Cival

Takový milý film o lásce k tanci... kterým Ritchie řve, že na to pořád ještě má. I koule.

"You guys are definitely on my shit list!" Žeru tu sedmdesátkovou atmosféru. Vypitýho chlápka, co je nasranej a povídá si s hlavou pohozenou na předním sedadle. Už jen za scénu na hřbitově ten film musím milovat.

I Rychle a zběsile může být lehce filozofickým manifestem.

Horší než Crash. Na takové látky je Kramera škoda, je vidět, že řemeslo má v ruce (a ten náznak akční scény vyšel výborně), ale jako scenárista nic moc zajímavého nepřináší - Crossing Over je další z mozaiek ve stylu Traffic, Crash a Nelidský kšeft, kde se různá etnika potýkají s různými problémy v současné Americe. Jenže to vede jen k další plakátové agitce za lepší svět, bez pořádného náboje.

ROFL aneb Romance Only For Ladies... and Losers. 30% a baseball nezapomenutelný.

Generační noční můra, kterou si my všichni - děti osmdesátých let - pamatujeme z dětství, aniž bychom vůbec znali její název. Škoda internetu a jeho neomezených informačních dálav. Mohli jsme se navždy dohadovat, čím že nám to vyplachovali hlavy.

Výjimečný comics se velmi věrně otiskl na plátno. Nic víc, ale ani o moc méně. Film je samozřejmě trochu chudší, byť neoklešťuje Mooreovu vizi o žádné zásadnější myšlenky. Ale čte za vás, efektně zhmotňuje a rozhýbává a přitom občas něco málo vypustí a něco zjednoduší - vlastními podněty ovšem nepřispěje vůbec (nemluvíme-li o naleštěném videoklipovém zpracování). Filmovým Watchmenům nejvíc škodí že nemají svébytný dramatický tvar, jsou jen ekvivalentem předlohy, v níž podrobné pročítání kapitolu po kapitole nebylo tak úmorné a monotónní. Asi bych víc ocenil opravdovou "adaptaci", kdy stejný příběh zvládne strhnout na papíře i ve filmu. Tady nakonec jasně vítězí papír, film je jen sympatickým odleskem.

70%. Cukrkandlová hollywoodská člověčina a přesně ten typ filmu, jenž mě naprosto ničím neinspiruje. Elegantně dojemné momenty se tu střídají s pasážemi jako stvořenými pro cynické (ale trefné) glosy hrdinů Tropické bouře. Zapomenutelně tklivé pohlazení, byť herecky i režijně jisté.

Snad až příliš líbivá a příliš naivní pohádka o tom, jak ušatému Honzovi z Indie spadla do náručí princezna a s ní i půl království. Co pro to musel udělat? V podstatě nic. Jen žít. Jenže jednoho dne byl jeho příběh naservírován západnímu publiku, to ustrnulo nad výkaly z kadiboud, nad násilím z ulic i nad drsným osudem capartů z indických slumů a Honzovi mohl zazvonit zvonec, aby byl ten šťastný konec. Boyle naštěstí ukazuje nevěrohodnou historku (takové krásky opravdu nemívají tak silnou paměť) skrze omamnou formu, jejíž ENERGIE se bude jen těžko napodobovat. V tomhle směru schvaluju oscary za režii, hudbu, kameru, střih i zvuk. Soška za kolovrátkový scénář, kde se tak dlouho střídají otázky se vzpomínkami, až přijde z prstu vycucaný "hepáč", je ale hrozivým omylem. Stejně jako cena nejhodnotnější. I když jejímu udělení rozumím - na tyhle vlezle líbivé filmy, které elektrizují pozitivní energií, publikum slyší až příliš často. 70%

Zuřivě mladý film o neústupném a rvavém mládí. Jedinečné finále!