Cival

Koukám, že zákaz hodnocení je už fuč, takže můžu v klidu poukázat na bezradnost Vachlera i celé České televize. Nic neříkající PR materiálek, kdy je do trailerů namíchán povrchní, nekritický a často nepřesný komentář, tak aby distributoři i čeští filmaři měli svou hlásnou tvorbu. Tomu neříkám magazín, ale propagační leták na úrovni časáku od Intersparu. Druhá hvězdička tudíž jen za legendární skeče Holého s Kohoutem, jinak důkaz mizérie jak ve veřejnoprávní baště tak na celé "nefilmové" mediální scéně, která se naučila jen podlézavě referovat, propagovat, lákat, aniž by u toho zvládla přemýšlet. Perlička na závěr, dnes, zhruba půl roku po zahájení natáčení (pochopietlně s J.J.A.), jsem se z Kinoboxu dozvěděl, že MI3 točí Joe Carnahan. I to o něčem vypovídá.

Absolutní škvár od mouly, kterého vysadili někde v Turecku s kamerou, cizím scénářem a tuctovou herečkou. Nekoukatelné.

Odcházel jsem z kina tak se 78% na tachometru. Dost jsem se místy nudil. Ale jak jinak chcete natočit film o nudě na písečných pláních? Po hodině a jednom pivu jsem se ale na záchodě v pizzerii čučnul do zrcadla a viděl tam sprchujícího Jakea. Dámy prominou, ale jen od hrudníku nahoru - držel se za hlavu a myslel na svou holku. Pak se připojily mrazivé vzpomínky na Deer Hunter Video a mě docvaklo, že film o nenápadném, ovšem nezvratném dopadu na mariňáky snad nemohl být lepší... v reálu působí stejně jako válka na ně. Nic moc se neděje, ale i po titulcích tu pušku už nikdy nepoložíte.

Příznivých 70%. Ray v bleděmodrém. Jen soudržnější, kratší, atmosféričtější a s rovnoměrnějším rozložením hereckých sil. A nudnější hudbou... o "náklonosti" k žánru jsem se snad už dostatečně vykecal právě u Raye.

Zbožňuju Star Wars až za hrob, ale to mi nebrání označit änimaci za zrůdnou a příběhovou výplň za tak trochu nesourodou. Čekal jsem mnohem víc než jen guláš pro nejmenší s odfláklou obrazovou stránkou.

Každý třetí záběr vycentrovaný, každý druhý přestylizovaný a každý první cool. A i ten obsah má něco do sebe, i když toho příliš mnoho konkrétně nevyřeší. Každopádně, takhle bych si představoval Scorseseho v novém miléniu.

King Kong, král rozporů. A jednoznačně dobrý film. Líbil se mi víc, než jsem čekal, ačkoliv souhlasím prakticky se všemi „obecnými“ připomínkami. Romantická linka je skutečně nešikovně skrouhnutá, rafting s parníkem dle mého naprosto zbytečný, stopáž nadsazená a monotematických sto minut s novými a hnusnějšími příšerkami bez hlubšího smyslu a posléze i zábavnosti doslova ubíjející. Hodně jsem se bál triků. A oprávněně. Kvalita Kongovo provedení se láme mezi záběry od hrudi nahoru a obrázky celku. Zatímco detaily na obličej jsou fantasticky renderované, digitální onanie od hlavy až k patě mají k realističnosti, nebo alespoň uvěřitelnosti extrémně daleko. To mi zabilo bruslící scénu, proto jsem nechápavě kroutil hlavou, když se od krásné Naomini tváře přebíhá na Kongovo nezvládnuté třepání plastovou panenkou. Ani moc nechápu, kde se stala chyba. Proč je New York tak úžasný, zatímco z každého láskyplného pohledu v džungli čučí bluescreen snad až do vedlejšího sálu. Vždyť i to žonglování je digitální... zbytečně. Emoce mi proto neposílal oční kontakt Konga s blonďatou ultrakrasavicí, ale sám Jackson, jenž v mnoha momentech ukazuje svou filmařskou velikost. Newyorské entré, oběť pro Konga a hlavně pozvolný a konečně dokonale soudržný závěr mě přesvědčili, že Kong si těch 70% zaslouží. I když Jack Black zastiňuje všechny v dosahu sta námořních mil, i když Jacksonovo zalíbení v zeleném pozadí je mnohdy kontraproduktivní (zadní projekce s běžící Ann a T-rexovým okem fakt nemá daleko k 50. rokům), i když skvělou honičku s taxíky pohřbí přestylizovaný nástup Naomi v prázdné ulici a ačkoliv skok o tyči nebo rozmazané framey považuju za špičku ve svém oboru (tedy v trapnosti). Jsem zkrátka spokojen, protože po útěku před brontosaury, snad nejostudnější scéně v áčkovém blockbusteru od dob hokeje v Batman a Robin, bych alespoň ty slabé čtyři hvězdy nečekal. Příště ať Peter ubere z plynu a poslouchá své rádce v otázkách obludnosti některých pasáží a bude zase trochu líp.

Do posledního záběru vykalkulovaná umělotina, která si (jak koukám tak úspěšně) hraje na přirozené, oduševnělé a nádherné poselství o krásách tohoto světa. Bezkrevný Bloom, nevěrohodně nebesky "přeromantizovaná" milostná linie a hudba k neustálému dojímání. Kýč. Plast. Tragédie.

Docela slabota. Děj rozředěný z hodiny na 130 minut, špunti strašně protivní, Adamson tápající mezi slabou vykrádačkou LOTRa a Princem a Večernicí a triky mimo záběry z traileru mnohokrát i prachbídné. Od nižšího hodnocení zachraňuje pouze evidentní zacílení na děti do deseti let a chrabrý bobr-lučištník v drátěné košili... i když po půl roce už ani to nestačí. :-)

Řeklo by se dokument nabádající k pacifismu skrze popis válečných jatek. Jenže mistrovsky komponovaný snímek mě ze všeho nejvíc zaujal rozjímáním nad válečnou etikou, revizí názorů vypravěče McNamary a zamyšlením nad zrádností přísunu argumentů pro zásadní dějinné kroky jen jedním informačním kanálem. A navíc je to zábava.