malle_babbe

Za některé scénáristické fauly by se měly odebírat hvězdičky automaticky. Například pravidlo "Scénáristo, nevíš, jak vygradovat děj? Vezmi libovolnou ženskou postavu a udělej z ní úplnou krávu. To nevadí, že to nepasuje ani do děje, ani k postavě samotné, ani k výskytu v reálném světě. Nevíš znova? Tak další ženskou postavu!" by člověk skoro řekl, že už ze scénáristických příruček vymizelo v roce raz dva, ale evidentně v českých štábech stále zůstává dobře schraňovaných pár exemplářů.

Nikdy mi nebylo jasné, v čem přesně spočívá ono riziko nápodoby, o němž se často mluví u zoufalců tohoto typu. Po tomto filmu a hlavně po debatě po něm už mi to jasné je. Rozjuchané moderátorky v žoviálním duchu chrlí nesmyslné detailní informace a považují to zřejmě za nějaký typ vzdělání nebo žurnalistiky. Publikum se zajímá o co nejvíce detailů ze života pachatele-celebrity. Na facebooku má paní divačka problém s tím, že vraždy jsou ve filmu nudné. Schopnost rozlišit mezi tím, jestli se díváme na fiktivní detektivku nebo reálný případ, je nulová, stejně tak schopnost empatie k obětem. Nejméně děsivě nakonec působí profesionální cynismus přítomného detektiva, kterému jedinému aspoň věříte, že ani na chvíli nepomyslí na to, že kdyby vrah dál zabíjel náhodné něčí blízké, byl by z toho zajímavější film nebo lépe lajkovaný podcast. Tvůrcům jedna hvězdička za motiv pozůstalého pejska a za to, že občas místo zmrda sledujeme ty, kterým je ukraden (s výjimkou obětí), a mínus zbytek hvězdiček za to, že nedomysleli, co s jejich filmem bude dělat publikum.

Boomeři zas dostali kapesné, aby si natočili biják o mládeži. Odpusť, daňový poplatníku.

Katastrofické filmy se točí podle toho, čeho se kdo nejvíc bojí. Někdo teroristických útoků, někdo vody. Řemeslně dobře provedená učebnice nizozemských a belgických reálií, po níž pochopíte, proč Nizozemcům tak vadí klimatická změna i proč Belgičané v případě jakékoli katastrofy omezí práva jednotlivce jako první a Nizozemci jako poslední. A řešení, které vymyslí nizozemský premiér poté, co projde katarzí a uvědomí se, jak se to s vyhlídkami člověk versus příroda má, je opět takové nizozemské... Protože (pozor, spoiler), nikdo, ale opravdu nikdo nebude sahat na rotterdamský přístav, zvlášť ne Belgičané.

No já nevím, no. Vytváření souznění s obětí tím že celý film mlčí a všichni s ní jednají přezíravě, včetně závěrečných titulků (všichni s migračním pozadím křestní jméno, všichni Němci jméno, příjmení, titul, profese)? A soud, který chce jako důkaz domácího násilí, aby se odehrávalo na veřejnosti? 2017, jo?

Jejda jejda, to se ale nepovedlo. Wikipedie sice tvrdí, že film vznikl podle literární předlohy, výsledek ale spíše dělá dojem, že jej natočil někdo, kdo za celý život zhlédl pouze Matrix, Šípkovou Růženku a Winnetoua a ze školy si pamatuje něco málo z teorie totalitarismu. Divák marně čeká na mrknutí, že se přece jen jedná o parodii, této interpretaci ale bohužel brání smrtelně vážně se beroucí poker fejsy protagonistů. Byť hlavní poselství je samozřejmě chvályhodné: legenda o moru stále funguje a před "vlastním" státem se je třeba mít na pozoru již v okamžiku, kdy chce v metru nahlížet do vašich dokladů.

Film má jednu velkou výhodu: je možné ho bez ztráty v prekladu prezentovat zahraničním kolegům, protože jazyk recitace prkenných hesel je tak patetický, že mizí jazyková bariéra. Možná právě bez porozumění jazyku (a diváckého očekávání děje) film poskytuje největší zážitek - přestože zvolený formát vizuálně nápaditých obrazů, které by se na místě daly každý zvlášť rámovat (vcetně velmi individualizovaného pojetí staroměstské exekuce, odhlížejícího od jejího veřejného charakteru), by se spíše hodil na jiné místo než televize. Češtinou nevládnoucí divák se krom toho může spolehnout, že pokud je něco důležité, obdrží k tomu popisek, jako v každé správné učebnici. Fajnšmekrům se navíc tvůrci rozhodli ukázat, že mají načteno, a tak zařadili zlověstnou kometu, Elisabethin copánek a mnicha pobíhajícího po bitevním poli s obrazem Panny Marie. To zásadní se ale do oživlého obrazu nevešlo: odpověď na otázku proč (si postavy rozbíjejí hlavu, intrikují, trpí). Nelze si nevzpomenout na slavný výrok přední české specialistky na raně novověké Public History (která tentokrát figurovala na straně tvůrců), jež v komentáři k velkofilmu Marie Terezie prohlásila, že je to pro historika asi podobná podívaná jako když se gynekolog dívá na porno. Nabízí se otázka, zda má tedy smysl místo porna točit anatomické učebnice...

Vzpomínkový akt německé ZDF k výročí finanční krize 2008. K pochopení ničeho, natož jejích příčin, to sice dobré není, a zjednodušený, předimenzovaný, psychologizující příběh, který by se stejně tak mohl odehrávat na dětském hřišti, spolehlivě přebije jakékoli vážně míněné vyjádření k vině (snad kromě úžasu nad seriálem sugerovanou banalitou celého prostředí), ale přece jen jednu očistnou zásluhu je třeba seriálu připsat: ekonomové nyní vědí, jak se cítí historik, když se dívá na historický film.

Člověk si v jistém věku začne myslet, že už je dost otrlý, než aby ho opravdu důkladně vyvedlo z míry něco jiného než dokument. Omyl. Návod k použití Dvojitého milence: nic předem nečíst a hlavně jít na film do kina. Nejen kvůli tomu, co se děje na plátně, ale i před ním.

Při čtení popisu filmu: to je ale dobrý nápad! Při vyprávění filmu po skončení: to byl ale dobrý nápad! Během sledování filmu: to je tak strašná nuda! A proč si scénáristé během natáčení scén (chraň bůh kritizovat, že staršímu člověku trvají běžné úkony akčního hrdiny o něco déle) nepřečetli alespoň něco o nacismu, díky čemuž by pak nemuseli používat nejbéčkovější klišé? Odpředstavit postavu jako nacistu pomocí toho, že má ve skříni SS-uniformu a na nočním stolku Mein Kampf si může dovolit politická satira (skvěle funkční například ve Familie Braun), ale ne vážně míněné drama.