sedm.1

Že se bude jednat o dost neobvyklou podívanou jsem očekával, co jsem ovšem rozhodně neočekával, tak to že mi poměrně nečekaně sedne a že mi ty dvě hodiny ve společnosti toho nevšedního milostného párečku docela uběhnout. Paradoxní je každopádně fakt, že největší výhradu mám v podstatě k tomu, kvůli čemu jsem dal vůbec této podívané šanci, a to k poměrně zvučnému obsazení, kdy na mě celé to ústřední trio herců působilo neuvěřitelně nesympatickým dojmem, jejich výkony mě připadaly opravdu nepřesvědčivé a prostě mě ty jejich ksichty vadily a za celou dobu jsem se na ně nedokázal vůbec naladit. Jinak se ale jedná o film výrazný a nápaditý, taková svérázná romantika tu jednoduše ještě zkrátka nebyla a fakt mě dokázala zaujmout. Tempo to má nicméně více než vlažné, což v tomto případě ale zas až tolik nevadí, tedy na rozdíl od nefunkčních emocí, což vadilo dost, naopak atmosféra se ale povedla určitě na výbornou, a fajn je i nepředvídatelný dějový vývoj, který dokáže několikrát překvapit, a to i díky pár docela nekompromisním a poměrně odvážným scénám, které zde sehrávají opravdu významnou osvěžující roli. Závěr je pak poměrně silný, což lze též určitě připočíst k dobru, takže zkrátka ten film je originální, v dobrém slova smyslu zvláštní a rozhodně ne určený pro běžné publikum, rozdílné a rozporuplné reakce na něj jsou pak naprosto pochopitelné, a co se tedy týče přímo mé osoby, tak mě svým způsobem zaujal, nicméně jestli se jedná o snímek k doporučení, tak to si upřímně nemyslím.

Já tady nemám v souvislosti s touto Godzillou prakticky co řešit, pro mě se jedná o naprosto ryzí pecku, pět * jak vyšitých a dech beroucí zážitek, který ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Já prostě miluji tyhle monster destrukce, i když se tedy musím přiznat, že této japonské verze jsem se trochu bál, ale mé obavy byly sfouknuty jako svíčky hned během úvodních pár minut a pak už jsem byl jen jako v ráji. Co mám chválit vlastně dřív? Popravdě musím pro mě překvapivě jako první jmenovat zápletku, na které podobné filmy tedy rozhodně nestojí, tady je to ovšem jinak, zde se celý ten příběh kolem Godzilly povedl doslova na výbornou, a i když jde v podstatě o poměrně jednoduchý a přímočarý příběh, tak i přesto v něm funguje všechno, spád, napětí a především úžasné emoce, kdy jsem si navíc opravdu upřímně oblíbil hlavně ústřední pár, kterému jsem přál šťastný konec, ale i ostatní postavy tu jsou prostě fajn, a to nejen i díky skvělému castingu, ale i díky vážně nečekanému odproštění se od tradičního asijského přehnaného afektovaného chování, díky čemuž to nabralo i na mnohem větší přesvědčivosti a empatičnosti vůči všemu a všem. Skvělá je jinak ale i syrová a bezútěšná poválečná atmosféra zdecimovaného Japonska, no a co se týče samotné Godzilly a vlastně s ní spjaté akce, tak i zde musím dát jednoznačně palec nahoru, kdy sice může někdo kritizovat kvalitu a velkolepost efektů, s čímž já ovšem ani náhodou nesouhlasím, mě veškeré ty destrukce a řádění Godzilly přišli naprosto parádní a především to beru i tak, že se jednalo hlavně o poctu té původní japonské Godzille, kde platily trochu jiná pravidla, a i to se povedlo též na jedničku s *! Japonská Godzilla u mě zkrátka zabodovala na naprosté maximum, já jsem z tohoto filmu absolutně nadšený ve všech ohledech a mohu jen každému doporučit, jelikož to stojí vážně za to!

Barvy zla: Červená je kriminálka, kterou sice na jednu stranu musím skrz naskrz označit za velice průměrnou a rozhodně ne příliš výraznou podívanou, na druhou stranu si ale opět nemohu odpustit popíchnutí do naší kinematografie, vůči které je tento film i tak úplně jiný level a fakt můžeme všichni jen závidět, jak moc jsou naši severní sousedé v tomto druhu umění jinde. Nářkama nic ale nezměním, takže k filmu samotnému. Nejlépe bych to chtěl asi popsat tak, že v ani jednom ohledu není tato krimi špatná, zároveň ve všech těch ohledech se ovšem ale nejedná ani o nic, co by diváka úplně posadilo na zadek, jinými slovy, vše má své pro a proti. Zápletka tedy není nudná, má svižné tempo, sem tam nějaké to napětí a nějaký ten zvrat, a i samotné vyšetřování pak působí docela přesvědčivě, takže po této stránce ok. Na druhou stranu mě ovšem rozhodně zamrzelo, že celý případ je vážně předvídatelný, k čemuž navíc vůbec nepřispěje ani odhalení vraha v podstatě už v půlce filmu, a i když pak bylo v závěru přidáno ještě další odhalení, tak i to nepůsobilo nějakým šokujícím způsobem, jelikož i to tak nějak viselo ve vzduchu, takže tvůrcům se tu prostě příliš po celou dobu nedařila hrát s divákem ta osvědčená Hra na vraha, což považuji u tohoto typu filmu docela za zásadní problém. S atmosférou je to pak jako na vážkách, chvílemi nekompromisní a mrazivá, chvílemi naopak zcela nepřítomná, emoce tu jinak za mě nefungovali bohužel vůbec, a co se týče postav, tak vesměs byly trefně obsazené, sympatické, zároveň ale nikterak výrazné a prakticky žádná z nich na sebe nedokázala strhnout nějakou větší pozornost. Ve výsledku se tak skutečně jedná o sice funkční a působivou kriminálku, která ovšem nepřináší opravdu nic ojedinělého, či natolik výrazného, aby o ní bylo potřeba mluvit na každém rohu. Prostě pěkný průměr.