filmfanouch

Tři hvězdičky bez šokující pointy... čtyři s ní

První Shrek sice skončil klasickým pohádkovým happy endem ,, A žili šťastně až do smrti´´, díky kritickému a především finančnímu úspěchu ale bylo jasné, že se Shrek, Fiona a Oslík vrátí. Originální hlasoví představitelé Mike Myers, Cameron Diaz a Eddie Murphy dostali každý po 10 milionech dolarech za namluvení svých dialogů a spoluscenáristé prvního filmu Ted Elliott a Terry Rossio kvůli sporům se studiem DreamWorks do Shreka 2 nakonec nešli. Vrátil se tak aspoň Joe Stillman, který se spojil ještě se spolurežisérem Andrewem Adamsonem, J. Davidem Stemem a Davidem N. Weissem. Původní námět filmu poté počítal s tím, že království pohádek přejde z monarchie k demokracii a proběhnou víceméně prezidentské volby, kde se o křeslo hlavy země budou ucházet třeba i Pinocchio nebo Perníček. Tento nápad se ala nakonec šel zcela do kina, protože dle režiséra Andrewa Adamsona, šlo až příliš o politickou satiru, která byla více intelektuální než emotivní a především ve finále nebyla vůbec pro děti. Celý námět Shreka 2 tak prošel razantními úpravami, než se do celého příběhu zakomponoval i takový Kocour v botách, nakonec ale v roce 2004 skutečně světlo světa Shrek 2 spatřil a po vysoce nastavené laťce se mu povedlo něco nečekaného- Dokázal svého předchůdce porazit a stát se jedním z nejlepších příkladů skvělého pokračování! Už samotná animace oproti předchozímu filmu pokročila- DreamWorks Animation si tu dal větší důraz na detaily, chůzi a pohyby jednotlivých postav a dali si též třeba záležet na každém detailním chlupu Kocoura v botách. Zároveň si ale především Shrek 2 zanechal ducha svého předchůdce, do kterého akorát přidal více nápadů, ještě více se pokusil zakomponovat nejrůznější pohádkové postavy a zároveň skutečně už tak bravurně ukončený příběh Shreka 1 dokázal opět rozevřít dokořán a naprosto parádním způsobem navázat. Shrek 1 pracoval s neočekávaným vzplanutím lásky Shreka a Fiony a byl zakončen jejich svatbou. Shrek 2 následně pracuje se zápletkou ohledně toho, že se Shrek a Fiona vydávají potkat Fioniny rodiče, přičemž především král není úplně nadšený z toho, že si jeho dcera vzala zlobra. Společně s objevením Fioniny kmotřičky Dobré víly a zjištěním, že si měla Fiona původně vzít Prince Krasoňe (shodou okolností syna Dobré víly) najednou vztah Shreka a Fiony čelí zásadní zkoušce, která je navíc ztěžována intrikami samotné Dobré víly, která pořád doufá, že by si její syn mohl vzít Fionu a stát se králem. V tomhle ohledu se tu tedy pracuje s další zajímavou zápletkou, která je parádním navázáním a zároveň vkročením zcela opačným směrem. Staré zásadní postavy film rozvíjí, ty co měli v předchozím filmu méně prostoru (to jest Pinocchio, Perníček nebo Tři prasátka) zde dostávají prostoru více a nové postavy jsou zajímavé a plnokrevné. Platí to o královně Lilian i královi Haroldovi (především jeho dějový arch je úžasný- John Cleese je prostě klasa), solidní záporačce Dobré víle, jejíž entrée nemá chybu, ale především právě Kocourovi v botách, který od prvního plného výskytu na scéně stává neskutečným charizmatickým sympaťákem, který si každý moment krade pro sebe a tak trochu ve finále zastiňuje pořád dost zábavného Oslíka. Tohle zvířecí duo se ve finále i přes počáteční nevraživost stane velmi povedenou dvojicí, jejíž vzájemná chemie bezvadně funguje i po zbytek série. A Antonio Banderas byl pro namluvení téhle role přímo stvořený! Míra výborných parodických odkazů je v tomhle filmu posunuta ještě o úroveň výš než u předchozího filmu a tentokrát si tvůrci vzali na paškál takové legendy filmu jako je Vetřelec, Mission: Impossible, Spider-Man, Pán prstenů: Společenstvo Prstenu, Krotitelé duchů, Zorro (Antonio Banderas, haha!) nebo Indiana Jones. Opět jde o výborná popkulturní pomrknutí a opět je na nich vidět, že si tvůrci vybírání těchto odkazů jednoduše očividně užili. Zároveň se v tomhle filmu ocitáme v království za sedmero horami, které je v podstatě Hollywoodem v pohádkovém světě. Nechybí obrovský nápis odkazující na Hollywood Sign či pohádková verze Beverly Hills obydlena největší hvězdami pohádkového světa jako je třeba Rampunzel nebo Popelka. Nechybí tu ani odkazy jako McMnich, Farbucks nebo Burger Prince, což jsou další parádní odkazy. Místo televizí tu fungují křišťálové koule a jde tak o vtipné pomrkávání a zároveň úkaz toho, že se svět Shreka od toho našeho zase tolik neliší. Shrek 2 představuje ještě zábavnější akční sekvence než první film a především finále s obřím perníkem Buchtou (jedna z nejlepších postav celého tohoto světa aneb Pray for Buchta), které je bez nadsázky jednoduše jedním z nejlepších akčních finále všech dob. Opět nechybí krásné vizuální nápady s krásnými kamerovými záběry a především má Shrek 2 skutečně dějové dynamo. Zásadní zkouška vztahu Shreka a Fiony má ve finále podobu lektvaru, který může z Fiony opět udělat člověka a Shreka proměnit v člověka. A právě zde přichází zásadní moment, kdy si musí obě strany uvědomit jestli jeden toho druhého navzájem miluje takového jakým je. Shrek 2 je sice pořád především zábavným rodinným dobrodružstvím, zároveň mu ale skutečně nechybí emocionálně vypjaté momenty a zásadní témata. Tenhle film má snad skutečně ještě více vrstev než původní film a opět se může nejenom fenomenálním soundtrackem Harryho Gregsona-Williamse ale i opět perfektně zvolenou hudební dramaturgii v podobě songů jako ,, Accidentally in Love´´, ,,Changes´´ nebo ,, I Need a Hero´´. Shrek 2 je ve finále nejenom vrcholem celé série, vrcholem celého studia DreamWorks Animation, jedno z nejlepších pokračování všech dob, ale i jeden z nejlepších animovaných filmů všech dob........

Dal bych klidně i tu čtvrtou hvězdu ale............................ tento animák má i své vady.

Děda překvapivě není špatný. Je to krásná, docela milá (někdy až roztomilá) česká komedie která se dá po dlouhé době jako první označit za slušný český film.

Animák který skvělý odkazuje na monstra 20. století a dává jim tu správnou čest. Dialogová práce výborná jako v epizodách Firefly a ke každému monstru se dokáže najít nějaký vztah a je nějak vyjímečná. Prostě peckoidní animák

Zdaleka nejslabší Rychle a zběsile. Kdyby mi někdo řekl, že plánuje pokračování série v hlavní roli s Paulem Walkerem a Vinem Dieselem bez Paula Walkera a Vina Diesela tak se mu vysměju. Lucas Black je snesitelný a Sung Kang je (poprvé a ne naposledy) je skvělý v roli Hana. Tento film ale začíná mít pořadný smysl až po sedmém (spíš už po závěru šéstého) dílu.

Proč se mi to tolik líbilo? Je to vyložený splněný sen. Nejlepší fantasy od Pána Prstenů a nejlepší videoherní adaptace. Doug Jones ukazuje že je velmi talentovaný filmař a z Warcraftu se rázem stavá nejlepší videoherní adaptace. Příběh z traileru hodně připomíná Avatara nebo Úsvit Planety opic ale zdání klame. Spoustu geniálních zvratů dělá z tohoto filmu velké překvapení. Je to prostě legendární fillm. PS: Před tímto filmem sem Warcraft vůbec neznal a stejně sem si to užil

A je tu třetí díl trilogie Garryho Marshalla o lidských vztazích. U této trilogie platí čím další díl čím slabší. Obsazení baví, ale film začně pořadně bavit až od druhé části. Přesto však zabolí že bych od Marshalla radši viděl další Deníky princezny.

Každý z nás má svůj celkově nejoblíbenější film a někdy není dost možná ani přesně schopen vysvětlit, proč je zrovna tento film ze všech těch stovek ostatních filmů tak výjimečný. Kdyby se to bralo ze stránky největší výjimečnosti tak by první místo jasně uzmuli už kraťasy bratrů Lumiérů, ze stránky celkově největší přelomovosti a následného vlivu zas pravděpodobně původní Star Wars. Já mám ale svou jedničku jistou, i přesto, že se v pár okruzích většinou jedná o názor kontroverzní, za který ale bojuji už hodně dlouho a vzhledem k tomu, že už dekádu po nekonečném množství zhlédnutí a čím dál tím větším počtu nakoukaných filmů je pro mně pořád jasnou jedničkou Avatar ani neočekávám, že by se na tom mělo v dohledné době něco měnit. Avatar je pro mně ztělesněním toho směru, kterým se kinematografie od nástupu George Méliese stala- Avatar je ukázkou toho, co vrcholná vizuální stránka spojená se silným příběhem a rozpracováním nejmenších detailů (ať už příběhových či dekorativních) dokáže a to představit zcela fiktivní ohromují svět, který zároveň servíruje obrovský epos o bývalém ochrnulém mariňákovi, který nově nalezené štěstí života paradoxně najde v nové tělesné stránce, která má především připomínat záhadné mimozemšťany, mezi které se má hlavní hrdina Jake Sully dostat a mírovou cestou je přinutit aby opustili svůj rodný domov a návštěvníci z planety Země měli přístup pro kolonizování vzácného nerostu. Železnému Jamesi Cameronovi, který si klasicky vzal krom režie na starost i scénář je dodnes vyčítáno vykrádání námětu Pocahontas či Tance s vlky, což je prostě a jednoduše nesmysl a pro mně stejně hloupý argument jako, že je Star Wars: Síla se probouzí jenom remake Star Wars: Nové naděje. Celkově James Cameron v roce 2009 definitivně vypustil do světa obrovský snímek vedle kterého budou všechny blockbustery, které vznikli předtím a poté vypadat jako práce školáků z horní dolní. Námět, který byl Cameron kvůli příliš vysokým nákladům v 90. letech a dostatečně nevyvinuté technologii donucen zavřen do šuplíku a následně se k němu vrátil začátkem 21. století dokázal během jediného filmu představit nový vesmírný svět Pandora, který se svou faunou, Na´vi či vyloženou krásou úplně v pořádku vyrovná světu ze světa Star Wars a to na rozdíl od Star Wars musí Cameron pracovat pouze s jednou planetou. Zároveň ale Cameron neservíruje jenom supermega obří drahý opulentní blockbuster, ale zároveň též zážitek s obrovskou hloubkou, která zrcadlí to, když kdysi dávno Američané začali vyvražďovat indiány a dobíjet jejich území a v jednom z mála případů je většina zlých lidí vykreslená z té horší stránky. Avatar má úžasné akční scény, vrcholné ukázky trikových efektů, které dodnes nezestárli (člověk, který tvrdí, že ano by si měl jít dát ledovou sprchu : ) a osobně označuji Avatara za vizuálně nejkrásnější film všech dob. Bez pardonu! Cameron hned ze začátku nakopne diváka k cestě za dramaturgicky perfektně šlapajícím a emocionálně silným příběhem, kde snadno uvěříte přerod hlavního hrdiny z víceméně omezence na vůdce vzpoury proti své rase, který oficiálně přijme rasu Na´vi jako svou novou rodnou rasu. Funguje to i díky bravurně budované romanci mezi Jakem Sullym a princeznou Neytiri a především geniálním vykreslením toho, že většina lidstva definitivně v 22. století dosáhla úrovně lidského odpadu, kterému zánik jejich rodného světa vlastně přejete. Všichni lidé krom Jakea (Sam Worthington je pro mně typově výborná castingová volba) ovšem nejsou bezcharakterní svině, což dokazuje postava vědkyně Grace Augustine (skvělá Sigourney Weaver), pilotky Trudy v podání velmi fajn Michelle Rodriguez nebo sympaťaka Norma v podání Joela Davida Morea. Stephen Lang je úžasný záporák, který nepotřebuje žádnou motivaci a přesto funguje jako ideální protivník, který působí jako fyzická hrozba a cílevědomý vůdce, který dokazuje, že to Na´vi nebudou mít jednoduché. Ale právě Na´vi jsou ve finále zajímavější. Už Andy Serkis ztvárněním Gluma či King Konga dokázal, že herci mají v motion capture oblecích šanci se herecky předvést, takové Zoe Saldaně se to poté právě jako Neytiri daří a vzniká jedná z nejlepších ženských postav stříbrného plátna. Není malých rolí, jen malých herců a na ty Avatar skutečně netrpí. Cameronovi se ve scénáři skutečně podaří Jakea Sullyho vystavit z nenáviděného cizince na oblíbence celého kmene, který si i získá srdce princezny. Dodá hrdinovi morální dilema, podaří se mu prodat zásadní momenty a ve finále skutečně připraví půdu pro nejepičtější bitvu v dějinách kinematografie, která vám dokáže, že pokud vám do doby Avatara něco v akčních bojových scénách chybělo tak je to jedině Na´vi se samopalem. Každý záběr je vypilován do nejmenšího detailu, Cameron klasicky přináší revoluci ve vizuálním či filmařském podání a Avatar je skutečně svižný epický megafilm, který opět nejde v rámci Cameronovy předchozí tvorby vyloženě srovnávat. Každý ze 1700 trikových záběrů je vypracován do nejmenšího detailu, Mauro Fiore skutečně předvádí jeden výborný záběr a kamerovou svižnost za sebou. James Horner vytvořil naprosto překrásný soundtrack a vzhledem k Hornerově předčasné smrti je smutné, že právě on hudbu k plánovaným pokračováním nesloží. Díky voiceoverům (které jsou vlastně přiznáním do videokamery) se velmi snadno dostaneme do kůže hlavního hrdiny, který nám řekne jak slovo mariňák už neznamená to co dřív, jak život na invalidním křesle opravdu není ideální a jak si čím dál tím více zamilovaná Pandoru, která se stává jeho novým domovem, kde by skutečně mohl začít od znova. Už moment kdy Jake poprvé přenese svou mysl do Avatara a poprvé po dlouhé době může chodit, skákat a běhat je prodán takovou emocionální uvěřitelností, že je jednoduše radost pohledět na to jak Cameron pořád při realizaci velkolepých blockbusterů nezapomněl na ty menší a přece jen důležitější momenty. I v tomhle ohledu je Avatar Jamese Camerona velmi komplexní a těžce rozebíratelné dílo, které lze brát z různých směrů, žánrů a emocionálních dopadů. U snad žádného filmu to ale není tak zajímavé jako právě u Avatara. Avatar byl definitivním startem nové digitální kinematografie a byl tehdy úkazem toho, že pokud bude vypadat přesně takto tak se nemá čeho bát. Je to tak vypiplané, že by vás ani nenapadlo, že se koukáte na planetu, živočichy a obrovské modré mimozemšťany vytvořené zcela jen prostřednictvím počítače. James Cameron prostě opět (a očekávám, že ne naposled i když po Avatarovi 1 těžko uvěřit tomu, že by něco takového šlo ještě překonat) udělal velký filmařský krok dopředu a přinesl něco dosud neviděného. Byl to film na jehož realizaci se čekalo několik let a to čekání skutečně stálo za to. A především měl 3D, které nejenom, že bylo snesitelné, ale mělo též smysl. Kouzlo Avatara je ale v tom, že na svém kouzlu nic neztratí ani v klasickém formátu 2D a na výrazně menší obrazovce než je velké kinoplátno. Z osobní zkušenosti vím, že jsem Avatara miloval už od roku 2009. Když jsem měl ale možnost v roce 2013 film vidět na velkém plátně...... Bylo to ještě něco většího! Geniální hloubka, geniálně vybudovaný svět, skvělý scénář, bravurně napsané a uvěřitelné charaktery a geniální využití toho co může filmové plátno snést (téměř prakticky cokoliv) dala dohromady jeden ze zásadních milníků stříbrného plátna, který pro mně pravděpodobně skutečně bude pořád jeho vrcholem. Avatar byl pro mně osobně něčím, na co jsem čekal několik let (tedy film, který potenciál toho co může filmař vytvořit vykluše na maximum). A nyní několik let čekám na všechny 4 pokračování. Avatar 1 tak sice končí jako perfektní uzamčená story, zároveň jde ale o potencionální start obří sci-fi kroniky, která snad svými dalšími snímky neztratí svůj šarm a Cameron opět dokáže, že dalších (tentokrát dokonce více než) 12 let čekání na jeho nový film stáli za to. Další Avatary Železný Jim určitě nezkazí a i když čím dál tím více lidí začíná pochybovat o tom, jestli skutečně Avatary někdy uvidíme, já v tomhle ohledu zůstávám optimistou. A teď mě omluvte.... Jdu si Avatara pustit po 32x! Viděno v kině: 2x

Nejgeniálnější, nejkontroverznější satira z Ameriky. To jak bizarní každá epizoda je a při tom v sobě má skrytý podtext, který je neuvěřitelně chytrý je prostě něco neviděného. Tahle výborná satira si drží kvality už přes 25 let a doufám, že s námi vydrží ještě pěkně dlouho. Po jejím zmizení by totiž bylo téměř nemožné najít záplatu.