fragre

Velice klasicky natočený film kombinovaný s dokumentem, kde malé dějiny , tedy osudy několika vojáků jednotek v první linii, ilustrují velké dějiny, tedy obranu Karelské šíje Finy před vpádem Rudé armády. Tvůrci naštěstí nepodlehli amerikanizaci natolik, aby učinili válku obrazově co nejefektnější. Takže žádná pseudodokumentární roztřesená kamera, žádné zpomalené záběry podmalované patetickou hudbou. Takto je to syrovější a věrohodnější, čemuž napomáhají i nečetné originální dokumentární záběry do filmu zařazené. Nicméně našinec, vyrostlý na sovětských válečných filmech, měl zprvu problém fandit vojákům v německých přilbách a s hákovými kříži na tancích, kteří byli spojenci Hitlerovi, byť je mu známo, že se s ďáblem spojili, aby satanovi unikli ze chřtánu. Na druhou stranu, když už se s finskými vojáky identifikoval, došlo našinci, jak psychicky drtivě zní pokřik urrrrááá, který se nese od zdánlivě nekončící masy rudoarmějců. Jen je ten film trochu nepřehledný. Vinu na tom mají jistě i ta nevyslovitelná finská jména a neustále stejná placatá smíšeným lesem porostlá krajina, v které lze jistě zabloudit raz dva.

Taková taškařice formou napodobující počátky kinematografie. Forma je to roztomilá, hudba velmi pasující, ale sám příběh začne trochu nudit i při tak krátké stopáži. Jen velmi slabé tři hvězdičky.

Záznam domorodé pop-music z tak dávných dob, že zpěvačky mají sukně cudně pod kolena a zpěváci v nenápadných oblecích vypadají vesměs solidně jako bankovní úředníci, takže W. Matuška se svým plnovousem působí značně výstředně. Z dnešního hlediska naprostý nedostatek imidže musel být vykompenzován větším hudebním umem. Pro mne vzpomínka na obrovské lampové rádio Tesla Variace 627A s prosvícenou stupnicí a s magickým zeleným okem, z něhož jsem tuto hudbu v dětství slýchával.

Přidáno pro paměť, film jsem viděl kdysi v 70. letech. Vědecko-fantastický film na téma duše a tělo. Mladý motocyklový (či automobilový) závodník havaruje, utrpí zranění hlavy, je přivezen záchrankou do nemocnice, kde umírá. V nemocnici slouží starý lékař, který vinou vleklé choroby má své dny sečteny. Se svým přítelem (též lékařem) už dávno uvažují o možnosti transplantovat mozek, což při této příležitosti tajně a nelegálně provedou, a lékařův starý mozek oživí mladé tělo závodníkovo. Vzniklý hybrid vrací se k závodníkově mladé a půvabné manželce. Manželství je však v rozkladu, též vinou závodníkova alkoholismu. Ukazuje se však, že mozek tak zcela neovládá tělo, které vyžaduje svou dávku alkoholu. A situace se dále komplikuje, když hybridovi začne velmi nadbíhat dcera starého lékaře. Případný sexuální vztah by byl z hlediska těla v pořádku (nebereme-li v úvahu nevěru), leč z hlediska mozku (duše) vlastně incest. Pamatuju-li si film dobře, hybrid tomuto nadbíhání odolá, alkoholismus zkrotí, s manželkou závodníka (tedy před světem "svou") se udobří, jsa osudu a vědě povděčen za druhou extra šanci. Tenkrát se mi film líbil velice, ale jak shora uvedeno, dlouho neviděno, takže se hodnocení zdržím. Dodatek 5. 11. 2017. Film viděn znovu, byť v mizerné kvalitě. Překvapivě, ten děj je, jak jsem si pamatoval. je to velice slušné psycholigické drama o tom, že osobnost člověka je tvořena součiností duše a těla, takže tento nový jedinec není ani tím závodníkem, ale ani tím profesorem. Je to jiný člověk.

Nostalgická a dojemná koláž-podobenství o dětské botičce ve víru 20. století.

Je to taková moralita o tom, že slušnost netkví ve slovní zásobě a celkové uhlazenosti, ale v charakteru. Herecké obsazení hlavních rolí pozvedá tento filmeček nad průměr.

Náramně romantický spektákl, který má k historické pravdě (vím, že tento termín je do značné míry spekulativní) dále než Vávrova Husitská epopej. Oba hlavní sokové jsou zde idealisováni, takže z britského odborníka na špinavou práci v koloniálních válkách se stal sympaťák a mučedník civilisace, a z otylého bezskrupulózního tyrana a náboženského fanatika stal se švarný šlankovní a charismatický vůdce s jakýmsi smyslem pro fair play, který je nakonec zhnusen krvelačností vlastních bojovníků. Zřejmě i Sienkiewiczův dobrodružný příběh Pouští a pralesem (nezastíraně dětské čtivo) zachycuje více z historické reality daného období než tento "historický" film. Ale pominu-li otázku historické hodnověrnosti, je to dobrý dobový dobrodružný snímek.

Flower Power po slovensky, tedy s velkou dávkou ducha lidového baroka, kde vedle sebe leží ve vzájemném objetí hospoda i hřbitov. Spolu s filmem Ľalie poľné mohl by tento film tvořit diptych. Zde ještě i manická radost let šedesátých, v Liliích již vládne deprese Normalizace.

Velice dobové (tedy čerstvě posrpnové) a velice intelektuální, bohužel dnes už trochu až zaumné. J. Kačer dokázal, že by dokázal být dobrým Mefistofelem (a ten vizuální nápad s černou rukavicí dodává mu notně na zlověstnosti), E. Cupák hrál standardně dobře, přeryvy s M. Macháčkem byly rušivé, a ta celková poetizace pomocí fotografií a vnitřních monologů odsouzeného a jeho dívky byla občas až přílišná. Obrazová stránka jednoduchá a působivá, scéna popravy skvělá. E. Schorm dostál své pověsti filosofa za kamerou, ale se ztrátou desítky.

Forma prajednoduchá, ale působivá a úderná. Ale obávám se, že je to jedno z těch varování, které stejně zůstane oslyšeno.