Galadriel

Válečné drama, které mě ničilo dlouhou stopáží, u které ale výjimečně nemůžu říct, že by tam bylo něco navíc a že by film potřeboval prostříhat. Nepotřeboval, ale prostě mě nezaujal. Většina hrůzostrašných záběrů na mě nezapůsobila a všechno, co se snažilo být dojemné takové bylo víceméně díky velmi vhodně zvoleným písním - třeba "Imagine" Johna Lennona je smutná nádhera sama o sobě a proto stačí pustit jí k sebemenší dojárně a většina diváků má okamžitě na krajíčku a McCartneyho "Band on the Run" puštěné k přípravě zastřelení několika lidí vytváří hodně zvláštní kontrast... Kupodivu ale instrumentální hudba Mika Oldfielda, jinak mého oblíbence, byla značně disharmonická a nekolikrát mi přišla dost rušivá a obecně hodně nezajímavá. Válečné filmy nejsou tím, co vyhledávám, ale kvalitní dokážu zkouknout a ocenit. "Vražedná pole" mají jisté kvality (kromě té zmiňované hudby i herecké výkony a kameru), ale mě zrovna dvakrát nezaujaly.

Obdivuju Marii Antoinettu za to, co vydržela a překousla. Vjejí situaci bych nezvládla zůstat snad ani týden - v cizí zemi, z cizím frigidním chlapem, v zámku, kde jí ženy pomlouvali a muži (kromě vlastního manžela) by si to s ní nejradši rozdali... Nikdo se jí nemohl divit, že si našla zálibu v bujarých večírcích, luxusních šatech a nejvybranějším jídle. Ale nikdo se taky nemohl divit francouzskému lidu, že dvůr kvůli ní rozhazoval takovou spoustu peněz. No a pak samozřejmě obdivuju Sofii Coppolu, která tohle všechno dokázala natočit tak, že to skutečně vyzní tak, jak jsem to popsala. Marie je zobrazena jako člověk z masa a kostí - narozdíl třeba od "Královny" ale opravdu lidsky, nemuselo tu probíhat žádné "schvalování" scénáře apod. (ona Marie už je hezky dlouho pod drnem, tak kdo by taky řešil, co si o ní lidi budou myslet ;-)). Skvělým tahem bylo obsazení Kirsten Dunst, která je zde opravdu báječná a ještě lepším zařazení současné a nedávno minulé rockové hudby mezi barokní klasiku na soundtrack. Úžasně to film oživí a narozdíl od většiny filmů z podobného prostředí pak nepůsobí tak stroze, nabubřele a nedosažitelně.

Po vizuální stránce jde o skvělý film, ale jinak je nudný, až hrůza. Stejně jako berg.12 si myslím, že tenhle film už překročil tu pomyslnou hranici mezi tím, kdy je film hluboce umělecký a zajímavý a tím, kdy už je to opravdu jen prostoduchá slátanina, která si na velké umění jenom hraje.

Zase jednou muzikál, který mě dostal po všech stránkách - jednak miluju r'n'b a vůbec ten černý styl hudby, který tady je a z poloviny písniček mrazí, jak jsou skvělé. Dreamgirls jsou ale pastvou i pro oči - kostýmy, kulisy, kamera, choreografie a vůbec celá výprava stojí za to, navíc i herci nejsou vůbec k zahození, dokonce většina je jich hodně dobrých a naprosto září po právu Oscarem oceněná Jennifer Hudson. Očekávala jsem průměr, ale jsem tímhle muzikálem nadšená. Sice bych byla ochotná některé pomalejší písně oželet, ale nikdo není dokonalý... A pro ty, kdo si stěžují na prostinký děj - je to MUZIKÁL, tady jde o tanec, zpěv, show, emoce, ne o geniální dialogy a komplikovaný děj!

Asi tak 3x jsem se pousmála... A to je bohužel všechno. Pokud je nějaký film komedie, měl by asibýt aspoň trochu vtipný. Jenže Bean není vtipný ani trochu. Většina fórů už tu 10x byla (ústřice - tentokrát ovšem "vylepšené" o humry atd.), Bean se pitvoří víc než obvykle, ale to bohužel ničemu neprospívá - když se absurdnost dovede do absurdnosti, je fakt moc. Navíc když se dovede k té absudrnosti naprosto trapným způsobem, podpořeným děckem a (nečekaně) ztracenými doklady a penězi, vznikne jedna obrovská nuda. Ještě že byl film zakončený na festivalu v Cannes, kde mi promítání ohromně "uměleckého" filmu a následný Beanův příjezd umožnilo dát Beanovi aspoň ne-zcela-potupné 2*.

Neskutečné skoro 4 hodiny. To, co tady předvádí Robert De Niro a spol se nedá nazvat jinak, než hereckým koncertem, nejen jejich zásluhou ale hlavně zásluhou pana režiséra Leoneho a ostatních pěti lidí, kteří napsali tak skvělý scénář. Prolínáním několika časových úseků - mladí kluci v New Yorku kolem 2.světové války - stejná (ale o jednoho tenčí) parta mafiánů prodávající alkohol v době prohibice - Noodles přemýšlející a vyrovnávající se s minulostí i přítomností... Atmosféra starého New Yorku je úžasně vystižená a podbarvená tóny Ennia Morriconeho v jedné z jeho nejlepších forem. Jeden z nejlepších filmů o mafiánech všech dob (záměrně se vyhýbám spojení "mafiánský film", protože tím je třeba Kmotr, ale ani náhodou Tenkrát v Americe).

Na televizi jde o vcelku zajímavý počin, se zajímavou atmosférou a skvělou hudbou Lee Holdridge. Co se týče zpracování legendy o Artušovi, tak se tady przní, co se dá. Půlka věcí je změněná, slovo dostává paní z jezera (která ovšem nemá na starost Excalibur, ten patří Bohyni) a vůbec ženské postavy (Guinever je pěkná potvora, naopak Morgiana neudělá v podstatě jedinou podlou nebo nepochopitelnou věc atd.). Takže nutnou věcí ke sledování je buď neznat legendu vůbec, nebo počítat s tím, že je prostě spousta věcí jinak. Sám o sobě není scénář špatný, navíc herečky jsou víc než dobré, ale nějak tomu prostě chybí o něco lepší režie, aby příběh podpořila a vyzdvihla. Takhle jen poctivých televizních 60%.

Naprosto průměrný thriller, který začíná velmi slibně a napínavě (hledání dcery v letadle), ale od poloviny mu začne značně docházet dech až se ke konci přemění v naprosto běžné, nevynalézavé, klišovité drama s docela pitomým vysvětlením toho "tajemného" zmizení.

"With an orchestra, the Jesuits could have subdued the entire continent." - musím oponovat - s takovými melodiemi, jaké složil mistr Morricone, není žádného orchestu zapotřebí. Mrazí už "jenom" z flétnové melodie. Když dostane slovo navíc sbor a perkuse, vzniká něco neskutečně krásného a monumentálního. Ve spojení s nádherně natočenou Brazilskou přírodou (nedotčené pralesy a hlavně monumentální Iguaçu) a slibným hereckým obsazením už chybí zdánlivě jenom kousek k dokonalému filmu. JENŽE - z příběhu se vyklubala na můj vkus tak trochu moc křesťanská agitka, takže nemůžu zcela sdílet zdejší nadšení. Sám o sobě by byl film na silnější 3*, ale za ty nádherné obrázky a hlavně za Ennia musím tu hvězdičku přidat.

Velké plátno Simpsonům neublížilo. Je to o něco jiné, než si pustit 4 díly seriálu za sebou, ale zase ne o tolik jiné, aby to ztratilo ducha, vtip a prostě všechno, co k žluté rodince patří. Nenaplnily se naštěstí ani moje obavy, že gagů bude málo a v dlouhé stopáži se rozplynou. Je jich dost a jsou skvělé, nechybí pár známých osobností, Bartův trest na tabuli (a jeho avizovaná nahá jízda do Krustyburgeru), zkroušený Homer ani ekologicky agitující Líza... Prostě parádička :-)