Malarkey

Především mě překvapil Samy Naceri, kterého jsem si dost oblíbil z Taxi série. Překvapil mě svým hereckým výkonem natolik, že jsem se rozhodl si o něm něco přečíst. To jsem ale neměl dělat, jelikož mi z francouzskýho fešáka vznikl magor, kterej to v hlavě nemá srovnaný. Pobodat známýho v hospodě prostě není normální. Ale nebudu mu to brát, tady předvedl naprosto odzbrojující výkon, jen ten konec mu trošku nevyšel. Kodex sám o sobě je ale příjemná kriminálka, která kvalitu má a rozhodně si na nic nehraje. Nebýt toho odfláknutýho závěru, měla by i na víc. Drsná byla totiž požehnaně. Postavy, dialogy! Perfektní práce, kam se na to hrabou americký produkce. Škoda jenom, že je trošku zapadlá.

Není snadný bejt závislej na bednách, leze to do peněz. ale Dan Mahowny na to přišel sám a tak si užívá jak nejlíp může. Ono celkově sázení je dost nahovno. Posledně jsem si sázel na tutovku, a dopadlo to na hovno. Což je vlastně klasický popis tutovky. Mahowny tak sázel pořád a projížděl jeden milion za druhým. Já mám hazardéry rád. Hezky se na ně kouká, hrajou precizně a hlavně ne za moje prachy. A ještě mám radši, když se do hazardu přimotá sport, nejlíp fotbal. Jenže tenhle film je o chlapovi, kterej se s tím absolutně nesere a v podstatě to není ani vtipný. Nakrade si prachy a na fotbal pak sází tak, že na každej zápas vsadí jedničku za tisíc dolarů. To už je houby hazard, ale čistá eufórie, která jde mimo mě. Kam se na takovejdlenc film hrabou italský filmy, kde si daj na koníčky celou svojí vejplatu a pak po něm jde jeden šílenec za druhym. Tady se penězma rozhazuje na stříbrným podnose a nikomu to vlastně ani nevadí. Případ Mahowny je nakonec vcelku zajímavej film, ale natočenej stylem, který mě absolutně nebaví. Sázet na jedničky by totiž dokázal každej, jenže sázet na tutovky dokážou jen kluci s vtipem pod čepicí.

Je odvaha takovýto film vůbec natočit. Problém filmu je ale především v tom, že divákovi představuje krutou realitu, tak jak skutečně je. Takže dlouhou dobu čekáte, nic nepřichází a pak najednou bum a něčím Vás film šokuje, pak se zničehonic přehoupsne do druhý půlky a zase se dlouho nic neděje. A pak zase až na konci Vás na minutu něčím šokuje. Tak je to ve výsledku velice zajímavý film, který plno lidí bez problémů ocení, stejně jako já. Ale víc procent tomu prostě nedám, protože kromě těch dvou zajímavých scén jsem měl problém udržet vůbec zájem ten film dokoukat.

Dle mýho průměrná francouzská kriminálka. Nemám nakoukanou skoro žádnou, tak to nedokážu posoudit. Některý scény jsou těžce vyhrocený, jiný zase vypadaj šíleně uboze. Kvalita se tak střídá s průměrností a ve výsledku to jsou tři hvězdy především za to, že mě film samotný dokázal vůbec zaujmout.

V těhlech filmech se dycky musí ocenit ta snaha, se kterou se do filmu pouštěj. Občas to ale prostě fakt nejde...

Líbilo se mi, jak film představoval Francouze jako jakási nadpřirozená stvoření, která se nejenom umí oblíkat, ale taky si dokážou o oblíkání podívat. Jinak řečeno, co kluk to metrosexuál. Zřejmě tam neexistujou monterky a je pod úrovní pít kvalitní pivo. Film samotnej tak představuje současný francouzský mládí, který bych asi nebyl schopnej sežvejknout.

Já bych tvůrce narozdíl od uživatele Enšpígla navlík do košil, sak a kabátů, přidělil bych jim jména Platil, Rosen, Jarolím, postavil je doprostřed stadionu a čekal, až si pro ně fanoušci Slavíe příjdou a zmalujou jim ksicht do ruda.

Russell Crowe je pro mně PAN HEREC, ale ne každý film se mu podaří na sto procent. Tak to také dopadlo u týhle nemastný a neslaný slátaniny, která možná vypadá zajímavě, ale ve všem kolabuje. Především nedokáže ani vyprávět příběh a Russellovo charizma to bohužel nezachrání.

Hrozně, ale přímo neskutečně milý film, čemuž může film děkovat především muzice. Ta totiž ve filmu přesně určovala jakým směrem se bude ubírat. Na to, že jsem od filmu nečekal vůbec nic, mě to vcelku potěšilo. Můj milý deníčku je tak příběhem jedné malé holčičky na pokraji dnešní reality, která se s ní skutečně nemaže. Nijak extrémně depresivní ani brutální ten příběh není, ale sílu má. O to víc to potěší, když od toho filmu nečekáte vůbec nic a zdejší hodnocení je tu spíše průměrné. Ten film totiž přirozeně vypráví příběhy lidí, kteří to v životě jednoduché nemají a kteří potřebují pocítit alespoň sem tam nějakou tu lásku bližního svého. Já tomu dávám sice 3 hvězdy, což by naznačovalo průměrnejm šedesáti procentům, ale ten film tou láskou, troškem štěstí, ale i bezmocí má daleko navíc. Však se na něj podívejte a pochopíte sami.

Ve výsledku moc hezky zfilmovaný film, kde nejsilnější zážitek je atmosféra Shanghaie ale všecko ostatní stojí kvalitou asi tak stejně jako současná hra fotbalový Slavie. Příběh je špatnej, herci líní a to i přesto, že se tam objeví docela velká jména. Cusack, Potente, Watanabe nebo Chow. Takhle jsem od režiséra ještě Pokoj 1408 vcelku dobře zvládnul, ale tady se to prostě už nedalo. Otravná nadbytečná slátanina, která dle mého okamžitě zapadne.