Radek99

Film, kterému v první polovině citelně chybí nosná dějová linka a který je ozvláštněn až jakousi nerudovskou expozicí plnou figurek a charakterů (zde svou volbou) z okraje společnosti, je především tuzemskou variací na všechny ty Podrazy a Dannyho parťáky (tedy heist movie). A protože je českým filmem, jejich velký podvod je podvodem ušmudlaným, pitoreskním, místy švejkovským, podvodem malých rozměrů, ale přesto mu nechybí grácie a lehkost, kterou mu dodává především postava Bolka Polívky. Žánrový rastr komedie se realizuje primárně skvěle zvládnutou situační komikou a mnohé gagy se skutečně mimořádně dobře povedly (šamponová pěna, jeseter...). Příznačná je také Hřebejkova výrazně nostalgická retro stylizace, tentokráte do porevolučních let, a jím reflektovaná Praha vypadá přesně jako dnešní Ukrajina či jiná postsovětská republika, rozhodně symbolická geograficko-historická paralela. Škoda té žánrové schizofrenie, první polovina snímku měla být možná potlačena na úkor žánrově čistého ,,podrazového" filmu. Těžko říci, proč se tak nestalo. Jan Hřebejk se možná bál, a proto vsadil na osvědčenou formu oddechové retrokomedie, kterou on u nás umí asi nejlépe. A povedla se mu. U mě tedy rozhodně dobrý...

Slovenské silně realistické, ba naturalistické drama se značnou dávkou syrové autentičnosti, které zobrazuje socialistickou společnost a dobu reálného socialismu takovou, jaká skutečně byla (proto také směřoval místo na plátna kin do trezoru)...tedy dobu pochmurnou a bezvýchodnou... Tohle je skutečná oslava vítězství dělnické třídy...lidí v době bezčasí údajné beztřídní společnosti...tak vypadal socialismus...jen v málokterém našem filmu proteklo tolik alkoholu... Silně pesimisticky laděné drama o životě průměrných malých lidí, které spojuje maloměstské nádraží, kde všichni pracují, jejichž malost není myšlena ve smyslu fyzického vzrůstu (vyjma hlavní postavy), ale ve smyslu společenského významu. Přiznávám se ale, že jsem nebyl schopen tento film pobrat, filmová řeč Dušana Hanáka mne příliš mnoho neoslovila... Přesto přesně vím, co chtěl divákovi sdělit.

Typicky britská břitká a černo humorná konverzačně-situační komedie, která dokazuje, že Britům není vážně nic svaté...a že skutečně dobrá komedie si vystačí postaru pouze s dobře napsanými replikami hutně prokládanými výraznou situační komikou... Až potud by to byl naprosto předvídatelný a jasný komentář, až na to, že celý film je paradoxně americký, i když lokalizovaný do Anglie a s režisérem narozeným tamtéž. Ne nadarmo se mi tak na jazyk dere příměr o tom, že Death at a Funeral je vlastně naprosto nejlepší díl rovněž amerického komediálně-funerálního seriálu Odpočívej v pokoji... :-)

Matrix s ořezaným rozpočtem... Když ale takovémuto druhu filmu nedominuje skvostná vizuální stránka jako v případě normotvorného Matrixu, vyvstává (možná jen relativní) významová prázdnota... Podobné filmy: Matrix, eXistenZ, Animatrix

Naprosto fascinující a odzbrojující mystifikační pocta klukovskému světu dobrodružství a neohrožených hrdinů ze staré školy, variace na věčné téma Barona Prášila, ozvláštněná pseudodokumentární formou vyprávění, záměrně archaickou trikovou a animační stránkou odkazující ke stylu verneovek a rodokapsů (a třeba i k filmům našeho Karla Zemana) a v postmoderním synkretickém mixu film předznamenávající a doprovázející poetiku a estetiku snímků Michela Gondryho (neotřele pojaté představení výzkumné lodi s použitím jejího průřezu, práce s interiéry, s image oceánografů - geniálně příznakové červené čepice atd.)... Wes Anderson zamýšlel svou hravě nejednoznačnou mystifikaci jakožto vážně míněnou poctu a poklonu všem těm nádherným mužům vědy křížící svou práci s chlapeckými sny o dobrodružství a především pak oceánografu a vynálezci potápěčského přístroje Jacques-Yves Cousteauovi (zjevná aluze v názvu na jeho legendární cyklus Podmořský svět Jacquea Cousteaua). Na principu parodie tohoto a podobných přírodovědných dokumentárních snímků v kombinaci s hranou dramatickou rovinou a poetickou rovinou inspirující se nádherou oceánu a pestrostí a rozmanitostí podmořského světa vytváří Anderson doslova úchvatný filmový tvar. Co nelze nezmínit je dokonalý casting a doslova neuvěřitelná mizanscéna, už dlouho jsem nebyl z nějakého filmu (mimo děl právě již zmiňovaného Gondryho) takhle esteticky ,,paf" :-) Rámec osobitého vyznění dotváří i brazilský folkař Seu Jorge, který příznačně pro film a jeho synkretický mix po svém (a dokonce v portugalštině) interpretuje kultovní písně Davida Bowieho, a samozřejmě úžasné a hvězdné (pro film s rozpočtem 25 miliónů až neuvěřitelně) obsazení v čele s Andersonovým oblíbencem Billem Murraym, který se od svého obsazení Sophií Coppola v jejím normotvorném filmu Ztraceno v překladu zařadil mezi asi nejzajímavější herecké tváře současné Ameriky a jehož střízlivé a umírněné herectví patří k tomu nejosobitějšímu, co může současná západní nezávislá kinematografie nabídnout (viz Jarmuschovy Zlomené květiny či Kafe a cigára).

Úžasně bílo-černý film, který ale rozhodně není ploše černobílý, a to ani ve své formě, ani ve svém vyznění... Ta nedualita oněch dvou základních a jinak protikladných barev je skutečně pozoruhodná - bílá žena a černý muž, bílé stařecké šediny a černá hudba, bílé ticho zahalující minulost a černé blues...to vše se dokonale prolíná a zapadá do sebe pregnantně naplňujíce atributy americké multikulturní společnosti. Psychologické drama, v němž se proplétají osudy dvou z našeho omezeného pohledu dokonale nesourodých lidí (kdyby někdo u nás točil film o vztahu Roma a Češky, bylo by to apriori drama o kulturních odlišnostech a xenofobním okolí...), které dělí propast generační, etnická, názorová, hodnotová, empirická...ale přesto ji hravě překonají, neboť oba v sobě nosí lanoví deprese a bytostně hlubokého zármutku. Vztah mezi mužem a ženou je tu přirovnáván a lyrizován rastrem blues - a hudební stránka je skutečně excelentní. Vrcholná scéna, kdy Lazarus vytáhne svou růžovou elektrickou kytaru a vyvede na svět píseň o nářku černého hada (tahle scéna má až Lynchovské vyznění), je natolik povedená a působivá, že se mně zaryla hluboko pod kůži. Už jen za tuhle scénu, ale obecně za tu nádhernou a opravdovou bluesovou hudbu, dávám tak mnoho hvězdiček. PS: Nikdy bych si nepomyslel, že dám tak vysoké hodnocení filmu, v němž hraje Justin Timberlake a ještě se mi ke všemu jeho herecký výkon bude líbit... :-) Podobné filmy: Ray, Cadillac Records, Bratříčku, kde jsi?

Pouze mírně nadprůměrný duchařský hororový thriller s, pro žánr typickými, prvky křesťanské mytologie, která je zde použita vcelku vkusně a sofistikovaně. Co tenhle thriller ale sráží skoro dokonale, je jakýsi chlad a snad stopové prvky béčkovosti. Jakoby se usazení do lokace anglického venkova nepovedlo zkřížit s atributy daného žánru a tomu vůbec nepřidá předem místy lehce odhadnutelná zápletka, v níž se navíc objevují logické kolapsy a paradoxy, béčkový casting a béčková klišé... Škoda, příběh je to vcelku neotřelý a zajímavý...

Vynikající švédské vztahové drama s občasným komediálním nádechem režiséra Kjell-Ake Anderssona, v němž je především akcentován zvláštní psychologický moment stereotypu ukrytého v podvědomí, který se náhodnou příležitostí dostává na povrch a ovlivňuje do té doby šťastný a spokojený partnerský vztah. Ona generační triáda prarodiče - rodiče - děti je tu zvláštně vykolejena a cyklicky se vrací dysfunkce mezi manžely...to, co nefungovalo rodičům, to nefunguje ani jejich dětem... Pro tenhle typ severských filmů mám slabost a ani Pojďme si hrát nedělá výjimku...v ručně snímané kameře jsou cítit dozvuky manifestu Dogma 95, zvýšený důraz se klade na psychologické prokreslení, celým filmem je prostoupena vynikající indie poprocková hudba, kolejiště dějových os je seversky autentické, bez zjevné stylizace a romantických klišé... Jestli se dá v kauzalitě rozpadů vztahů vystopovat prvek náhody, která vynese na povrch pocit nenaplněnosti a nespokojenosti, pak tenhle film shledávám více než znepokojivým...

Vizuálně okouzlující (a v českých podmínkách) stylotvorný film (urban art). Doslova obrazová pastva pro oči, ne nadarmo David Ondříček nosí příjmení možná nejlepšího českého kameramana české filmové historie... Ondříček se zajímavou obrátkou ve své tvůrčí evoluci přehoupl od moderních městských komedií pro mladé k osobitě meditativnímu evropskému městskému velkofilmu, něco na způsob Tykwerova snímku Princezna a bojovník... A jestli měla česká Nová vlna jako příznakový rys civilnost, pak typický Ondříčkovův hrdina je freak, nějak vyšinutý, něčím nenormální... Pakliže ale Grandhotel má nějaké slabiny, tak je to jeho estetika modelového světa reklamního prostoru, až videoklipový (pseudo-indie) charakter, koncepční absence nosné dějové linky a (do této chvíle bych nevěřil, že to někdy vyslovím) místy hodně rušivé (myšleny ony industriálně-elektronické zvukové experimentální předěly) hudby Jana P. Muchowa, která ovšem v jiných pasážích (zejména těch romantických) byla nádherná.... Naopak potěšil comeback Ladislava Mrkvičky, stejně jako typově přesně obsazení dalších rolí... Každopádně za to krásné vizuálno a vysoce sofistikovanou formální stránku si tahle moderní romantika vysoké hodnocení bezesporu zaslouží...

Postmoderně lehce stravitelně koncipovaný satirický film o těch skutečně závažných a bolestných věcech a stavech, ke kterým mílovými kroky spěje i naše společnost. Režisér Arie Posin ve svém celovečerním debutu pregnantně popisuje to, kam až může zajít západní individualismus v kombinaci s hedonisticky konzumním způsobem života a materialismem coby náhražkou duchovna. Absolutní dysfunkce mezilidské komunikace, slova pozbývající svého významu, apatie a letargie jakožto společensky jedině akceptovaný stav, útěky do virtuálních a halucinačních světů... Všimněte si, jak podezřele často generace rodičů ve filmu svírá v ruce sklenku vína, nahrazuje ji totiž to, čeho se tak panicky bojí u svých dětí - drogy. V absolutním dostatku věcí totiž všichni těžce hledají absentující pocit štěstí a naplnění. Jestli někdo varovně zvedá prst proti bezbřehému přijetí amerického životního stylu, zbožštění individualistickému způsobu života či třeba vůči absolutnímu zákazu tělesných trestů rodinných potomků, pak je to právě tenhle film... Podobné filmy: Americká krása, Pan Rosnička, Elementární částice, Ledová bouře, Volání o pomoc, Tichá dohoda