Cival

Potěšilo mě, jak moc se Whedon zbavil televiznosti a jak působivě filmově vypadá jeho snímek hlavně v poslední půlhodině. Bohužel v Serenity je i hodně hluchých míst, jejichž vybledlost bude stoupat s vaší neznalostí seriálové předlohy. Firefly jsem nikdy v životě neviděl, takže vztahy mezi postavami mě dlouhou dobu míjely. Bavila jen těžká prohláškovanost a průměrná akce v průměrném trikovém hávu. Ale jak jsem upozornil, finále dojmy hodně napravuje, takže s klidným svědomím posílám tři hvězdy.

Slátanina všeho potácející se mezi bezobsažnou absolutní nudou a dojákem s násilně implantovanou „sociálně-soucitnou“ pointou. Se Scorsesem by se Kellyho rozmáchlý a komplikovaný scénář možná ujal, zvlášť kdyby v něm Marty zvýraznil satirické motivy a trochu víc se přimkl ke Keiřiným pocitům (ne jen prostřednictvím zlatých rybiček). Jenže magor Scott svým vizuálním běsněním Kellyho povrchní předlohu ještě víc vyprázdnil, vygumoval a poskytl tím nesourodou pitomost, která má par hlášek i chytrých momentů, ale ani díky nim nepřekročí hranici načančané a nezajímavé nudy. Trpěl jsem v kině jako dlouhé měsíce předtím ne. A přeju si, aby Scott konečně pochopil, že neustálá touha být cool a trvalé prolínání frameů, ve výsledku zabíjí efektnost jednotlivých scén i celku, Přitom by stačilo tak málo – filtrovanou kameru na chvíli zkrotit a kytary napálené do jejich pohybu nechat vyniknout daleko nad okolní vatu. Zkrátka nedobré. S pár svěžími místy a chlapeckou Keirou, která není ani drsná, ani sexy... prostě nic. Stejně jako celé Domino. Rádoby drsný biják o potřebě zaopatřit děti.

Hodnocení laika, který v kině usnul, u jedničky málem umřel a hru nikdy nehrál. Jinak řečeno hvězdičky s nulovou váhou vyjadřující nadšení z grafické promakanosti akce a totálně gulášoidních dojmů z příběhu.

Pro mě snad největší překvapení roku 2005. Parádně ostrý, nekompromisní a s kvartetem hrdinů stylově zacházející biják neplněný starou dobrou touhou po vendetě. Singletonova režie mi je docela blízká (2F2F jsem díky bohu neviděl), takže s hodně naštvaným Wahlbergem a několika sekvencemi zpracovanými přesně podle mého gusta (Bobbyho závěrečný nástup nebo "Poděkuj Victoru Sweetovi za to, že zabil moji mámu") to necítím na míň než čtyři propečené hvězdy. Love this shit...

Můj milý, cynický Chewie. Ta romantika (resp. přeslazený konec) to právě zachraňuje - nebýt jí, nevyškrábal bych se ani při své jemně melancholické náladě na snesitelných 50%. Slovní hrátky s mrtvolama jsou sice fajn, stejně jako Watersova decentní režie, ale na tak řídký děj by se určitě šiklo naložit víc primitivních vtípků. A vsaď se, že holky budou u hepáče bulet jak my na funuse The Rocka. Vono si to ty svoje divačky najde... :-)

Vyhypeovaný až na kost. Takový je čtvrtý Harry Potter. Proč mě vlastně pořád překvapuje, že jen co dozní fanfáry ze slavnostní premiéry, objeví se na CSFD či IMDb zástupy nekritických diváků, které marketing a uměle vyvolané haló kolem díla paní Rowlingové (a jí podobných) zpracovalo na úroveň nesoudných ovcí spásajících trávu přesně dle melodie bačovy píšťalky. Oním - nutno podotknout že selhávajícím - bačou se stal Mike Newell, jenž do puntíku splnil mé obavy. Po bystrém režisérském očku mistra Cuaróna dění v Bradavicích diriguje nezajímavý rutinér, pod jehož velením nejen že nevznikla jediná vypilovaná scéna s emocionálním dopadem silnějším než jedno pošimrání na chodidle (platí to i pro první úmrtí v sérii), ale neobjevila se ani žádná jakkoliv jinak působivá a v kontextu současné tvorby excelentní sekvence. Tam kde se přímo nabízí aranžmá konfliktů v Leoneho přepjatém, ovšem nebesky stylovém a působivém aranžmá (samozřejmě přeháním), kde se sáhodlouze připravuje smršť pro všechny divákovy smysly (drak), tam Newell nakonec zabloudí, narychlo odříká, co mu kniha přikazuje, a s nulovým šmakem zanechaným v ústech zase zmizí v zákulisí. Steven Kloves navíc nezvládl adaptovat víc než kdy předtím (film je tak jen mnohdy zmateným a nesourodým sledem epizodek mizivého významu pro člověka neseznámeného s knihou), mladí herci mají stále rezervy (a to jsem na rozdíl od minula mohl místo dabované IMAX-experience ocenit v kině původní zvukovou stopu) a konec devastují hned tři, ano, čtete správně, TŘI otravné vysvětlující monology pro pomalejší děti v sále, v nichž oba zlosynové činí klasickou chybu každého akčního hrdiny a místo činů žvatlají o tom proč, jak, kudy a s jakými úmysly. :-) S bezvýrazností drtivé většiny scén, rozplizlostí příběhu, ale i příjemnou „taneční“ pasáží, pěknými triky a s impotentním pánem zla, který nedokáže odstranit ani čtrnáctiletého caparta (rozumím důvodům, ale stejně... :-), mi to jednoduše nevychází na víc než na smutné tři hvězdy. Neboli jednou a dost. BTW o víkendu jsem znovu checknul na DVD Vězně z Azkabanu a je to opravdu jiná liga – hudebně (Doyle se alespoň ve filmu ztrácel) a hlavně formálně. Cuarón se svým nebojácným přístupem prostě zaválel na dlouhé roky dopředu.

Nikterak úchvatně zkopírovaná schémata z amerických a britských romantických kousků, vizualizace západního střihu šéfovaná znovu zručným Filipem Renčem a... těžká snobárna devastovaná Vieweghovým scénářem. "Podlě mě je intelektuální snob a hulvát" - přesně tenhle výrok hlavní hrdinky na Viewegha pasuje (samo sebou až na ten přívlastek intelektuální), protože Viewegh si donekonečna ujíždí na tom, aby "dobrý muž" popíjel víno ve vaně a zakusoval olivy a jeho Laura byla vždy sexy oblečená, chodila do naleštěných klubů, a když se jí náhodou její partner zatoulá s jinou ženou, má mu odpustit (a znovu jej milovat) kvůli zájezdu za sedmdesát tisíc. Tak tomu říkám přímo esence povrchnosti, která je ostatně hmatatelná jak zmediálního obrazu vystupování obou autorů (playboy Renč a bezmála kýčař Viewegh), tak i třeba ze Saudkova plakátu, který přesně vystihuje hlavní hrdinku. Nemusím být oduševnělá a sympatická, hlavně když vypadám dobře na stylizovaném portrétu. Takže, vážení, osobně zůstanu dál věrný "Curtisovským", ba i zámořským originálům, jež Viewegh tak bezobsažně kopíruje , a nic na tom nezmění ani slušné herecké výkony ústředního tria, Renčova režie, sexy Zuzana Kanócz ani pár úsměvných průpovídek. Snobské defilé nepřirozených figurek, v němž hapruje elementární logika (kadeřnice s neupravenými vlasy, "ultramrdatelná" Kanócz snažící se přesvědčit, že je osmnáctiletá panna, anebo její Laura pijící na žal dávno před tím, než jí Oliver zmizí s jinou atd.) a obyčejná lidská soudnost (vzhledem k tomu, že Lauře věta o billboardu přijde "sofistikovaná", asi jí nebude zrovna zdobit důvtip... co na tom, když má trendy hadříky), mě prostě dostat nemůže. A k tomu hulvátství - nejsem prudérní, nešokuje mě znásilnění stromem, nekončící pohlavní styk v 9 songs a ani nepovažuju lubrikační gel za dílo ďáblovo (ano, někdy se hodí :-), ale nesmyslně na jeho "implantaci" mezi Zuzančiny nožky postavit celou jednu scénu, to mi v rámci žánru romantické komedie přijde skutečně (hoodně moc) vulgární... a hlavně nesmyslné a hloupé, asi jako kdyby Paul Bettany ve Wimbledonu začal na loži Kirsten Dunst vesele masturbovat :-) P.S.: Sex ve městě žeru, ale tam jsou ty holky prostě trochu jiné než "dámy z paneláků", které si na něco nejdřív hrají, aby se nakonec klasicky zmazaly vodkou v naší betonové džungli...

Ta pochopitelná, ale mě přesto nepříjemná divadelnost, mi celou první půlku lezla na nervy - zvlášť když přecházela až v přepjatou teatrálnost, kdy jsou nepřirozeně vyčištěné, přespříliš zinscenované a vždy dokonale vypointované promluvy podporovány údery blesků a hromobitím. Až Newmanovo "prokecnutí" tátovi mě vtáhlo, protože s tímhle silným motivem v zádech (kdo by se těšil na smrt) může Brooksovo drama skvěle vygradovat. Takže stále živé dílko.

Áčkový shit roku. Úlet pětiletky. A nejzmařenější talent uplynulého desetiletí. Rogriguez transforming to Troška.

What the FUCK! Frank Martin letí k jeřábu a odhákne ze svého auťáku bombu. Frank Martin si nasadí rukavice a projede se po střešních římsách. Frank Martin procedí hlášku a přeskočí dvacet metrů dlouhou průrvu mezi dvěma baráky. A Cival sedí s otevřenou hubou a říká... what the FUCK!