stub

Sázka na úspěšný model, kterým bylo zpracováno Sin City. Že je to historicky snůška sr***k, mi u podobného formátu vůbec nevadí, ale parta hyperdrsňáků mě po chvíli začala trochu srát (narozdíl od Sin City, jehož silná stránka je právě v tom, že byť jsou postavy jednoduché a ploché, dá se s nimi dokonale ztotožnit).

Oproti Černým baronům o něco realističtější, především ale nudné a bez duše.

Typická ukázka filmu, který není nikterak zázračně natočen, ale herci (zejména pánové Landovský, Schmitzer a +- i Donutil) jej dokáží táhnout takovou silou, že neexistují hluchá místa. K tomu bych připočetl některé geniální narážky, které pochopí jen člověk alespoň trochu znalý (např. hláška "..a tak sme tých bolševikov bili.." je pravdivější, než se může zdát...historicky gramotní vědí). Jednoznačně jedna z nejlepších porevolučních komedií. Častá kritika, že film zlehčuje vážné věci, je výjimečně stupidní - to by člověk musel mít problém s každou komedií, která se odehrává za války apod. "Prisám Bohu, prisám Baťku..."

"Muzikálová struktura", kterou zmiňuje JFL, je poměrně typická pro celý formát (přirovnání k "chitai-sérii" je velmi na místě), nejen pro tento kus - a byť mě o tom nikdy nenapadlo takto uvažovat, mohu s myšlenkou +- souhlasit (k muzikálu jako takovému však mají tato dílka samozřejmě daleko). Představitel ústřední postavy není příliš výrazný, skvělá je však, jako povětšinou, Yoko Mihara v hlavní ženské roli. Kriminální zápletka je sama o sobě poměrně přímočará a jen průměrně zajímavá, stejně jako u zmíněné série však Ishii sází především na budování nálady, k čemuž si vypomáhá noirovými postupy, přičemž vynikajících výsledků dosahuje zejména v disciplíně "nevysvětlovat zbytečnosti" (což bývá největší zabiják atmosféry). Vzhledem k tomu, že tuto Ishiiho polohu jsem si oblíbil nejvíce, je vysoké hodnocení očekávatelné - v podobném duchu však rozhodně natočil lepší fláky.

Dějově jde o krátkou povídku roztaženou na dvě hodiny, s poměrně zřejmou paradoxní pointou. Podstatné je zde budování atmosféry, Koreeda se u diváka snaží probudit pravou hemisféru. Obrovský je důraz na vizuální stránku - záběry jsou tak nádherné, že jim člověk promine i jejich mnohdy šílenou délku. Měkký a jakoby lehce nedoostřený obraz mě ze začátku sral, posléze jsem jím však byl doslova zhypnotizován. Jsem nadmíru spokojen, ale silnější je podle mě režisérovo aktuální (a zde hloupě podhodnocené): http://www.csfd.cz/film/266140-nafukovaci-panna/

Zábavná, uvolněná, ironická hříčka ve stylu divadelních frašek kyogen, s naprosto excelujícím Yunosukem Item. Starý vůdce gangu je po třech letech propuštěn na svobodu a postupně zjišťuje, že se změnila jak jeho skupina, tak celý svět. Nehodlá se s tím jen tak smířit, ale jeho možnosti značně ochably. O děj tady však příliš nejde, slouží jen jako rámec pro jednotlivé vynikající scény. Hudební složka ve filmu hraje klíčovou roli a je skrz naskrz prosycena příjemně uvolněným humorem. Čekal jsem od Okamota maximální kvalitu a tu jsem opět dostal.

Druhá půle je dějově mnohem zahuštěnější a samozřejmě se také dočkáme rozuzlení, jehož hořkosladká příchuť asi zapůsobí na každého jinak, já jej každopádně přijaj s jistými obtížemi (v dobrém slova smyslu). A rozhodně nejde o dokumentární snímek, by mě zajímalo, kdo tady ty nesmysly vytváří... První část: http://www.csfd.cz/film/241105-kafuku-zempen/

První polovina filmu o problematickém milostném trojúhelníku. Shintaro (Minoru Takada) prožívá vážný vztah s Toyomi (Takako Irie), jeho rodina má však jinou představu a žádá účelový sňatek s bohatou Yurie - zbytek netřeba vyzrazovat. Naruse se samozřejmě opět drží svého civilního, skromného projevu a s citem zpracovává jemné předivo základních životních motivů. Zde si však dává navíc záležet na tom, aby do popředí vystoupil obraz amerikanizovaného Japonska (a daří se mu docílit nadmíru plastického a mnohovrstevného výsledku), což korunuje konzervativním, tradičním oblékáním Toyomi, která tak působí trochu jak z jiného světa. Z "nové" doby a kultury vycházející střet hodnot i nový způsob života se zde jen málokdy řeší explicitně, na pozadí je však film právě tímto zcela prosycen. Druhá část: http://www.csfd.cz/film/241106-kafuku-kohen/

Atmosféra se nese v duchu předcházejícího dílu, především pokud jde o postupné rozkrývání Ichiho povahy. Definitivně zde vyniká síla série, spočívající krom výjimečných akčních scén v důrazu na psychologii postavy (úžasná je Ichiho břitká arogance vůči všem zmetkům, i těm sebemocnejším, a na druhé straně až dojemná pokora vůči komukoli, koho považuje za "dobrého" člověka). Zatoichi je postava uvěřitelných emocí (a neuvěřitelých schopností) - a v tom je síla jeho příběhů.

Spíše komorní díl, ovšem s masivní gradací v závěru, a to akční i dramatickou. Souhlas s kitanem (i s Flipnicem, zejména pokud jde o hodnocení závěrečné scény), jen bych reagoval na "..tato suma zmami uz nielen yakuzakov, ale aj tych, ktorym Zatoichi pomohol, dokonca aj tych, ktorych miloval.." - je zcela zjevné, o jaké osobě je řeč. Ono je to tím lepší, že si tím Ichi (a divák) nemůže být zcela jist, jedinou indícií jsou slova nepříliš věrohodného umírajícího muže (mmch tahle "hra s pravdou" se ve filmech o Zatoichim vyskytuje častěji). Jednoznačným kladem je také Katsuovo zlepšující se herectví - posun při sžívání se s postavou a hledání té pravé polohy je zjevný.