Tetsuo

Fiasko s velkou parádou. Obrovské ambice a nechtěně směšný výsledek. Ale vlastně mám tendenci to obdivovat. Je to tak "gay", tak prefikaně alegorické a tak monumentální... Dalo by se to rozebírat dlouhé hodiny.

Ti chlapci si o sobě myslí, že jsou vtipní. Možná jsou politicky uvědomělí, ale průměrný blogger dokáže rozesmát a přimět k zamyšlení více lidí než tihle sucharští performeři, kteří radějí vtip čtyřikrát vysvětlí a minuty a minuty se těší na to, až ho provedou, než aby opravdu udělali něco, na co by se stálo za to koukat.

V lečcems profesionálně udělaná detektivka a la 70. léta. Problém je v ideologickém vyznění filmu. Stylizace neodpovídá raným 90. letům, ale současnosti, takže to vypadá, že dnešní kapitalismus je nejprohnilejším zřizením, jaké tato republika pamatuje. S ohledem na minulost režiséra (bývalý polistopadový předseda KSČM) dotyčnou stylizaci nelze brát na lehkou váhu. A omluvou nemůžou být výroky o tom, že na lepší postižení dobových reálií nebyl dostatečně vysoký rozpočet...

Jeden z vůbec nejzákeřnějších (nejenom) českých filmů. Ukrývá se za všeobecný humanismus, ale v zásadě oslavuje chudobu jako nejlidštější, nejupřímnější a nejsprávnější způsob života. Nutí diváky v luxusních multiplexech a u domácích kin plakat nad tím, jak by bylo krásné být chudými a proto čistými lidmi. _____ Extrém vydává za obyčejnost, poddanost špatné sociální situaci za čestnost, mravnost až svatost. Možná to zní příliš drsně, ale toto dílo je příkladem "otrocké morálky", naprosté neochoty vzepřít se a jen přijímat a být smířený. A to jde samozřejmě jen o postavy v příběhu. ________ Z hlediska umělce- tvůrce je to ještě mnohem horší. Bohdan Sláma si pravidelně vybírá tematiku společenského okraje, ale přitom zásadně odmítá ukázat příčiny, proč lidé nějak žijí. Větší umělecké selhání asi neexistuje. ______ Zde je navíc zabaleno do falešných kliček (melodramatická láska, figurkaření) a až podezřelého nezájmu o detaily skutečného života (takhle to s opuštěnými dětmi zkrátka nechodí; kde berou ti chuďasové neustále peníze na drahé opravy domu atd.). ________ Štěstí je příklad vysněného echt-českého filmu, o jakém se vyučuje na jedné ze dvou frakcí na FAMU - taková ta "člověčinka se srdíčkem". Pro mě osobně další důvod k tomu, proč nemít rád současnou českou kinematografii.

Jeden z nejhezčích filmů pro celou rodinu za posledních pár let. Cronenberg vyniká v matení diváků, a přitom nám poskytuje dostatek svobody v zaujetí stanoviska.

Jsem z toho díla na rozpacích. Švankmajer cituje Foucaulta, ale míjí se s ním. Provádí revoltu - podobně jako Romero v Zemi mrtvých - poměrně archaickou formou, a přitom surrealismus by měl být avantgarda (ale tou už je jen historicky). V zásadě je mi ten film sympatický i PRO svou křečovitost.

80´s přicházejí a dokazují, že nejsou mrtvá. Úsvit mrtvých Zacka Snydera útočí stylem a poselství jde stranou. Romero zůstává stylově staromódní, ale pořád mu to myslí, a ví, co lze říct zombie žánrem.

Slabší než Nightmare Before Chrismas. Už je to moc mainstream. Opakují se tu známé věci, hraje se moc na jistotu a roztomilost. Působí to moc "kulatě", bez kazu a provokace. V 80. letech by to byla bomba.

Více neznamená lépe. První polovina je hodně "cheesy", druhá až moc elegantní. Oboje příliš dlouhé.

Od doby, kdy jsem poprvé viděl filmy Roberta Bressona (řekněme takové tři čtyři roky zpátky), na mě z plátna nedýchla taková nestrojenost a věrnost realitě. Jistě by se tu dalo polemizovat o spoustě věcech, ale v zásadě Dítě reprezentuje směr, jakým se může ubírat kinematografie ve snaze plnit nějaké vyšší úkoly - ať už formální, nebo svým sociálním poselstvím. Myslím, že odpor k tomuto filmu vychází především z neschopnosti potlačit své naučené požadavky, aby námi film manipuloval.