Réžia:
Christopher NolanScenár:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Ludwig GöranssonHrajú:
Cillian Murphy, Matt Damon, Robert Downey Jr., Emily Blunt, Florence Pugh, Josh Hartnett, Casey Affleck, Rami Malek, Kenneth Branagh, Tom Conti, Benny Safdie (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
V čase, keď Druhá svetová vojna ešte vyzerala nerozhodne, sa na diaľku odohrával dramatický súboj medzi Spojenými štátmi a Nemeckom o to, kto prvý zostrojí atómovú bombu a získa tak rozhodujúcu prevahu nad nepriateľom. V Amerike bol tento tajný výskum známy ako Projekt Manhattan a jedným z jeho kľúčových aktérov bol astrofyzik Robert Oppenheimer. Pod obrovským časovým tlakom sa spolu s tímom ďalších vedcov snažil zostrojiť vynález, ktorý mal potenciál zničiť svet. Bez jeho včasného dokončenia by sa ten istý svet nedal zachrániť… (Cinemart SK)
(viac)Videá (14)
Recenzie (1 327)
Přátelé, kamarádi, jméno režiséra a scenáristy Christophera Nolana neznamená, že tomu automaticky lupnu pět hvězd!! Už předtím se Nolan párkrát nalokal, tady už se solidně topí. Prostě sám sebe nedokáže krotit. Obávám se, že moc dobře nespí, protože hlava mu pořád jede, skáčou z něj desítky myšlenek, novátorských prvků a nápadů, ale zároveň se to celé bije s nabubřelostí a nekontrolovaně egomanským stylem „podívejte, co všechno ještě svedu!“ Vyprávění je sice dynamické, ale první bezmála hodinu jsem docela trpěl, protože se melou odtažitá historická fakta a ubíjející fyzické postupy. Nejde ovšem o obsah, ten zase nějak komplikovaný není, jde o množství a intenzitu mluvících hlav. Navíc to místy absolutně nevyznívá přirozeně. O tom, že je to znovu chladné jak psí čumák, nemluvě. Nicméně se postupně dostáváme do rozervaného nitra jedné z klíčových postav 20. století, která spolu s předními vědeckými mozky pracuje na sestrojení masivní zbraně. A vlastně platí to, co jsem psal na začátku – souboj mužských eg. I Nolanovi zřejmě definitivně ruplo v hlavě a vzal si do ní, že je prostě génius. Po herecké, audiovizuální a řemeslné stránce je to samozřejmě „událost“, i pokládání si (včetně etické stránky) četných otázek je fajn, ale holt v posledních letech nejsem fanda nafoukance Nolana. ()
Tvůrce tohoto nástroje bude tížit svědomí, ať už je ničitelem světů, nebo jejich zachránce.. Postavme vedle sebe stupňující se drama při Trinity testu vrcholící ohlušujícím tichem a slavný citát čtený v sanskrtu při nejaderné fúzi s Florence Pugh či nahá těla v křeslech a představivosti a řekněme si, v čem je autor opravdu dobrý a z čeho jde cítit umělecké aranžmá pochybného přínosu. V uznalém slova smyslu opulentní komisní martyrium, které však opravdu výjimečných momentů nabídne méně, než kolikrát se zjeví v Ulmu narozený bůh na kladce. Nolan má na to sestrojit technicky dokonalou bombu, ale možná by měl návrh její konstrukce svěřit někomu jinému.. ()
Film s totálně banální zápletkou a poměrně jasným poselstvím diváctvu, jehož tři hodiny ale režisér z nějakého důvodu zabalil do neskutečně otravné a matoucí příběhové mozaiky s miliardou strašně rychle se střídajících postav, časových skoků a vysilujícího vědeckého žargonu. Chápu, co se mi Nolan snaží říci a ukázat, jen nerozumím tomu, proč mi x hodin vysvětluje, jak to bylo se slepicí, když oba víme, že jako první bylo vejce. Užívám si vizuál, zvuk, hudbu a hlavně mistrně vedené herce, ale trpím u provedení a rádoby chytré hry s divákem, na kterou už prostě v Nolanově případě přestávám mít po mnoha podobně koncipovaných snímcích energii. Příště prosím nějakou přímočarou akční bondovku. Díky. [SkyShowtime] ()
Nolanovi se podařil husarský kousek, když po coronou zaviněném propadu "Tenetu" okázale rozvázal své dlouholeté pouto s Warner Bros. a rozehrál s jinými studii hru "Chcete mě?". Nově tak smí Nolanovi říkat "můj milášek" studio Universal. Jen za to muselo vypláznout peníze na projekt, který nezapadá do aktuálně preferovaných škatulek hollywoodské produkce. Tím spíše pak "Oppenheimer" zaujme jako marketingová výzva. První kroky vedly přes povýšení samotného projektu na high-concept tagline "Nolan točí atomovku". Následně se zapojilo vyzdvihování analogovosti, což ve spojení s výbuchem bomby přispělo k vyvolání dojmu události. Dovršit sugesce, že tříhodinový biografický film o teoretikovi kvantové mechaniky bude velkolepý spektákl, finálně pomohlo sousloví 70 mm IMAX. Nejpozoruhodnější na tom je, že se prémiový formát projekce vyzdvihuje nikoli u vizuálně pompézního spektáklu, kde by měl očividné opodstatnění, ale u dialogového snímku, jehož většinu tvoří záběry deklamujících herců v oblecích či uniformách. Na druhou stranu totožně již mýtus 70 mm filmového materiálu uplatnila propagace Tarantinovy interiérové žvanírny "Osm hrozných". Tentokrát se ale ještě více než tehdy podařilo PR spindoktorům navodit dojem, že se pro každého filmového fanouška návštěva IMAXu rovná pouti do Mekky. V zájmu finanční návratnosti "Oppenheimera" a zajištění dalších Nolanových projektů je to chvályhodné. Ale dovolím si tvrdit, že navzdory celému PR cirkusu nepotřebujeme pro docenění tohoto filmu největší plátno. Vynikající zvuk ano, ale ne IMAX projekci. "Oppenheimer" nezadupe diváky do sedaček velkolepostí svých výjevů. Ale zato představuje vynikající scenáristický počin, který bravurně drží diváckou pozornost, zvládne zevrubně rozebrat svou titulní postavu, a dokáže to udělat přehledně. Což píšu jako člověk, který má problém pamatovat si jména, takže řada filmů s množstvím postav pro mě nefunguje, protože se v nich snadno ztrácím. Ne však v Nolanově "Oppenheimerovi". To proto, jak je vyprávěný, respektive jak se v něm vrství nejen časové linie, ale i samotné obrazy a zvuk. Jako by se Nolan vracel zpět ke svým kořenům, kdy neměl k dispozici horentní rozpočty a uhranul diváky čistě silou důmyslně skládaného vyprávění v "Mementu". Až na to, že oproti jeho mladicky ambicióznímu hitu zde nelinearita neexhibuje jako gimmick. Spíš s lety vytříbenou neokázalou účelností umožňuje rozpitvat a fascinujícím způsobem pro diváky poskládat různorodé životní role Roberta Oppenheimera i odborné, osobní a morální otázky, které se k jeho osobnosti, dílu a pozici ve velkých dějinách váží. Díky struktuře, která neustále klade detaily po bok širšího rámce a zpřítomňuje kontext či hledisko odstupu vůči dramatické poutavosti okamžiku, se Nolanově portrétu daří vyhnout se minovým polím plakátové oslavnosti, bulvární skandálnosti či filosofické těžkopádnosti. Nikoli tím, že by je neobsahoval, ale neustále je bombarduje částicemi jiných hledisek. Klasická floskule "komplexní portrét" zde dostala svou nekompromisní maximu. () (menej) (viac)
Ani po druhé projekci (první byla IMAX 70mm) mi to nesedlo tak, jak jsem si přál. Řemeslně samozřejmě lahoda a jsem rád, že právě Oppenheimer konečně získal náležitý spotlight, ale zároveň mi přijde škoda, že tu je Manhattan Project a s tím spojená politika až vyloženě druhá kolej. Je to hlavně lidská story. S čím se ale pojí moje druhá zásadní připomínka - ten film je prostě emotivně vzato chladný jak psí čumák (zde opak Insterstellar). Z téma vzniku atomové bomby se dal vykřesat mnohem větší doják a taky mnohem mrazivější zážitek. (x) *ještě poznámka: Trinity od Nolana je super, kam se ale hrabe na Twin Peaks (x) ()
Galéria (67)
Zaujímavosti (69)
- Filmovanie snímky prebiehalo od 22. februára do 22. mája 2022. Filmári pracovali v USA (predovšetkým v štáte Nové Mexiko) a Švajčiarsku. (MikaelSVK)
- V čase prvého testu atómovej bomby (Trinity), teda 16. júla 1945, už boli obe bomby, neskôr zhodené na Hirošimu (6. august 1945) a Nagasaki (9. august 1945), na leteckej základni na ostrove Guam. Dopravil ich tam krížnik USS Indianapolis dva dni predtým, po dvojtýždňovej plavbe z USA. Nemohli byť teda naložené a odoslané až po teste, ako je to prezentované vo filme. (Fredy.Tukot)
- Na Oppenheimerových (Cillian Murphy) závěsech v kuchyni jsou listy stromu gingko. Je to odkaz na fakt, že po bombardování v Hirošimě se skupině stromů gingko podařilo opravdu přežít. (Kailo)
Reklama