Můj nejmilejší bar

Film Můj nejmilejší bar je cynická podoba života. Pocit prázdnoty, osamělosti a vykořeněnosti postupem času mohutní, smysluplnost spořádaného života je zpřetrhána nenaplněností i zbabělostí. Osobní štěstí je v krajině citové okoralosti zanedbáváno a promrháváno. Zklamání, strach, frustrace se zahání v alkoholovém očistci zapomínání, rozmělnění a otupění. Cílem jsou chvíle v nejistém pohybu třesoucí se ruky intenzivních zážitků a zběsilosti. Následky jsou ovšem rozkladné a pocit provinění a zoufalství se prohlubuje s další sklenicí a okamžikem přesladkého nevědomí. Život obvyklých ztroskotanců je vylíčen přesvědčivě, s jízlivým tónem a nesmlouvavostí. Hlavní postavou příběhu všedního života je nezaměstnaný a osamělý Tommy Basilio (tvůrce filmu ve velmi dobré formě Steve Buscemi) s lehkovážně odevzdaným životním přístupem. Osobní chyby zahání ve sklenkách a bujarém dobrodružství. Vědomí neschází, s vytrvalostí a odhodláním si ubíjející každodennost pohrává po svém a nerozvážný floutek dostává každý výkřik marnosti v bolestivém úderu zpět. Hlavní ženskou postavou je dospívající Debbie (velmi zajímavá Chloë Sevigny) s odvážným vykročením samostatné životní cesty s rozporuplně přijatou první životní rozkoší. Dalším typem ztroskotance je zajištěný Mike (zajímavý Mark Boone Junior) v zoufalství nefunkční rodiny a nepříjemné osamělosti uprostřed pohodlí. Třetím typem ztroskotance je starý Bill (zajímavý Bronson Dudley), přečkávající v alkoholickém oparu na naprostý a neodvratný konec. Důležitou postavou je Theresa (šarmantní Elizabeth Bracco), bývalá Tommyho přítelkyně s nekompromisně mrazivým ukončením. Z dalších rolí: bývalý Tommův kamarád a zaměstnavatel Rob (příjemný Anthony LaPaglia), Mikova nespokojená manželka Marie (Eszter Balint), nespokojený otec Debbie a běsnící Tommyho kamarád Jerry (zajímavý Daniel Baldwin), neúspěšný Tommyho pokus o únik Crystal (zajímavá Debi Mazar), laskavý zmrzlinář a Tommyho strýček Al (Seymour Cassel), Mikův zaměstnanec Wendell (Samuel L. Jackson), či Tommyho bratr Raymond (Michael Buscemi). Přínosem je nepřikrášlená přesvědčivost, se kterou se odhaluje běžný život v apatické odevzdanosti, rezignaci i postupném úpadku a neschopnosti hledat cestu i směr ze začarovaného bludného kruhu selhávání. (01.07.2017)

:) . Tak tohle mě fakt bavilo. Civilní, subtilní, křehký, citlivý film o skutečných lidech. Buscemi mě v průběhu své kariéry už mnohokrát zklamal, ale tohle byl naopak jeho profesní majstrštyk, nebo minimálně jeden z nich. Smekám před jeho schopností dokonale vykreslit "prostý lid". Mám za to, že jeho osobní životní styl bude přece jen vypadat poněkud odlišně. Přesto z těch postav udělal lidi z masa a kostí. Platí to přitom o každé jedné z nich. Původně jsem tomu chtěl dát o hvězdičku méně s odůvodněním, že to bylo všechno prima, ale celkově o ničem. Podobně zdánlivým NIC ale žije 99,5 procenta lidí na světě. A o tom zbylém půl procentu se točí většina filmů. Vzniká tak dojem, že se ve filmech musí nutně stát něco dramatického, šokantního, přelomového... Můj nemilejší bar je jedním z jasných důkazů, že dobrý film může fungovat i bez toho. Naopak jsem si od všech těch vypjatých ústředních motivů většiny ostatních bijáků rád odpočinul. (09.09.2014)

Občas v baru najdete člověka, co je tam častějc než doma. Usrkává ze sklenice, v ruce cigareta, skelnej pohled. Je považovanej za odpad, nulu, verbež. Steve Buscemi přijde o práci, přítelku mu přebere kámoš a čekaj haranta, takže je v baru víc než dřív. Pak začne rozvážet zmrzlinu a trochu nešikově svede semnáctku svýho kámoše. Někdy je život krutej natolik, že hledáme odpověď na dně sklenice nebo v gramu prášku. Ale je to správná cesta? Po tomhle filmu už vim, že alkohol to nevyřeší. A můj oblíbenec Steve nejen skvěle zahrál Tommyho, ale ještě se ujal režie. Respekt. (22.08.2009)

Rozhodně zajímavý film, který ale mě osobně příliš neoslovil. Nebylo to špatný, to ne, oni ty filmy o ztroskotancích maj něco do sebe, ale bylo to spíš takový odnikud nikam. Chyběl mi tam nějakej větší děj, rychlejší tempo. Všechno šlo tak pozvolně, jakoby to opravdu byl dokument ze života nastávajícího alkoholika. Buscemi je borec, to jako jo, i ta režie mu sedla. On prostě má ten kukuč na ty loosery. Výborně mu tam přihrával Mark Boone Junior, takovýho šéfa mít, to je fakt sen. Sedlo to tam všem hercům a všichni odvedli dobrou práci (dokonce i Baldwin, kterýho nemusim ani jednoho). Chloe Sevigny vypadá dobře, takže to šlape. Ale jak už jsem zmiňoval, pro mě tam něco podstatnýho chybí, něco, kvůli čemu bych to chtěl vidět znovu. Takže já za sebe dávám 60% (18.07.2010)

Znáte to, někdy se na vás všechno tak valí, že už nemáte sílu s tím bojovat. A právě v takové chvíli je bar jako Trees Lounge tím správným místem, ve kterém se můžete opít do němoty a všechny starosti nechat tam venku, kam vlastně také patří. Režijní debut Steva Buscemiho je přesně o takových věcech, o bezcílném opíjení se, které je tím nejjednodušším řešením a zároveň nevyřešitelným problémem. Film kombinuje trpké okamžiky s těmi úsměvnými, ale ta nahořklá pachuť je tam cítit stále. Výborná ukázka nezávislé filmařiny. 9/10 (21.07.2009)