rjh

Příběh z hlubin studené války odehrávající se z velké části pod chladnými vlnami severního Atlantiku. Jsem fanoušek knižní předlohy, kterou vydalo v roce 1984 prestižní vydavatelství Naval Institute Press jako první beletrii ve své historii. Vyznačuje se realistickým zpracováním námětu a spletitým dějem. Film místy moc realistický není. Manévry v podmořských kaňonech by skutečná ponorka nezvládla. Spletitý děj se tvůrci pokusili zjednodušit. Přesto je však Hon na ponorku nabitý zvraty. Někdy je trochu obtížné je sledovat. (Například falešný jaderný poplach bych asi bez znalosti knižní verze napoprvé nepochopil.) To je moje jediná výtka. Film mám ale moc rád. Můžu se na něj dívat kdykoliv. Líbí se mi příběhy vedlejších postav. Například jak kapitán USS Enterprise (Daniel Davis) napřed opovrhuje Jackem Ryanem, poněvadž nosí uniformu, kterou si nezasloužil. Pak ale změní názor. Mám rád i story ruského admirála Padorina (Peter Zinner) a jeho sluhy. Se Scottem Glennem jako kapitánem USS Dallas bych vyplul na moře klidně hned zítra. Velké plus jsou pro mě všudypřítomné modely lodí.

Tenhle film jsem miloval. Měl jsem dokonce ručně vyrobený obal na polštář s Číslem 5. Z dnešního pohledu oceňuji i Ally Sheedy, která hrála ve spoustě osmdesátkových sci-fi. Byla fakt kost.

Tenhle film mám rád. Čas od času se na něj kouknu znova. Nemyslím, si, že je to klon Indiana Jonese, jak tady kdekdo píše. Indiana Jones totiž sám nebyl extra originální. Vykrádal filmy a knihy ze třicátých let. Mně je to fuk. Byl bych rád, kdyby takových klonů vznikalo víc. Romancing the Stone podle mě má jen jednu chybu. Je to ta taneční scéna v columbijském městečku. Větší cringe je snad jen StarDance.

Film s neopakovatelnou atmosférou. Exotický orient z něj přímo čiší na každém kroku. Vyprávění má výborný spád. Ani jeden záběr nebo věta nejsou navíc. Všechny mají smysl. Posouvají příběh dopředu. Divák se ani chvilku nenudí. Dobyvatelé ztracené archy se neberou moc vážně. Jejich tón je lehký a plný nadsázky. To je možná jejich nejlepší vlastnost. S dalšími shlédnutími víc a víc obdivuji jednotlivé fóry, jako třeba vypálený medailon na ruce při nacistickém pozdravu. Vím o nich předem a stejně mě pokaždé baví. Karen Allen byla neuvěřitelně hot. Hudba Johna Williamse je dokonalá. K ladění podle mě hodně přispěla malovaná pozadí od Michaela Pangrazia.