Agatha

Už jen skutečnost, že svou roli Jiřina Bohdalová zvládla, je velkým zázrakem. Kolik takových lidí ve svém okolí znáte, kteří by si naučili byť jen text? Ano, mám babičku, které bude 88, je také celkem čiperná, myslí jí to, chutná jí, ale... Prostě klobouk dolů. Ano, Jiřinka to dělá celý život, ale devádesátka není jen číslo, to jsou dějiny. Nemůžu úplně říct, že jsem si film užil. Dobrých 40 minut venku zuřily živly a celou dobu jsem čekal kdy vypadne proud, ale to co jsem stíhal vnímat bylo OK. Od začátku sice bylo zřejmé jakým směrem se to bude asi ubírat, takže o překvapení ze scénáře řeč být nemůže. Překvapením stále zůstává samotná Jiřina. Jinde ve světě by ji na rukou nosili, pomníky stavěli, uctívali jako svou filmovou bohyni... U nás? Divné komentáře s příchutí závisti, nevraživosti, nenávisti. Pro mě tedy neznamená, že i když někoho v televizi sleduji celý svůj život, tak ho znám. Já tedy Bohdalku neznám, i když ji celých 35 let svého života mám rád jako herečku. A troufám si říct, že tak to bude už navždy. A její role vždycky budu chtít znát, protože mě prostě baví. Sledovat její práci s hlasem, mimiku, řeč těla, do každé role vnese něco nového. Nechápu. V soukromí ať si je jaká chce, mně je to srdečně jedno. Ona prostě umí hrát jako málokdo a já jí ten úspěch moc přeju a jsem na ni hrdý. A to si zaslouží každý, kdo ve svém oboru či řemesle dokázal to, co napříkad právě Jiřina. Nevím, co to v nás Češích je, že jsme tak nepřející, závistiví a zahořklí. Je to hnusná vlastnost. Jiří Strach zasluhuje velký dík a poklonu. Nemohlo to být lehké dát toto dohromady. Jedinou malou výtku snad mám k makeupu samotné hlavní postavy. Přislo mi to moc. Asi chápu, že se Jiřinka nechtěla ukázat úplně nenalíčená, ale roli by to rozhodně prospělo. Přeci jen, těch pernamentně nalíčených devadesátnic tolik není... Ale co kdyby ji někdo nepoznal že? ;-) Na konci to chtělo lépe dotáhnout. Scéna s reportétkou působí dosti nevěrohodně, scéna s dcerou vlastně také. Ale jako pocta k narozeninám řekl bych  - adekvátní. Hrát bylo co. Když se vezme v potaz, že kromě seriálů se už pro televizi takřka nic netočí....

Moc hezky a citlivě zpracované téma unavené starší paní, které chybí chuť a jiskra do života. A kostel jí inu přílišného povyražení nedopřává. A pan choť je na tom obdobně, jen o tom neví. A takových jsou miliony po celém zhýčkaném světě. A nemusí být ani postarší. Víc vyprahlí a bez života mi spíš přijdou mladší ročníky než ty starší. Ale to odbočuju.... Zkrátka, ta "ospalost" provází celou rodinu a když čirou náhodou ona "Mamacruz" svou jiskřičku naděje rozdmýchá a chce s tou letargií neco dělat, nesetkává se to s přílišným pochopením a ohlasem.... Jak už bývá zvykem. Ale cestičku si najde a s pomocí nových kamarádek vyprahlá poušť pozvolna rozkvétá. Ale v tomto filmu to působí uvěřitelně, nenásilně, žádné velké rozhodné zvraty, tlusté čáry a nové starty jako v podobných komediích, kdy víte, že ve skutečnosti se tomu tak neděje. Tady tomu prostě věříte, protože to má všechno nějaký postupný vývoj, a o to více si hlavní hrdinku oblíbíte a snažíte se jí pochopit. Dojemná byla i závěrečná scéna matky s dcerou, kde se výtky změnily na pochopení. Moc hezky promyšlené, zahrané i natočené. Španělština se navíc tak krásně poslouchá.

Docela fajn předávání. Až na tu slečnu Darju - ten proslov čtený z mobilu si mohla odpustit, úplně to tam nepatřilo. Ale daleko horší bylo to okřiknutí a utnutí režisérem nebo nevim kdo to tam tak hnusně vyštěkl. Měli poslat moderátora aby jí nějak přerušil, ale tohle bylo hodně velké fopa... Moc jsem přál lva Regině Rázlové, ale Simona Peková byla tak šťastná a bezprostřední, že jí ho prostě nelze nepřát. A nějak moc nechápu míchání seriálů s filmama. Je jasný že např. vedlejší herec má v seriálu daleko víc prostoru než ten ve filmu. Celkově se na to ale dívalo dobře.