fragre

Ve své době ve společnosti, kde sex byl několikanásobně větší tabu než násilí, kde stále přežívaly rasistické stereotypy, bylo téma mezirasového sexu asi vhodně namíchaný dráždivý koktejl obého - zřejmě dobrý marketingový tah, který filmu zajistil kontroverzní pověst a tím zřejmě větší výdělečnost. Přitom tam ten sex nakonec samozřejmě prakticky ukázaný není, zatímco násilí běžně a často. Ten souboj černých zápasníků na život a na smrt je každému, kdo viděl Tarantinova Djanga, nějak povědomý. Je to prostě komerční film, byť s vůbec ne špatnými hereckými výkony, takže i ta demytizace „starého dobrého Jihu“ je pojednána s přívažkem senzace.

Film, u něhož bylo do značné míry rezignováno na složitější a více konzistentní scénář, což bylo ale nahrazeno větším důrazem na akci, takže efektní automobilové (a motocyklové) honičky, výbuchy, střílečky a rvačky zabírají snad většinu času. Věru, i na dnešní poměry je toho násilí dost, takže v roce vzniku musel být tento film vnímán asi jako velmi brutální. Také je zcela rezignováno na jakoukoliv psychologii postav, takže tu máme jasné lumpy a jasné klaďasy. Žádné postavy na pomezí, žádné posedlosti, žádné temné pudy prýštící z podvědomí, ale (nemluvě samozřejmě o chamtivosti jako nezbytném hybateli každé kriminální činnosti) jen čistá nenávist, jejímž nejkoncentrovanějším projevem je závěrečný lynch arcilotrův.

"Před příjezdem osobního vlaku naplnila se restaurace třetí třídu vojáky i civilisty. Převládali vojáci od různých regimentů, formací a nejrůznější národnosti, které vichřice válečná zavála do táborských lazaretů, kteří nyní odjížděli znova do pole pro nová zranění, zmrzačení, bolesti a jeli si vysloužit nad svými hroby prostý dřevěný kříž, na kterém ještě po letech na smutných pláních východní Haliče bude se ve větru a dešti třepetat vybledlá rakouská vojenská čepice se zrezavělým frantíkem, na které čas od času si usedne smutný zestárlý krkavec, vzpomínající na tučné hody před lety, kdy býval tu pro něho nekonečný prostřený stůl lidských chutných mrtvol a koňských zdechlin, kdy právě pod takovou čepicí, na které sedí, bylo to nejchutnější sousto - lidské oči." Kniha, z které je tento citát (ano, jsou to Osudy dobrého vojáka Švejka...), je tvrdošíjně považovaná za humoristickou či satirickou, a její autor je pasován na humoristu, což je naprostá hloupost. Ale dvoudílná Steklého deformace už dávno zastínila originál, a tento neumělý film se má k opravdovému Haškovi jako ty Steklého taškařice k opravdovému Švejkovi. Je to div ne hollywoodská verze, kdy zkrásnělý Hašek potká svou krásnou a odvážnou Šuru ve víru revoluce, ale též verze samozřejmě vyfutrovaná dobovou propagandou, ale ta je v různé míře obsažena v každém filmu, jedno odkud pocházejícím. Přitom kniha Velitelem města Bugulmy, z níž jsou zde převzaty některé motivy, je kniha velice anti-idelologická a deziluzivní. Zde je však zneužita dobová popularita Švejka a je vytvořen povrchně zábavný a povrchně satirický film, občas dokonce parazitující i na svrchu zmíněném Steklého kusu . Ovšem někteří zde účinkující herci snad ani neuměli hrát špatně, takže dvě hvězdičky za ty výkony.

Přihlouplé dílko, které svým dějem předjímá 29. díl Třiceti případů majora Zemana nazvaný Mimikry. V obou dílech prošedivělí kriminalisté v tesilových oblecích a v kravatách bojují neohroženě s nebezpečnými dlouhovlasatci, takto zdrojem drog a ideologické subverze. Mimikrům je ovšem nutno přiznat mnohem dramatičtější a napínavější děj. Hvězdička je za scénu průběhu drogové intoxikace sličné leč pomýlené hrdinky, kterýžto průběh je pojat jako hezké taneční představení se složitou choreografií.

No jo, i upíři podléhají evoluci, takže tihle jsou opravdu vyspělejší, a už jim nevadí ani denní světlo, ani kříže a zázračné škapulíře. Ale to tenhle příběh lepším nedělá. Hrdina je tak hrdinský, že to občas přehrává do nechtěné sebeparodie. Ani pěkné exteriéry a občas působivá tísnivá atmosféra, ani nějaké ty pokusy o inovaci žánru nezachrání tento tuctový příběh.

Filmeček, který ještě zřejmě proklouzl normalizační cenzuře, dokonce i s citátem J. Škvoreckého, který byl již v Kanadě. Dokument velice standardní, ale pěvecký výkon Evy Olmerové jej spolehlivě vyspraví a zachrání.

Ta snivá nálada opuštěné (takřka rajské) zahrady a starého pitoreskního města, kde se čas zastavil, je tak kouzelná, že jsem první čtvrthodinku nyl blahem. Kamerou se zde vskutku čaruje, a hudba tomuto čarování mocně napomáhá, dokonce i The Rebels zde zpívají velice nerebelsky, též zasněně. Až je škoda, že vlastní příběh je podivně vyumělkovaný a nevěrohodný, a v hlavní roli je tak protivný fracek (Kosťa), že už po další půlhodince vynutil z našince povzdech: Herodes, to byl král.

No ano, je to dost schematické, a orgány činné v trestním řízení chovají se zde k sociálně handicapovanému hrdinovi přímo otcovsky. Ba být to film dnešní, hádal bych, že zájem projevovaný policistou, kterého hraje S. Remunda, má sexuální podtext. Ale ta nálada filmu zas není až tak optimistická. Prostředí periferie, fabrik, skladů, kanceláří, garáží a hospod IV. cenové skupiny vypadá ošuměle, depresivně, jako bychom ho vnímali očima hrdiny, kterému nebyl osud příliš nakloněn. A ta dvojice řidiče a závozníka vypadá jako drsnější předobraz pana Pávka a Otíka z filmu Vesničko má středisková.

Příliš filosofie jsem ve filmu nezaznamenal. Tvůrci tohoto hodně dobového spektáklu se snad snažili o dekadentní erotický film s jakýmisi uměleckými ambicemi, leč těžko něčeho takového dosáhnout, když jediná "filosofie" je zde všeliké tělesné obcování. Navíc zub času zde zahlodal mohutně, takže i to, co snad mělo být ve své době šokující a vzrušující, je dnes trapné a směšné.

Britská napodobenina špageťáckých westernů, nepříliš povedená. Raquel byla v té době opravdu sexbomba, lokace jsou skvělé, ale tím klady končí. Chvílemi našinci připadalo, zda režisér nechtěl původně točit komedii, aspoň hlavní trio záporáků vypadá spíše jako vítězové konkurzu na roli Sama Hawkinse, než zlosynové, před kterými se třese Západ.