Telemachus

Jedničce jsem dal 4/5 a přestože se mi tuze nelíbil vizuál, který doslova degradoval scény jako "fremenská zahrada", byla to vlastně relativně důstojná adaptace. Ani dvojka nezačíná vůbec špatně – je tam Irulan i Shaddam (byť Christopher Walken je podle mě špatný casting), linie s Paulem i Chani má celkem solidní dynamiku, totéž Stilgar a Jessica, Hanz se dokonce pokusil o zajímavý soundtrack. A pak se to všechno po... roztříštilo. Ač stopáž není vyloženě krátká, postihla dramaturgii podivná zkratkovitost s paradoxní snahou o dlouhé detaily, kde se až do konce filmu střídají náhodné výjevy z románu – Reverend Mother z Jessicy udělají prakticky ihned, jak dorazí do síče, pouštní myška se doslova mihne a už ji Paul chce za své jméno, mladý mahdí se vydá na pouť, kde musí být sám, ale hned na dalším kopci už čeká Zendaya, pouť nedokončí, následuje prostřih na náhodné harkonenské násilí a hned, v řádu minut, si jde Paul chytit největšího červa, jakého kdy viděli. Character building = 0. Zároveň to působí, že se to všechno odehrává na ploše dvou dnů. Někde mezitím sbalil Chani, protože následuje PG-13 sex scene. Jessica je nyní potetovaná a odchází na jih. Infra Gieda Prime je potom napůl zajímavý počin a napůl šílené kameramanské self-porno. Scéna samotná je dobrá, tak nebudu říkat, že je to vítězství formy nad obsahem – to si nechám až nakonec. Gieda pomyslně rozděluje film napůl a zároveň je to jediné místo, kde jsem cítil autorův rukopis, a to když Lea Sydoux uvádí v realitu alternativní plán s Feidem. Následuje povinné, ale zcela náhodně umístěné Guerniho pirátské období, které alespoň trochu dává tušit, že uplynulo zhrhuba několik týdnů – možná až dva měsíce. Scéna s vodou života je asi poslední úsek, kde mi to ještě s odřenýma ušima dává smysl. Alliino zjevení je pak dost možná nejlepší přidaný prvek, ale vzhledem k tomu, že zde už měla být dávno na světě, to stejně má hořkou příchuť. Guerni neřekl Stilovi ani "čau" a děj se nyní prakticky omezuje na Stilovy výkříiky "Lisan-al-ghaíb" a pohledy na ublíženou a naštvanou Zendayu s Rambo-šátkem na hlavě. Stilgar je nyní už čistě comic-relief character a... Imperiální trůn přilétá na Arrakis. Celé Paulovo "já nechci být zlý" období, kdy si s Chani pořídí dítě a chce být hodný Fremen z jihu, co občas rozbije Harkonnenům harvestr, je v hajzlu lusknutím prstu. Proč mi to vadí? Protože tohle není Tom Bombadil. Zabití Leta II. Rabbanem a sardaukary je katalyzátor Paulova fanatizmu! Bez toho je Paul buď kladná postava (1984), nebo záporná postava (2023). Paul je toliko zajímavá postava, protože není ani jedno. Skoro to působí, jako kdyby tato Duna byla remakem té Lynchovy, nikoli novou adaptací. Shaddmův trůnní sál je pak selháním představivosti s nulovou produkční hodnotou – to je filmařsky neodpustitelné. Celá scéna je +- degradována na obyčejné mlácení protagonisty s antagonistou. Neurotoxin chybí. Chani po boku chybí, protože je pořád chuděra ublížená. A víte, kdo ještě chybí? Gilda! Alias katalyzátor této zásadní scény 🙂 A to už je zhruba to nejabsurdnější. Gilda se totiž správně přikloní na Paulovu stranu, protože bez koření neexistuje vesmírné cestování. A je to Gilda, kdo velkorody nad Arrakis otočí a pošle je domů – To je ten (f-word) epický moment, kdy Shaddam na celé čáře prohraje. Pro mě nejlepší moment z celé Duny! Ne, tady se válkychtivý Guerny vrhne do lodi a jde ty velkorody na orbitě pobít holýma rukama asi. To je tak šíleně stupidní, až je mi z toho stydno. A nezlobte se na mě, ale naštvaňoučká Chani, která nejenže nestojí Paulovi po boku, ale jde si plná zlosti a frustrace zajezdit na červovi, to je tak absurdní degradace skvěle napsané ženské postavy, že bych to nejradši z fleku hodil do odpadu. Villeneuve tak podle mě Dunu vůbec nepochopil a ponížil ji na relativně obstojné akční dobrodružství, které nevyžaduje divákovo soustředění nebo přemýšlení. Takže ač si Duna zasloužila velkorozpočtovou adaptaci, rozhodně si nezasloužil pop-cornový blockbuster.

Yellowstone S3 aneb jak řídit Dodge RAM 3500 divočinou a vypadat u toho kurevsky dobře! Trojka – překvapivě, protože o jedničce a dvojce moc vysoké mínění nemám – nebyla vůbec špatná. Vykašlali se na glorifikované psychické a grafické násilí ala Game of Thrones a konečně přestali zastírat, že jde o cokoli jiného než moderní Dynastii. A v momentě, kdy začalo jít o vysokou hru magnátů vs. majitelů pozemků o velikosti Austrálie, o jejich vzájemné mocenské hrátky – včetně nejvyšší politiky – a plnokrevné rodinné soap drama okořeněné mocnými záběry Montany, tak mě to konečně dostalo a chytlo. Začalo mě zajímat, co se děje s postavami, nebo jaké jsou jejich motivace, a světe div se, celá skládačka prostě funguje dobře. Docela by mě zajímalo, nakolik je to díky zásahům Kevina Costnera, osobně si myslím, že do hodně velké míry. Jeho rukopis je dobře čitelný a většina sezóny na mě dýchala tancem s vlky. Až jsem si úplně někde kolem prostředka říkal, že tu už chybí jen Will Patton. No a ejhle! Doufám, že budou pokračovat v nastoleném trendu a nevrátí se zvraty pro zvraty.

Jaysus!