Morholt

Ono se na to koukalo docela dobře a Clara Lago byla víc než příjemným bonusem. Jenže bylo to o ničem. Rána, blesk a cesta, během které mizí cestující členové výletnické party. Vysvětlení, které by vše hodilo do nějakých smysluplných kolejí, se tady nekonalo. Proběhl jen nějaký pokus o vykreslení charakterů a o popis jejich chování ve stresové situaci, ale všichni aktéři byli podaní tak, že mi byli úplně ukradení. Výrazněji pobaví snad jen digitální mufloni a psí honička, která ovšem mohla být natočená mnohem lépe. 30%

Reinkarnace jako jiný druh posedlosti. Tenhle nápad se mi docela líbil a občas jsem byl ochoten připustit, že s démonem by to bylo o něco jednodušší, protože člověk tak nějak ví, proti čemu stojí. Bohužel dobrý námět je zpracován poněkud mdle. Pokud se jedná o "posedlé" scény, tak je to v pořádku a zvládnutá byla i závěrečná nemocniční sekvence. Bohužel všechno okolo bylo nudné, pokud tedy člověk není fandou do hinduismu. A nevýrazně působil i Anthony Hopkins. Notabene rodiče postižené holčičky se skládali z otce, který byl absolutně na pěst, a matky, ukázkové hysterky, ječící při každé příležitosti. Tohle mě prostě nemohlo zaujmout. Tady bych se přimlouval za remake. 35%

Tým, tým, tým a spousta motivačních řečí, pád dolů a následný vzestup a samozřejmě spousta drobných osobních dramat s dojákem na konci. Kýč jako prase, což je u filmů o americkém fotbale často vídaný jev. Ale protože mám sportovní filmy rád, koukalo se mi na to celkem bez problémů, ačkoliv zrovna tady bych uvítal, kdybych měl konečně nastudovaná pravidla. Herci v pohodě i přesto, že třeba Caviezel se tady zrovna dvakrát nepředřel. Příjemná jednohubka. 60%

Nezávislé a romantické, což je pro mě absolutně vražedná kombinace, ale na tohle se mi koukalo víc než dobře. Největší zásluhu na tom mají oba hlavní představitelé, kterým to klape na jedničku a své si odvedlo i celkově pohodové pojetí, díky kterému si člověk nepřipadá jako debil ani v těch nejkýčovitějších chvilkách. Tohle se Evansovi povedlo. 70%

Gilles Paquet-Brenner potěšil už Klíčem k minulosti a nezklamal mě ani tady. Sice obyčejně nemusím pomalý styl vyprávění, ale tady mi to sedlo i kvůli několika silnějším momentům a zneklidňující podivné atmosféře, která provázela celý film. Stejně tak nejsem fanouškem velkého počtu flashbacků, nicméně režie se snimi vypořádala s přehledem, takže člověk nijak netápe. Charlize Theron nemusela ani příliš hrát a přesto její projev bavil a nezklamali mě ani další herci. Snad jediná výhrada má jméno Tye Sheridan, který je mi silně nesympatický, ale i to se dalo přežít. Fincherova Zmizelá to sice není, ale jsem toho názoru, že i tady může být Gillian Flynn spokojená. 80%

Tenhle styl humoru mi jednoduše nesedí. Nápad s tatíkem, který natáčí synkovi instruktážní video o tom, jak být chlap, je sice fajn, ale to kanálové vyjadřování i učinkování v podání nesympatického hlavního hrdiny mě spíš otrávilo, než pobavilo. 15%

Tohle musela být nuda už na papíře. Ono kdyby se na tu ohlodanou kost nabalila jiná svalovina a film se víc soustředil na pátrání a objasnění eventuálního zločinu, mohlo to být o něčem jiném. Ale film se soustředí především na rodiné lapálie konzervativního texaského rančera, který se pořá nemůže srovnat s homosexualitou svého syna. Do toho všeho je tu spousta zbytečných odboček, které celou věc neúměrně natahují občas až k nesnesení. Obsazení bylo dobré. Duvall nezklamal a líbila se mi i neokoukaná Angie Capeda. Ale herci to v tomto případě neměli šanci zachránit. 30%

No já nevim. Tohle není žádná romantika a už vůbec komedie. Spíš drama o tom, kterak se lesbička po x letech rozhodne vyjevit rodičům pravdu o své orientaci, což relativně harmonickou rodinu docela rozloží. Nenajdete tu sice žádnou hlubokou psychologii a vypjaté scény, ale přesto film emocemi nešetří a i když je to někdy strašně kýčovité a účelové, na mě to fungovalo. Povedlo se i obsazení. Katherine Heigl v mých očích zase o něco povyrostla a Wilkinson je jistotou, ale bavily i Grace Gummer a okatá Alexis Bledel. Čekal jsem, že se zasměju, ale i přesto, že se tak nestalo, jsem si na konci rozhodně nestěžoval. 80%

To srovnání s béčkovým Jumanji sedí, ale mě se tohle líbilo ještě víc. Nakonec kdy jindy se u rodinné večeře sešli zombie praprapraděda, mládě pterodaktyla, oběť indiánského rituálu a housenkopes? Stejně jako u předchozího dílu se filmařský štáb u natáčení musel bavit a oproti jedničce, se kterou teda dvojka nemá vůbec nic společného, tu tvůrci hodně popustili uzdu fantazii. A vyplatilo se. 70%

Pohodová komedie o strašidelném domě, ze které je cítit, že si její natáčení tvůrci užívali. Je to samozřejmě béčko a podle toho to také vypadá, ale ačkoliv o nějakém napětí či atmosféře nemůže být řeč, tak svoje momenty film určitě má. Navíc na Mary Stävin v plavkách je nádherný pohled. 60%