvy si těm králíkům dal?ty jedovatý, ze školy, ale jen zelenou a modrou.... už také zlidověly. My se tenkrát v kině ohromně bavili a a netušili, že cenzura Troškovi přes deset minut vystřihala, a on proto na tenhle díl zanevřel. A kdo se občas na vsi pohyboval, či tam dokonce žil/žije, vám řekne, jak pravdivý obraz českého venkova Troška vykreslil. Soudruzi ovšem byli toho mínění, že naše spoluobčany z vesnice zesměšňuje...a mimochodem - ta scéna s hořícím lesem se opravdu stala, tehdejší skutečná Keliška běžela burcovat hasiče do hospody, ale ti, narozdíl od filmu, pravdu poznali a Kelišce se vysmáli. Ona totiž prý měla vždy nařízený budík na noc, kdy se lidi například vraceli ze zábav, aby mohla kontrolovat kdo, kde, s kým....

Plevel, ale pro nás jsou to květiny....všechno je možné, nezapomeň. V tomhle filmu určitě - pohřeb stařenky, jako fanynky Star Treku a zejména pana Spocka, s rakví mířící do...vesmíru....skoro...nemá chybu. Zesměšnění církevního obřadu a k tomu ještě probourání střechy kostela - nasaďte si vulkánské uši a přidejte se. A když sledujete pohřební vůz s Bettyninou tchýní, který má nádhernými květy vyvedený nápis -Stará škatule..... , pak není pochyb, že se jedná o povedenou britskou černohumornou komedii. Milý film s hezkými tanečními čísly a opravdu pohřebním humorem....

První polovina filmu k uzoufání nezajímavá a nudná. Taková podivná, kdyby alespoň dialogy za něco stály. Dívat se na film v noci, určitě ho nedokoukám a jdu spát. Což by nakonec byla škoda, jelikož druhá polovina, možná spíše poslední třetina, nebyla zlá. Sice se dalo ledascos předvídat, místy se ale i malé překvapení dostavilo. Z uzavřené spolubydlící se nakonec vyklube ( jak jinak...) nervově vyšinutý vraždící maniak. A musím přiznat, že obě herečky nakonec sehrály svůj part velmi dobře a v závěru přesvědčivě. Typická ukázka thrilleru první poloviny 90.let - trocha erotiky, trocha napětí a na konci boj o život.

Ta-dam-dam, vrtulník, ta-dam-dam, zasněžená pláň, ta-dam-dam, běžící pes, dam-dam-dam, jenže to není pes... Věc, podle povídky Johna W.Campbella-napsal pod pseudonymen Don A. Stuart-,,Kdo je tam?", byla zfilmována dvakrát. Poprvé v roce 1951 a upřímně mně se moc nelíbí a nelíbila se ani autorovi, který byl zejména zklamán nedodržením hlavní myšlenky ohledně věci - její schopnost dokonale se přizpůsobovat - vytvářet duplikáty. Druhé zfilmování by se mu určitě líbilo mnohem více, leč toho se nedožil...(+1971).Pro mne je Věc vedle Vetřelce jedním z nejpůsobivějších sci-fi horrorů. Dokonalá hudba (aby ne, když síly spojili E.Moriccone a J.Carpenter), mrazivá atmosféra ( nejen díky sněhu a ledu Antarktidy), skvělý K.Russell a naprosto báječné mechanické efekty ( S.Winston, R.Bottin) - ať se jde ILM bodnout se svými počítači. Zajímavé je, že film získal cenu za nejstručnější scénář roku. Carpenter se zaměřil zejména na vykreslení působivé atmosféry a rozličných proměn věci. A ještě mě zaujalo, že v německé distribuci je film uváděn pod možná výstižnějším názvem - Věc z jiného světa.

Musím přiznat, že film se mi začal líbit až po třetím zhlédnutí. Nejspíš proto, že jsem silně ovlivněn rozsáhlou povídkou H.G.Wellse, podle kterého je natočen. A na okraj, původní film z 50.let se mi líbil, snad proto, že už to je hodně dávno, kdy jsem ho viděl poprvé. A měl v sobě takový zvláštní tajemný náboj....Každopádně, jak už to bývá, kniha je naprosto skvělá - stále musím oceňovat, jak svižně a aktuálně je napsaná, jak nadčasová, jak vůbec nepůsobí staře...Wells byl prostě génius a k tomu skvělý vypravěč. A například scény masového pochodu či destrukce jsou tak neuvěřitelně realisticky brutální, že stále nechápu, proč někdo nenatočí film přesně podle předlohy ( jasně, protože film přesně podle knihy nikdy zkrátka natočit nejde....). Ovšem určité pasáže z knihy mi přišly daleko děsivější a napínavější, než jak příběh převedl na plátno Spielberg. A možná i přenesení do současnosti dalo celkovému vyznění úplně jiný rámec. Ne možná, ale určitě. To, jak se lidé zpustošenou krajinou plahočili pěšky, či s koňským povozem ( auta byla ještě vzácností), vytvářelo ještě větší pocit bezvýchodnosti. Napoprvé byl pro mne film zklamáním, a nejen proto, že T.Cruise dvakrát nemusím. Později jsem zi začal všímat výtvarné stránky a musím uznat, že některé obrazy - zejména útoků Marťanů - jakoby do sebe nasály něco z temné tajemnosti knihy. Scéna, kdy se naproti přístavu vynoří z lesa a mlhy marťanské stroje, měla v sobě cosi nádherného a neskutečně děsivého současně. A moment, kdy T.Cruise běží ulicí a ulpívá na něm popel ze spálených těl, byl až mrazivý. Tož, závěrem - nepopasoval se Spielberg s Marťany až tak špatně. A ještě - ze stejného roku je i Invaze světů. Bohužel dopadla neslavně, byť se poněkud více snažila držet napsané předlohy, za což jsem jí musel dát hvězdičku. Holt každý není Spielbergem - naštěstí.