Steffa.

Linie příběhu se krásně propojují a tvoří citlivě vyprávěný příběh o lidském neštěstí, obětavosti, touze, ale i splněných přáních. Je v něm několik dojemných momentů (například, když si chlapec nosící kufřík sedne v obchodě s televizemi a zadívá se na obrazovku, na které právě běží animovaný film a člověku dojde, že se vlastně jedná o malého chlapce, který se už teď tahá po nocích tmou a prodává zbytečnosti, aby se uživil, ale i chvíle, kdy rikša vezme dívku do aleje stromů, ze kterých neustále padají květy, tak, jak to prožívala, když byla ještě mladá a plná naděje do budoucnosti, která ale dopadla úplně jinak).

Film krásně ukazuje, že je možné dělat jakoukoli práci tak, aby měla smysl a abychom z ní měli dobrý pocit (nedalo se srovnat, když mrtvé na odchod připravoval tento mladík, nebo když cizí muži bez zájmu a citlivosti dávali do rakve mladíkova otce). Když byla přítomna i jeho manželka, pochopila, že tato práce není nic, za co by se u svého manžela měla stydět. Film je něčím na rozmezí mezi komedií a dramatem.

Extrémně působivý film, ve kterém se postupně odhaluje vzájemné „soužití“ žen, intriky, faleš i ztráta jejich vlastní individuality. Jedinou jejich snahou je, aby se před jejich domem vyvěsily červené lampiony na znamení toho, že pán dnešní noc stráví u nich. Se ženami je zacházeno bez úcty, nemají téměř žádnou hodnotu a porušení pravidel se krutě trestá. A některé ženy se ještě snaží získat pro sebe lepší pozici způsobením jakéhokoli zla zbývajícím ženám.

Ačkoli ve filmu umírají hromady lidí, není to tím stěžejním. Tím je přátelský vztah dvou mužů, ačkoli jeden je policista a druhý nájemný vrah. Film nám však Jeffreyho předkládá tak, že ho začínáme vnímat jako kladnou postavu a držíme mu palce. Ve filmu je také krásně vystavěna mizanscéna, která symbolicky vytváří kontrast mezi dobrem a zlem (obleky postav jsou černé nebo bílé, v různých časových sekvencích se vrací záběry na kostel – místo úniku, do kterého se protagonista stále navrací, v kostele se také vyskytuje bílá holubice, zatímco když je venku střelba, z křoví vylétají černí ptáci atd.)

Film nás pomocí flashbacků postupně seznamuje s minulostí obou hlavních hrdinů, která je velmi dramatická, proto se není čemu divit, že jsou hrdinové svou minulostí poznamenaní. Ve filmu je také často řeč o sebevraždách (například když se jeden ze spolužáků zabije skokem z budovy, nikdo tomu vlastně ani nepřikládá velkou důležitost, nebo když Yuki povídá, že dítě v ní spáchalo sebevraždu atd.), což by mohlo divákům připadat poněkud zvláštní, avšak v Japonsku je sebevražda ve filmech něčím zcela běžným a vítaným.

Film na mě byl doslova přeslazený. Na začátku vidíme psa, který přijde o páníčka a cestou zažívá mnohé krušné chvíle (jeden muž se ho pokouší bít lopatou, z čehož pramení i fenčin strach z předmětů podobného tvaru a materiálu, na což jsme ve filmu mnohokrát upozorňování flashbacky), než se dostane právě do útulku ke Kanzakimu. Dále je celý film o tom, že se Kanzaki tuto fenku se štěňaty pokouší zachránit, neboť to slíbil své dceři po tom, co se dozvěděla, jakou práci je vlastně její otec nucen dělat. Ačkoli se film zabývá vážným tématem a je dokonce natočen podle skutečné události, působil na mne spíše jako líbivý příběh pro děti plný psíků a holčiček v růžových oblečcích, kteří se uráží na své tatínky, když se jim něco nelíbí.

Větší část filmu se zabývá právě Šingenovým dvojníkem, který se musí naučit vystupovat tak, aby nebyl od originálu k rozeznání. Daří se mu to velmi dobře, avšak jediný, koho neobalamutí hned na poprvé, je malé dítě. To jediné cítí pravdu, avšak později i ono uvěří a nového strýce si velmi zamiluje. Všichni se k novému vládci chovají s úctou, která také působí velmi důvěryhodně. Vypadá to, že si navzájem skutečně všichni přirostli k srdci, což je ale vyvráceno ve chvíli, kdy je lež odhalena a dvojník je bez úcty vyhnán jako obyčejný zloděj a předchozí roky jako by ani neexistovaly.

Film byl naprosto šílený, ale po uležení prvních dojmů, dá se říct šílený v dobrém slova smyslu. Samotný příběh filmu je velmi nečekaný, avšak všechno do sebe skvěle pasuje, žádný prvek ve filmu není bez smyslu a promyšlení. Film hodně využívá flashbacků pro objasnění některých částí děje. Zajímavé jsou také subjektivně zabarvené scény, kdy vidíme pomocí prostřihů scénu, jak se opravdu děje, ale také, jak ji vnímá protagonista, což se od reality dost liší a vytváří to tak zajímavý kontrast. Za pozornost též stojí osvětlení, které v mnoha scénách zvýrazňuje některou postavu, zatímco ostatní jsou skryty v šeru, není jim vidět do tváří.

Tématika a vlastně i hlavní zápletka filmu - incest se mi docela protivila, proti zpracování však víceméně nemohu nic namítnout. Během filmu jsme neustále nuceni měnit své hypotézy, neboť pravda je nám odhalována velmi pomalu, protože narace je spíše omezená. Film ve skutečnosti také nemá jasně dané, kdo je vlastně záporná postava, protože oba dva, protagonista i antagonista jsou vlastně něčím vinni, uškodili si navzájem a film tedy funguje na základě vzájemné pomsty.

Tento animovaný film je především vtipný, a to nejen svým animovaným zobrazením (například když Sindibád a posádka lodi prchají na koních před zlým vezírem a koně hopsají podle toho, jak těžký člověk na nich sedí), ale i hláškami řečenými ve filmu (především oslovení pekelný netopýr).