Zagros

Po delší době dávám pět hvězd. Není to ovšem proto, že jde o dokonalé dílo. Je to protože, jde o nesmírně vážné téma, které je konečně zpracováno tak, aby se dostalo k co největšímu množství lidí a aby ho co největší množství lidí vzalo na vědomí a alespoň lehce pochopilo. Jako dokument je to průměrné, informační hodnota je slabší, je to vcelku povrchní, jednostranné a někdy zbytečně efektní. To by všechno mohly být výtky, kdybych si neuvědomil, že dokument je přesně takový, jaký ho tvůrci mít chtěli. Dokázali vytvořit téměř dokonale to, co potřebovali. Leonardovi patří poděkování, že se stal jeho tváří a že do toho šel. On má obrovskou sílu globální hvězdy (s kým jiným by taky v rámci dokumentu mluvil americký prezident a papež?), na kterou může konečně slyšet významné množství lidí na planetě a díky tomu se společnost jako celek může začít pomalu měnit k lepšímu. Šanci ještě máme a třeba ji dokážeme využít, sám tomu věřím. Leonardovi můžeme vytýkat mnohé, ale pokrytectví určitě ne. Jedna z nejsilnějších scén je, jak mu Indka vytýká jeho americkou rozežranost. On ani nemrkne a řekne, že má pravdu. Sám pak v komentáři dodává, že on ke klimatickým změnám přispěl víc než většina lidí. Můžu si o něm myslet z různých stran spoustu věcí, ale tímhle dokumentem si získal můj respekt. Věnoval ze svého spoustu peněž, času i energie jenom proto, aby otevřel oči co nejvíce lidem.

Klasická romantická vztahovka to není ani omylem. Spíš jde místy o drsné drama. Romantika je ve filmu asi taková, jako když donesete na první rande kaktus… tvrdá a pichlavá. To ale není rozhodně výtka, spíš naopak. Janu Prušinovskému se opět podařilo vytvořit minimalistický příběh s působivou atmosférou. Největším plusem pro mě byli neznámí (a výteční!) herci, což pomáhalo uvěřitelnosti. Je snazší uvěřit příběhům obyčejných lidí, když jako obyčejní a neznámí lidé vypadají. Chyby v životě děláme každý a je dobré se z nich poučit. To se ovšem lehce řekne, ale hůře provede. Navíc když už se se svými chybami vyrovnáme my, ještě také záleží na našem okolí, které má občas brutální reakce. Někdy stačí i zprostředkovaná zkušenost. Nemusí být rovnou vlastní, abychom si uvědomili, že tohle by třeba chyba být mohla. Tak neudělejte tu chybu si nechat utéct Chyby a mrněte se, jak se svými chybami vypořádali Tomáš s Emou.

Podprůměrná komedie, které nejvíce uškodil název a snaha o navázání na tradiční seriálovou klasiku. Kdyby se to obešlo bez toho pokusu a bez srovnávání, dopadlo by hodnocení lépe. Sice by šlo stále o podprůměr, ale odpady by možná nebyly. Každopádně si za to tvůrci můžou sami, mají raději vymyslet něco vlastního, než jen neuměle kopírovat staré dobré klasiky. Doporučení je – vyhněte se tomu, za víc než dvě slabé hvězdy to nestojí.

Ač k zarytým fanouškům seriálu nepatřím a nefunguje na mě nostalgie, uznávám jeho kvality, celý jsem jej viděl a skvěle jsem se bavil. Už námět je geniální. Nacpat několik generací pod jednu střechu… a hned z toho můžete tahat jeden vtipný moment za druhým. Stačí „jen“ sestavit scénář z odposlechnutých životních příběhů, najít dobré herce a nechat tomu volný průběh. Jasně, teď to trochu zlehčuji, ale ty nejlepší věci vznikají vždy lehce. Tvůrcům se to naštěstí tentokrát povedlo a všechno do sebe zapadlo skvěle. Taková normální rodinka dokáže pobavit výtečně a navíc přidá řadu životních rad do vztahů mužů a žen pro všechny generace.

Sérii Jackass jsem viděl kdysi dávno a dodnes si pamatuju pár šílených nápadů. Občas šlo o geniální legrácky (slepec v autě, přerostlý holub) a občas o vtipné ptákoviny a napálení ostatních. Bohužel většina věcí byla slabá, trapná a místy šlo o neuvěřitelně stupidní věci. Převrátit na sebe sračky z plastové kadibudky za vtipné nepovažuju. Různé formy sebe týrání, nebo jak můžu nazvat propichování si různých částí těla sichrhajckama, mi přijdou taky spíš úchylné. Dávám dvě hvězdy za občasné záblesky výtečné zábavy, jinak nemám nejmenší potřebu se k tomu vracet nebo sledovat další jejich pokusy.

Skvělé sci-fi povídky! Velmi různorodé, jak animací, tak myšlenkou, či vyzněním. Některé pobaví, jiné pořádně napnou. Ani jedna z nich přitom není vyložený propadák a aspoň na průměr se dostanou všechny. Z téměř všech by šel v pohodě udělat komplet film a ani bych se nedivil, kdyby si některý námět tvůrci vypůjčili a udělali to. Seriál jako celek může sloužit jako studnice výtečných námětů. Ano, některé nápady už jsem viděl jinde. To ale na mém celkovém hodnocení nic nemění, bavily mě velmi a sjel jsem je za tři večery. To je při tom málu volného času co říct. Dávám čtyři parádní hvězdy.

Gothard počtvrté a zatím nejhůře, od dalších pokusů si dám dlouhou pauzu. Předchozí setkání se mi líbila více, nebo aspoň tak nenudila. Bláznivý Petříček byl k nepřežití, sledoval jsem to asi na pětkrát během čtrnácti dnů. Karina a Belmondo byli sami o sobě fajn, ale absolutně neměli co hrát. Přišlo mi to, jak nepovedené studentské cvičení, nebo spíše koláž z nepovedených záběrů, které skončily ve střižně jako odpad z jiného filmu. Žádný děj, žádná myšlenka, žádný přesah, scény naplácané jedna za druhou a bez zjevné souvislosti. Jednu hvězdu dávám asi sobě za vytrvalost, že jsem to nakonec zvládl.

Na televizní tvorbu to bylo výborné. Znovu nalezený zajímavý příběh, výtečná výprava, dobré obsazení a slušně vytvořená atmosféra tehdejší doby. To všechno jsou výrazné plusy tohoto počinu. Bohužel by se našly i mínusy. Netuším, proč to tvůrci roztáhli na dva díly. Pokud by se vypustilo několik nevýrazných scén a vyhnulo by se zbytečnému natahování, mohl vzniknout velmi dobrý film i pro kina, který by dokázal více strhnout. Druhou výtkou je přílišné zjednodušení postav a jejich jednoznačné vykreslení na dobré a špatné. Od začátku divák pozná, kdo je dobrý a kdo zlý. Všichni jsou vykreslení černobíle, jako v pohádce. Uvítal bych více odstínů šedi, stejně jako v životě. Po více než sto letech je jednoduché s dlouhým odstupem určit, kdo byl dobrý a kdo špatný. V té době to jednoznačné být nemuselo. Díky ztrátě napětí z výše uvedených důvodů nakonec nechávám jen tři hvězdy.

Nějaké drobnosti bych k vytýkání našel, ale po filmu jsem měl fajn pocit a pouštět se mi do kritizování zkrátka nechce. Druhé díly jsou povětšinou problém, ale druhá Bambitka dopadla v tomto ohledu dobře. V rámci žánru měl příběhově druhý díl i smysl, obsazení zůstalo stejné a fajn atmosféra taky. Návštěvy kina s dcerkou jsem rozhodně nelitoval, líbilo se nám to oběma. Fajn písničky, lehký humor a navíc nějaké to ponaučení pro děti… kdyby tak dopadaly všechny naše pohádky, mohli bychom jásat.

U závěrečných titulků tohoto dokumentu bude asi každému hodně špatně. Oceány a vůbec celá naše modrá planeta jsou na cestě do pekel a můžeme za to jenom my… lidstvo jako celek. Tím, jak jsme nenažraní a protože jen všechno neustále a bezmyšlenkovitě drancujeme. To je sice hodně jednostranný a zobecnělý pohled, bohužel ale v globálu pravdivý a podobné dokumenty jsou rozhodně potřeba. Čím více lidí je uvidí, tím to bude lepší a je naděje, že se to ještě obrátí k lepšímu. Pravda je, že člověk je jediný tvor na planetě, který se nepřizpůsobuje svému okolí, ale naopak násilně přizpůsobuje své okolí sobě. Krásné záběry naší planety vám dokáží vyrazit dech, stejně tak jako záběry na „vyspělou“ lidskou společnost. Obrazy obrovských kontejnerových lodí v obrovských přístavech, sklady tisíců a tisíců kontejnerů… člověku to asi vše hned nedocvakne a potřebuje to vidět. Rozhodně všem doporučuji jako ne moc pěkné varování. Za (oprávněně) pesimistické vyznění a za jednostrannost ubírám nicméně jednu hvězdu.