Posledné recenzie (3 046)
Sklonit se k zemi (2020)
Příprava na zkoušky formou prokrastinace, co vlastně vůbec ztraceným časem není, protože tenhle dokument dokázal obsáhnout tolik informací a poselství, že mi bude k pondělní zkoušce možná i stačit. Na den přesně po roce, kdy jsem sledoval Seaspiracy, jsem stál tváří v tvář dalším extrémně důležitým 80 minutám o tom, jak bychom měli té naší matičce Zemi vracet všecko, co nám ona kdy dala, dává a dávat bude. [viděno na Netflixu 1.6.2024]
Ripley (2024) (seriál)
Film s Mattem Damonem mám ještě v docela živé paměti, a proto mě vůbec nenapadlo, jak mě další pokus o dojení poměrně známého knižního podvodníka natolik vtáhne a totálně převálcuje pocity z výše zmíněného filmu. Andrew Scott si dává další úžasnou zápornou roli, co mu sedí jak prdel na hrnec a v hávu správně potemněle černobílé 60kové Itálie nás bere na lhářskou a vražednou odyseu, na jejímž konci zůstane leckomu úsměv na tváři. A zároveň slza na oku, protože Netflix tenhle seriál kvůli nízké sledovanosti neprodlouží. A zrovna já bych si to pokráčko tolik přál. [viděno na Netflixu]
Ted (2024) (seriál)
Původní komedie mám obě rád, byť jde o ten klasický americký humor, ale protože Méďa se podařil MacFarleonovi jako nic jiného v kariéře, těšil jsem se i na pochopitelně levnější projekt, co ale sází na tak bizarní situace, že jsem se tu u většiny epizod bavil víc než za dlouhou dobu nikde jinde. Oznámená druhá řada mi udělala radost. Jo a Max Burkholder mi upřímně k Tedovi sedí i víc než Mark Wahlberg. [viděno na SkyShowtime]
Posledný denníček (124)
Trik na diváka
Jsem z těch častých sledovatelů, na které ve valné většině případů u filmu zafunguje zvolená hudba a u vážných filmů mě dokáže volba smutné hudby totálně omámit, sundat do kolen a v konečném výsledku i značně ovlivnit hodnocení. Vídám semtam názory, že tenhle kalkul tvůrců bychom neměli akceptovat a snažit se stát vůči zobrazovanému tématu objektivně, z racionálního hlediska to svým způsobem chápu, ale už jsem si několikrát uvědomil, že jakmile film neobsahuje hudbu téměř žádnou nebo málo působivou, ztrácí u mě na hodnotě.
Tuhle vskutku komplexní myšlenku jsem si právě potvrdil i u dokumentárního filmu Sklonit se k Zemi, který vskutku detailně a nejedním směrem rozebírá důležitost půdy pro udržitelnost nejen planety, ale vůbec života na Zemi. A protože jde o ožehavé téma, tvůrci se nebáli využít mnoha až srdceryvných hudebních motivů, kterými bezpochyby cílí na to, aby "mesidž" jejich práce na diváka o to víc zapůsobila. Neříkám, že se tomu tak nestalo i v mém případě, ale i navzdory téhle sázce na jistotu je zrovna Kiss the Ground dokumentem, co by si měl pustit každý, co ještě nepochopil, jak je důležité brát ohled na naše okolí. A to nemusí po tomto filmu sahat primárně kvůli tomu, že dělá v týdnu zkoušku z environmentální geografie.