Každá minúta života

Vzhledem k tomu, že mám malé děti, bylo pro mě téma dokumentu pozoruhodné. Kdo děti nemá, dokument pro něj pravděpodobně bude méně přitažlivý. Bylo zajímavé sledovat, jak se rodiče absolutně obětují pro dítě. To absolutně tady znamená opravdu absolutně - každou minutou života. Dávají malému synovi všechen čas (matka zůstane doma), energii a pravděpodobně na to padne i většina peněz rodiny. Nechci nějak hodnotit a hanět jejich přístup, přeci jen je to lepší, než kdyby na dítě kašlali, ale jako každý extrém ani tohle není ideální. Vidím v tom hned několik nebezpečí. Co třeba zapojení se do kolektivu? Vychovávají z něj silnou individualitu, ale trénink hokeje o samotě fungovat nebude. Interakce s ostatními dětmi, spoluhráči, soupeři je také dovednost a je potřeba ji někde nacvičit. Sám mám s trénováním dětí několikaleté zkušenosti a vím, že čím dříve se v dětském věku opravdu trénuje (do deseti let – dvanácti let se stačí s dětmi na tréninku jen „hrát“), tím dříve je to přestane bavit a vyhoří. Klasický příklad jsou mistři republiky v žácích, kteří se na to při přechodu na střední školu vykašlali a pak už nikdy nesportovali. Potenciálních nebezpečí bych viděl více, ale dál se rozepisovat nechci. Raději zmíním ještě řemeslnou stránku. Z hlediska zpracování mi chyběla větší kontroverze, či opačný názor. Další podstatnou chybějící věcí bylo vysvětlení motivace rodičů. Proč se tak rozhodli? Co je k tomu vedlo? Položil bych i otázku… Je to skutečně ta správná cesta? Obhájíte si ji? Stojí vám za to ta únava, finance a vůbec sázka na „jednu“ kartu? Výtek k obsahu i ke zpracování se najde celá řada, ale zajímavých myšlenek a komentářů k filmu také. Proto si alespoň ty tři hvězdy zaslouží. Uvítal bych třeba za deset let další část, jak to bude dál. Sám jsem zvědavý. (03.02.2023)

Není to to zrovna propopulační dokument , jak mít 2,2 dítětě, aby se národ reprodukoval. "Druhé dítě by bylo brutálně náročné" říká tatínek. Maminka se stale tvari utrapene. Tato generace je vůči dětem hyperprotektivní, protože jsou mimořádně drahé. Nejlevnější je vychovat děti v tropech. Nemusí se topit a jídlo roste všud okolo. Proto nás v demograficky vymírající Evropě lidé odsud postupně nahrazují. "U nás v každé generaci žen jich třetina vymře" říkal na jedné z přednášek vynikající manželský a rodinný psycholog Jeroným Klimeš. A pokračuje radou, že je třeba mít alespoň tři děti, protože každé desáté zemře ještě za života svých rodičů a další se občas nepovede - jde do vězení, nadělá dluhy, má závislosti apod. Dokument je ke shlédnutí zde: https://dokumenty.tv/kazda-minuta-zivota-dokument/ (17.11.2022)

"Běž si hrát" zavolala matka na svého čtyřletého syna a automaticky předpokládala,že půjde do svého pokoje kde bude cvičit.V Norsku by jim taková výchova neprošla,tam by jim sociálka odebrala dítě dřív než by vylezlo z postýlky.Jsem zastáncem tradičního dětství a tohle bylo na mě opravdu moc.Hlavně ta příšerná matka toho malého Miška jak na něj pořád v zájmu "světového rozvoje" pokřikovala německy.Chudák kluk,je doma a cvičí,jde s rodiči ven a cvičí,jde s rodiči na návštěvu a cvičí,je tohle normální?Malý Miško obklopen rodiči,luxusem,sterilním prostředím ale stále bez kamarádů.Zeptal se ho někdo zda to tak chce?Bohužel vnitřní strádání se na kameru zachytit nedá a protože celý svůj dětský život slyší jen řeči pro Supermany jak všechno dokáže a že není nic nemožné tak bych nechtěl vidět to jeho zklamání až někdy skutečně prohraje a dostane osudovou ránu od života.To pak může vzít Erika Hníková opět kameru do ruky a natočit dokument o zatrpklém dítěti. (02.03.2022)

S premiérou dokumentu ve Varech se vyrojilo několik rozhovorů s režisérkou a samozřejmě také množství internetových diskuzí. Je to logické, protože na výchovu dítěte neexistuje jeden správný názor. Režisérka do svého díla záměrně nijak nevstupuje a explicitně se nevyjadřuje, v rozhovorech však dává najevo, že je přístupem manželů někdy znechucena a někdy fascinována. Mě osobně zaujal fakt, že manželský pár si vůbec nedává najevo vzájemnou náklonnost a lásku (během filmu jsem si nevšimla jediného polibku, objetí, pohlazení) a prakticky každý pohyb, pohled a slovo věnuje Miškovi. O výchovné metodě jsem dosud neslyšela, svým způsobem takové rodiče obdivuji, ale rozhodně bych se takto obětovat pro dítě nedokázala. Jestli je to správné i pro samotné dítě, to by bylo na náročnou diskuzi. Takhle podnětný snímek jsem hodně dlouho neviděla. (29.08.2021)

Dokument je svým způsobem fascinující sondou do určitého extrémního případu výchovy, který ale ztělesňuje něco společensky obecnějšího: představu části kapitalistické společnosti, že jen nejdravější a nejlepší budou dosáhnou životního naplnění. Zdá se, že (pečlivá a propracovaná) dramaturgie sleduje právě toto téma, ovšem nechává otevřenou otázku, co dokument vlastně vynechává. Z rozhovoru s režisérkou např. vyplývá, že Míša se věnuje i jiným koníčkům než sportu, ale kromě hodiny piána z toho není vidět prakticky nic. To je jen jeden příklad z mnoha, který se dá uvést. Co film opravdu postrádá je totiž přímá výpověď rodičů - nikoli kusé úryvky náhodně zachycených konverzací s rodinnými příslušníky, ale skutečná výpověď o prostředcích a cílech. Je jasné, že každý know-it-all komentátor na sociálních sítích se bude rozhořčovat nad tím, že jde o šílený způsob výchovy (a dost možná je), ale režisérka by tomu nemusela nahrávat tak moc. Stačilo by se prostě jen zeptat: PROČ to vlastně děláte? Proč obětujete vlastní život, aby byl váš syn profesionální atlet? Komu to vlastně přinese štěstí? (08.09.2021)