Lachtaan

Povedený speciál, který jako jediný dostál poutavé oslavy 30. narozenin jedné velké televizní stálice. Bral jsem to jako takovou záplatu při postrádání Hvězdných speciálů, které mě osobně bavily víc než současný Superlov.

Nejepičtější seriál letoška přiletěl hned takhle z kraje a všechny VOD i klasické televize budou muset tahat z nejbohatšího rukávu, aby tohle dokázaly překonat. Mnou vyhledávané a stále neokoukané prostředí, vždycky stoprocentni Hirojuki Sanada a nekompromisnost spletitého novověku, co intrikami a občasnou surovostí připomíná rané časy Hry o trůny, ale třeba i Vikingů. A takové shows já zbožňuju. [viděno na Disney+]

Jedna z krimisérií na Netflixu, c nám dlouhé roky utíkala, i když tenhle žánr u nás doma stále frčí nejvíc. Pilotem hodně poutavé, následným vývojem a propojením s minulostí už méně zábavné, ale trpkým koncem s příměsí happy endu zase povedené pokoukání na klasický večer u televize. Úplně si mě to nezískalo, ale zklamán neodcházím. [viděno na Netflixu]

Minimálně já to opravdu nečekal, ale pod záštitou Voya se podařilo vytvořit minisérii, co právem disponuje tak obrovskými čísly, protože tenhle psychologický rozbor jednoho z těch divnějších českých vrahů hraje prim v každém filmovém aspektu. Jediné, co mě osobně tolik neuchvátilo, je postava samotného Markoviče, kdy jsem Lneničkovi tuto roli příliš nehltal. Ale zbylé obsazení je super, i všemineprávem odsuzovaný Adam Mišík. [viděno na Voyo]

Na Penny Dreadful cením, že se nešroubovalo do nesmyslného počtu sérií a že po tom všem, co dokázalo na poli menšího počtu dílů odvyprávět, divákovi ani v poslední epizodě vůbec nenaznačilo průhlednost toho, jak to všecko nakonec dopadne. Už jsem viděl nespočet seriálů, kde byl konec naprosto odfláknutý, tady by se ale většina ostatních tvůrců měla učit a uvědomit si, že ne každý závěr dle snových představ znamená automaticky kvalitní zakončení. [viděno na SkyShowtime]

Druhá štace čarodějně-hororově-folklórního seriálu z období viktoriánské Anglie, kde se misí všechny možné známé knižní potvory, je v mých očích mnohem poutavější než první sezóna, už jen skrze fakticky vyšperkované epizody jako Půlnočnice. Do toho člověk začíná celkově více chápat propojení nelehké minulosti většiny postav s jejich nynější snahou o vykoupení a k mnoha z nich jsem si i konečně našel cestu. Jen si ze seriálu stále nesedám na zadek. [viděno na SkyShowtime]

Billions sleduju už skoro, co je rok dlouhý, bohužel do toho vždycky vhodí vidle nějaký element, díky kterému jde tenhle jinak ale stále velmi dobrý seroš na druhou i zazší kolej. Mnozí by za to vinili postupný úpadek seriálu, já se ale hlavně v druhé polovině této řady vrátil do pocitů z dob, kdy byly Miliardy na své vrcholu a onen emotivní odchod (dočasný) jedné z hlavních postav se tvůrcům podařilo skutečně dobře naroubovat na zbytek příběhu. Už bych byl dávno v 6. řadě, nesmyslná práva mezi VOD službami mi to ale nedovolí. Tak snad v létě na Maxu. [viděno na SkyShowtime]

Nějak vehementně dokumenty nesleduju, ale se současně běžící Stezkou Českem jsem narazil už na postarší pořad, kde nás Mirek Vladyka provází všemi CHKO na našem území a jelikož jsem ve většině ještě nebyl, jsou Klenoty naší krajiny příjemným lákadlem do různorodých koutů té naší nádherné přírody. Z první řady prozatím nejlepší Jizerky, tam jsem už byl, ale rozhodně ne naposledy. [viděno v iVysílání]

Díky škole jsme dostali příležitost vidět menší dokument o ožehavé problematice přístupu nadnárodních společností k odpovědnosti ohledně uhlíkové neutrality a třebaže dokument obsáhne několik citelných příběhů se záběrem na to, jak to v různých světových regionech funguje přesně navzdory snové představě, sám dokument není ničím extra výjimečným a po nějaké době i přes tak silné téma začne dokonce nudit. To i Netflix to umí udělat lépe, ačkoli tam mnohdy cpe zbytečně šrobouvané prvky poutavosti pro běžného diváka. [viděno v rámci festivalu Ekofilm 15.4.2024]

Asi budu u tohoto výroku v českém rybníčku v menšině, ale zastesklo se mi po poslechu němčiny a zabrousil jsem k něčemu, co už si skřížilo mou pozornost během své letní premiéry, aby to rychle zapadlo prachem a nátlakem dalších tun obsahu. V ráji je dystopické sci-fi, které je přesným prototypem cesty po schodech. Bohužel ale té, kde začínáte nahoře a míříte střemhlav dolů. Na začátku filmu jsem byl extrémně zaháčkován, žral každý detail, nechal se unášet vizuálem i podmanivým soundtrackem a fandil ústřednímu páru. S každou další desítkou minut ale všechna výše zmíněná pozitiva začala upadat a u toho roztodivného konce jsem jen doufal, že tím tvůrci nenaznačují ambice jakkoli pokračovat. Ale cením mezinárodní spolupráci s Litvou, státy jako tento to potřebují. [viděno na Netflixu 28.4.2024]