dubinak

Neskutečná energie Zdeňka Svěráka a jeho bezkonkurenčního hraní v minimalistické netradiční hře od Cimrmana. Dokážu si ho snad i představit v nějakém vtipném monodramatu, on by to totiž zvládl na jedničku. Hned za ním stojí Smoljak v roli vtipného skrčka alias pana ředitele. UŽ MĚ TO NA MOU DUŠI ŽÁDNÁ LEGRACE!

Když neúčinkuje ve hře od Cimrmana Svěrák, většinou mi tam dost chybí. Zrovna ve Švestce to ale tahá Smoljak za něj a Petr Brukner jakbysmet. Parádní opakování vět a motivů, navíc extrémně vtipná přítomnost dam s maskami na tvářích z různých společenských vrstev a jako bonus skleróza.

Opět skvělá, poučná hra, která karikuje spoustu slavných českých literátů, ale asi se nevyrovná třeba Dobytí severního pólu nebo Záskoku. Každopádně pro mě je absolutně nedůležité nějaké srovnávání, důležité je, že kvalitou je Cimrman vždy nad nadprůměrem a ještě dál a tyto hry mě nepřestanou nikdy bavit. Na srovnání je tam potom tak maximálně množství vtipných replik a ty já počítat rozhodně nebudu.

Kayako mě asi nikdy nenechá klidnou. Chtěla jsem se přesvědčit, jestli je americký remake opravdu lepší, protože moje vzpomínky a zážitky, když mi bylo asi třináct, napovídají, že klidnou noc jsem pak opravdu neměla. To dnes asi už nebude tento případ. Kdykoliv přišla na scénu Kayako, husina byla zárukou, ale okolní příběh, omáčka a řemeslná práce je opravdu velmi bídná a děj je dosti špatně stravitelný oproti US verzi, takže to není takový ten plnohodnotný hororový zážitek. Stopáž je vzhledem k tomu sice velmi sympatická a přes to, že je strašení docela kvalitní a nadmíru znepokojivé, nevyrovná to ten zbytek. Na dvojku kouknu možná někdy, až se mi bude chtít a porovnám.

Paul Verhoeven je zahádář a je vidět, že si opravdu rád hraje s divákem i s hrdiny svých filmů na kočku a myš. Elle je velice kontroverzní případ, který ve mně vyvolal mnoho smíšených pocitů. Musím ale říct, že převládají ty dobré. Po celou dobu má příběh takový ten eroticky tajemný ''basic'' nádech, vše je ponořeno do spletitosti zdejších komplikovaných vztahů a ještě komplikovanějšího chování hlavní hrdinky, kterou mimochodem zahrála Isabelle Huppert opravdu oscarově. Navíc každých pár minut zazní, ze strany sympatické silné nezávislé ženy, výborné hlášky, které mi zážitek rozhodně nerušily. Co mě malinko zklamalo je, že se zápletka rozšifrovala velmi rychle a my tak neměli moc šanci dumat a další věc, co mě malinko zklamala byl celý ten vztah Michele ke svému ,,trýzniteli". Zkrátka a dobře byly pasáže, které bych ze scénáře vyškrtla a táhla příběh trochu jiným směrem, protože do té doby jsem měla zážitek velice intenzivní až znepokojující. Za ten slabší scénář ke konci je to na pouhé čtyři obstojné.

Parádní výkon Zdeňka Svěráka ve stěžejní roli. Fakt jsem se válela smíchy. Divadlo Járy Cimrmana mi​ zažene i ty největší chmury a speciálně Záskok je velice nadprůměrný.

Velice průměrná, zmatená přestřelka, která má sice styl, ale v tom chaosu ani není vidět. Ještě když vám jdou na festivalu vložené titulky jednou moc dozadu, jednou moc dopředu, je z toho opravdová šifra. Kdo je kdo a kdo je s kým jsem rozeznala zhruba v polovině stopáže. I přes tato malá nedorozumění musím říct, že herecké výkony, vtipné hlášky a retro look táhnou tento snímek nahoru. Nejvíce potěšil Sharlto Copley, který tam měl zářez za zářezem. Potěšil i poněkud ostřejší závěr, ale to by nebyl Ben Wheatley. (Febio Fest 2017)

Tak hlavně si nepouštějte Raw s očekáváním hororu. Prvky tam samozřejmě jsou, ale jsou spíše odmocněné okolními situacemi, které jsou hlavně vtipné, někdy trapně vtipné, jindy absurdní a nebo zkrátka nechutné. Žánr psychologický bych osobně odsud asi vymazala, i když by se o tom dalo polemizovat. Raw je každopádně pro okrajové publikum, nesedne všem už kvůli svému námětu, potažmo explicitním scénám o kanibalismu. Tento francouzský artový snímek okouzlí cílovou skupinu asi hlavně humorem a nevšedním prostředím veterinářské školy. Hlavní hrdinka je navíc velice sympatická a vedlejší postavy groteskní. Já ani nevím, jak slovy Raw co nejvěrněji přiblížit, tohle se musí prostě zažít. Co vím, ale s jistotou je, že ho chci určitě vidět znovu. (Weird Europe 2017)

Nocturama mi od samého začátku nedovolila se ani nadechnout. Vizuál, hudební podmaz i záběry, o kterých netušíte, co znamenají byly opravdu uhrančivé. Parta mladých Francouzů působí opravdu velmi lidsky a v podstatě jejich záměry chápete. Škoda, že ten napínavý rozjezd tak nějak vyšuměl. Projekci jako takovou jsem si užila moc. Bavilo mě, jak lehkomyslně si mladí užívají luxusu v obchodním domě, zatímco venku panuje chaos. Bezprostředně po projekci jsem ale věděla, že musím dát tři, protože to zkrátka nevybublalo tolik, jak bych asi očekávala. Postupem času jsem ale na Nocturamu vzpomínala pořád častěji. Je lepší nečekat od tohoto artového snímku myšlenky, hloubání, pointu nebo filozofii. Zkrátka se nechte uhranout záběry na výrazy a pocity zdejších postav. Je možné, že názor na tento snímek se vám několikrát změní jako mě, protože vzpomínky na pocity při projekci byly silnější než otázky: Proč pořádně nevysvětlili, proč to udělali? Nic nečekejte a dostanete víc. (Weird Europe 2017)

1. série ze vcelku nudného, předvídatelného pilotního dílu ve stylu Big Brothera, se ve čtvrtce seriálu zrodila opravdu hutná paranoia, v půlce se na svět vynořila docela obstojná mindfuck pointa, která by mě na začátku nejspíše nikdy nenapadla a nakonec se ještě přitvrdilo. Od mysteriózna, přes sci-fi až k hororu, to je Wayward Pines v jedné větě. Konec řady opravdu potěšil svou poctivou, nekompromisní hororovou gradací a na druhou sérii je, sice s absencí pár hlavních aktérů, slušně našlápnuto. K mým obavám, podle zdejších ohlasů, ale asi k velmi průměrné. No uvidíme. 2. série dopadla podle předpokladů. Začátek převážně nudil kvůli tomu, že se děj odehrává později než první řada, hlavní známé postavy mizí do pozadí a vedlejší neznámé do popředí, což je možná trochu na škodu. Tím, že se k nadvládě dostala První generace, seriál pomalu ale jistě klesá na kvalitě, protože se zkrátka scénář musel zaměřit na flashbacky, vysvětlování dřívějších nejasností a upřesňování zdejších vztahů. Po druhé polovině druhé série musím naštěstí konstatovat, že rapidně zase vyhrabala děj z nudy a i když to není taková pecka jako předtím, za pěkný otevřený nebo případný návazný díl na třetí řadu palec nahoru. Za mě ale druhá řada tahá tento seriál dolů, jinak bych dala hvězdy čtyři.