Felliniclub

V 80. letech se mi ten film zdál tak "přííííííšerně blbej", až se mi, jak se to někdy stává, po třiceti letech začalo zdát, že trošku předběhl dobu. Přesněji řečeno svého diváka. Možná blbým zůstal a já blbnu s ním. (Podobně to mám s některými filmy Chytilové.) Ale vážně, nechcete harmonium?

Nevyrovnaný film, ale je asi dobře, že vznikl. Třeba ho někdo bude chtít překonat a natočí příběh skutečných Lidic. Většina podstatných věci už zde byla řečena (např. Marigold, nebo ach, srovnání s Vyšším principem). Méně zkrátka bývá více, bylo až příliš cítit, že o Lidice tu tolik nejde, měl vzniknout velkofilm a ta manipulace bolí. Čeští páni režiséři a režisérky, mohli byste prosím přestat podceňovat českého diváka? Film má ale i hezká místa a podobně jako v Želarech by autoři měli dostat nůžky a zabrat. Kupodivu se mi nejvíce zatajil dech v úvodních třech vteřinách scény atentátu, kde je nejprve detail na logo mercedesu na poklici Heydrichova auta a prostřih na osu atentátníkova kola. Kola dějin jako kolečka, která do sebe zapadla a spustila vražedný mechanismus.

"Všechno se náám otevírááááá".....Discopříběh se prostě veze na vlně nostalgie, těch songů je tam možná až moc a celé je to tak trochu vyšisovaný dobový plakát, které visely v kdekterém pokojíčku, ale taťka Potměšil je nátělníkově věrohodný a atmosféra místy sedí, takže to zachvěje osrdím, ok, zbytek je kýč....(Svoboda není Forman a David není Suchý).

...a světlo nahradila tma...

Film, který stárne KRÁSNĚ.

Výjimečná.

Ať si Lecter cítí, co chce, já cítím, že TOHLE čpí zdechlinou, takže je to odpad!

Jedna hvězda s nádechem rozkládajícího se odpadu. V úvodu filmu se vyskytuje Dolejšův (L.Sobota) americký dědeček, kterého hraje devadesátiletý Jára Kohout. Bohužel v průběhu natáčení zemřel. Ta jedna hvězda je za výpověď o českém bahně 90. let, i ty filmy podle toho vypadaly. Ale po letech se stává jejich pachuť něčím příznačným a snad u Věry Chytilové s Bohušem Všechnysiváskúpím skoro vizionářským. Ve scéně, kde Dolejš uléhá na kulečníkový stůl v baru, kde pracuje, a přikrývá se (asi spacákem), mě napadlo totéž, co Enšpígla - co by z toho všeho asi dokázal udělat Veber (a Richard!).

Působivý film, který realisticky podává průběh atentátu na protektora Heydricha. Obsahuje mnoho drobných detailů, které si vychutná ten, kdo o atentátu něco zná, např. před Heydrichovým autem přijíždějícím do Panenských Břežan přejede jeho synek na kole, příští rok zahyne pod koly náklaďáku. Pozornost je také věnována vztahu Heydricha a Canarise. Film sice působí poněkud nekompaktně, ale je mnohem věrohodnější než Tmavomodrý svět.

Rozumný a věcný pořad pro lidi, kteří chtějí vylepšit/změnit svoje bydlení. Realistické rozpočty a výsledky změn jsou kladem oproti konkurenčnímu stavění na Primě. Méně juchání, zato více inspirace. Mínus je ale moderátorka, jejíž hlas je bohužel hodně nepříjemný.